Trpaslíci dolovali v hlubinách, byli zpracovateli kovů a nejúžasnějšími opracovateli kamene. Výborně se hodili pro řemesla Aulëho, který vytvářel hory, neboť byli učiněni silní, vousatí a otužilí, ale ne vysocí. Měřili od metru dvacet do metru padesát. Protože je čekala dlouhá lopota, dostali život v délce dvou a půl století; byli totiž smrtelní. V boji byli stateční a jejich hrdost a vůle se nedaly zlomit. Milovali nade vše výtvory vlastních rukou, zlato a drahé kamení, což se jim mnohokrát stalo osudným. Měli vlastní jazyk khuzdulštinu. V tomto jazyce se trpaslíci nazývali Khazâd, byl to však jazyk tajný a až na několik slov neznámý všem kromě trpaslíků, kteří jej žárlivě střežili. Trpaslíci vždy vzdávali díky Aulëmu a uznávali, že od něj dostali svou podobu ač život jako takový byl dar Ilúvatarův.
Zrození Sedmi otců trpaslíků
Vypráví se, že trpaslíky na počátku vyrobil Aulë v temnotě Středozemě; Aulë totiž tak toužil po příchodu Dětí, aby měl žáky, které by mohl učit své moudrosti a řemeslům, že se mu nechtělo čekat na splnění Ilúvatarových plánů. Aulë udělal trpaslíky takové, jací jsou dosud, protože podoba Dětí, které měli přijít, byla v jeho mysli nejasná, a protože nad Zemí se stále prostírala Melkorova moc, takže si přál, aby byli silní a nepoddajní. Ale v obavě, že by ho ostatní Valar mohli pro jeho dílo kárat, pracoval tajně; nejprve udělal Sedm otců trpaslíků v jedné síni pod horami ve Středozemi.
Ilúvatar ovšem věděl, co se stalo, a v hodinu, kdy Aulë dílo dokončil, zaradoval se a začal učit trpaslíky jazyku, který pro ně vymyslel, Ilúvatar k němu promluvil; Aulë jeho hlas slyšel a mlčel. A Ilúvatarův hlas řekl: "Proč jsi to udělal ? Proč se pokoušíš o něco, o čem víš, že to přesahuje tvou sílu a pravomoc ? Vždyť máš ode mne darem jen své vlastní bytí a nic víc, a proto mohou stvoření tvé ruky a mysli žít jen tím bytím, budou se pohybovat, jen když na to budeš myslit, a když budou tvé myšlenky jinde, zůstanou stát. Po tom jsi toužil ?"
Na to Aulë odpověděl: "Netoužil jsem po takovém panování. Toužil jsem po jiných bytostech, než jsem já, abych je miloval a učil je, aby i ony mohly vnímat krásu Eä, které jsi dal vzniknout. Zdálo se mi totiž, že je na Ardě veliký prostor pro mnoho tvorů, kteří by se z ní mohli radovat, a přesto je z větší části ještě prázdná a němá. A ve své netrpělivosti jsem upadl do pošetilosti. Jenže tvoření mám v srdci od toho, jak jsi mě stvořil ty, a nerozumné dítě, které si hraje na otcovy činy, to může dělat bez posměšného záměru, prostě protože je synem svého otce. Ale co mám dělat teď, aby ses na mě nerozhněval navždy? Jako dítě otci ti nabízím, dílo rukou, které jsi vytvořil sám. Udělej s nimi, co chceš. Neměl bych však raději dílo své opovážlivosti zničit?"
Pak zvedl Aulë velké kladivo, aby trpaslíky pobil, a plakal. Ale Ilúvatar měl s Aulëm a s jeho touhou soucit pro jeho pokoru; trpaslíci před kladivem couvali, báli se, skláněli hlavu a prosili o smilování. A Ilúvatarův hlas řekl Aulëmu: "Přijal jsem tvou nabídku, jakmile byla učiněna. Nevidíš, že ty věci teď mají vlastní život a mluví vlastním hlasem? Jinak by neuhýbali před tvou ranou ani před příkazem tvé vůle!" Pak Aulë zahodil kladivo a byl rád, děkoval Ilúvatarovi a řekl: "Kéž Eru požehná mému dílu a opraví je!"
Ilúvatar však promluvil znovu a řekl: "Tak, jako jsem dal bytí myšlenkám Ainur na počátku Světa, vzal jsem nyní tvou touhu a dal jsem jí v něm místo, ale v ničem jiném tvůj rukopis neopravím, a jak jsi je udělal, takoví budou. Jedno však nestrpím: aby předešli Prvorozené z mého plánu, a aby byla netrpělivost odměněna. Budou teď spát ve tmě pod kamenem a nevyjdou, dokud se na Zemi neprobudí Prvorození, a do té doby budeš čekat ty i oni, i kdyby se to zdálo dlouhé. Ale přijde čas, vzbudím je a budou jako tvé děti; a často vznikne svár mezi tvými a mými, dětmi, které jsem přijal, a dětmi, které jsem sám vyvolil."
Aulë tedy vzal Sedm otců trpaslíků a uložil je k odpočinku na různých místech, vrátil se do Valinoru a čekal, zatímco se roky dloužily.
Protože trpaslíci měli přijít za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní mluvící národy; a žijí dlouho, mnohem déle než lidé, ale ne věčně. Mezi elfy ve Středozemi se soudívalo, že trpaslíci se po smrti vracejí do hlíny a kamene, z nichž byli uděláni, ale jejich vlastní víra je jiná. Tvrdí totiž, že tvůrce Aulë, kterému říkají Mahal, se o ně stará a shromažďuje je do Mandosu, do zvláštních síní, a kdysi prý sdělil jejich Otcům, že je Ilúvatar posvětí a dá jim nakonec místo mezi Dětmi. Pak budou mít za úkol sloužit Aulëmu a pomáhat mu při obnově Ardy po Poslední bitvě. Říkají také, že se Sedm otců trpaslíků vrací, aby opět žili mezi svými příbuznými a opět nosili svá pradávná jména; v pozdějších věcích nejvíce proslul Durin, otec rodu nejpřátelštějšího elfům, jenž sídlil v Khazad-dum.
Probuzení Otců a První sluneční věk
Stalo se, že v Prvním hvězdném věku procitli v Cuiviénenu na východě elfové. V následujících letech se Sedm otců trpaslíků pohnulo, jejich kamenné komory se rozpukly a oni vstali a užasli.
Říká se, že každý z těchto Sedmi otců zbudoval velké sídlo pod horami Středozemě, ale elfské historie z těchto ranných dob mluví jen o třech. Byly to trpasličí říše Belegost a Nogrod v Modrých horách a Khazad-dum v Mlžných horách. Nejdelší je příběh Khazad-dum, protože to byl dům Prvního otce, zvaného Durin I. a Durin Nesmrtelný.
Pro beleriandské elfy byli v hvězdném věku trpaslíci z Belegostu a Nogrodu velmi užiteční. Přišli totiž do říše Šedých elfů s ocelovými zbraněmi a nástroji a měli velikou dovednost v opracování kamene. Přestože Šedí elfové o tomto lidu do té doby nevěděli a připadal jim nesličný, takže trpaslíkům říkali Naugrim, "zakrslý lid", brzy pochopili, že se trpaslíci vyznají v Aulëho řemeslech, a tak jim říkali i Gonnhirrim, "páni kamene". Elfové a trpaslíci mezi sebou hodně obchodovali a díky tomu obojí lid vzkvétal.
Přestože jsou trpaslíci nevzheldní a nemají půvabnou postavu, vytvořili mnoho krásného. V jejich sídlech byly velké síně plné skvostných praporců, zbroje, zbraní vykládaných drahokamy a krásných gobelínů. Světelnými šachtami svítilo dovnitř světlo hvězd a hrálo si na zrcadelných tůních a třpytivých stříbrných fontánách. Pod ozvučnými klenbami bylo ve světle křišťálových lamp vidět jasné drahokamy a žíly drahých rud. V černých stěnách vyleštěných jako sklo se zjevovaly snové mramorové postavy a točité schody nebo křivolaké chodby vedly do vysokých sličných věží nebo na nádvoří z barevných kamenů. Chodby vedly na prostranství a do jeskyní s alabastrovými sloupy, zprohýbanými časem a jemnými doteky trpasličích dlát.
Za hvězdných věků vyráběli trpaslíci z Modrých hor nejskvělejší ocel, jakou kdy viděl svět. V Belegostu (který se v trpasličí řeči nazýval Gabilgathol neboli Velehrad) se nejdříve vyrábělo slavné trpasličí brnění ze spojených kroužků, kdežto v Nogrodu (který se jmenoval Tumunzahar neboli Dutá nora) sídlil Telchar, největší trpasličí kovář všech dob. V té době tito trpalíci kuli zbraně Sindar a pro elfy krále Thingola postavili pevnost Menegroth, Tisíc jeskyní, prý nejkrásnější sídlo ve Středozemi.
V Prvním slunečním věku došlo k Válce o Klenoty a většina trpaslíků v ní bojovala na straně elfů proti Morgothovým služebníkům. Ze všech trpaslíků onoho věku si největší slávy dobyl král Azagâl, pán Belegostu. V Bitvě nespočetných slz jen trpaslíci odolávali žáru dračího ohně, protože byli plemeno kovářů uvyklé na výheň a na hlavě nosili ocelové masky, které jim chránily obličej před plameny. Tak belegostští trpaslíci dokázali zarazit nástup draků, a přestože byl při tom král Azagâl zabit, vrazil meč do břicha Glaurungovi, Otci draků, takže Glaurung a jeho plemeno uprchli z bitevního pole.
Ne všechny činy trpaslíků v tom věku zasloužily chválu. Jak se vypráví, nogrodští trpaslíci zatoužili po silmarilu a zavraždili pro něj krále Thingola a vyplenili Menegroth. Na oplátku byli pochytáni Zelenými elfy, silmaril jim byl vzat, a ty, kteří při přepadu unikli, napadli enti a do jednoho pobili.
Vzestup a pád Khazad-dum
Když byl ve Válce hněvu zničen Beleriand, zanikly říše Nogrod i Belegost. Trpaslíci z těchto království přišli ve Druhém věku do Mlžných hor a rozmnožili obyvatelstvo Khazad-dum, největšího díla trpaslíků ve Středozemi, jež v jejich vlastním jazyce znamenalo Trpasluj. Obrovské síně se naplnily tímto bohatým národem, jehož řemeslníci konali nevyrovnatelné činy, jehož horníci kutali dlouho a hluboko do srdce hor. Ve Druhém věku přišlo mnoho noldorských elfů z Lindonu do Eregionu nedaleko Západní brány Khazad-dum a vytvořilo království, takže mohli obchodovat s trpaslíky a získávat drahocený kov mitril, který se tam hojně nalézal. Tito elfové si říkali Gwaith-i-Mírdain, Klenotnický lid a jejich pánem byl Celebrimbor, nejzručnější z Noldor hned po Fëanorovi. Moudrostí těchto elfů a Sauronovou pomocí zde byly ukovány Prsteny moci. A přestože trpaslíci dostali darem sedm z těchto prstenů, nebyli vtaženi do strašných válek, které pak trvaly až do konce Druhého věku. V Khazad-dum zavřeli trpaslíci dveře před těžkostmi světa. Nikdo nemohl proniknout do jejich říše násilím, od té doby však byla považována za uzavřené a temné království, a tak bylo Khazad-dum přejmenováno na Morii, Černou jámu.
Tak trpaslíci z Durinova rodu přežili do Třetího slunečního věku, ač tehdy již měli své nejlepší dny za sebou a začínalo jich ubývat. Přesto stála Moria pět hvězdných a tři sluneční věky a až do dvacátého století Třetího slunečního věku byla bohatá a pyšná.
Avšak v roce 1980, kdy kraloval Durin VI., prokopali se trpaslíci příliš hluboko pod hory a vypustili velkého démona. Byl to jeden z Morgothových balrogů, vyřítil se v hněvu, zabil krále Durina a jeho syna Náina a navždy vyhnal trpaslíky z Morie.
Trpasličí říše ve Třetím a Čtvrtém věku
Z Durinova lidu se stali toulaví bezdomovci, ale v roce 1999 založil Náinův syn Thráin království pod horou Ereborem. Nějakou dobu se Thráinovi a části jeho lidu dařilo dobře, neboť Erebor čili Osamělá hora byl bohatý na rudy a kameny. Thráinův syn Thorin však to místo opustil a v roce 2210 odešel do Šedých hor, kde prý již sídlil největší počet rozptýlených trpaslíků z Morie. Thorin tu byl přijat jako král a s jeho Prstenem moci jeho lid opět zbohatl. Po Thorinovi vládl jeho syn Gróin, potom Óin a Náin II., a Šedé hory se stali proslulými dík trpasličímu zlatu. A pak, za vlády Dáina, syna Náina II., přilezli ze Severní spouště mnozí ledoví draci. Žíznili po bohatství trpaslíků, byli připravení k boji, zabíjeli trpaslíky a vyháněli je z Šedých hor.
V roce 2590 Dáinův dědic Thrór vzal část těch, kdo přežili pád říše v Šedých horách, a odvedl je zpátky do království pod horou Ereborem, kdežto jeho bratr Grór odvedl ostatní do Železných hor. A všem se opět nějaký čas dařilo dobře, protože mezi trpaslíky, lidmi z Dolu i Esgarotu a elfy z Temného hvozdu vládl čilý obchodní ruch. Durinův lid však míru dlouho neužil. V roce 2770, za dlouhé vlády Thrórovy, totiž přiletěl na Erebor největší drak Třetího věku, okřídlený ohnivý drak Šmak Zlatý. Před tímto velkým drakem nikdo neobstál. Zabíjel po libosti, vyplenil Dol a vyhnal trpalíky z Hory. A na dvě století tam zůstal jako pán Osamělé hory.
Trpaslíci byli opět vyhnáni z domova. Někteří se uchýlili do kolonie v Železných horách, a jiní následovali krále Thróra, jeho syna Thráina II. a vnuka Thorina II. jako potulné družiny.
V tomto období byl Thrór zabit morijskými skřety, jeho tělo zohaveno a na jeho uťaté hlavě vyříznuto trpasličími runami jméno AZOG. Trpaslíci, kteří už vytrpěli hodně od všelijakých zlých rukou, již tuto poslední urážku nesnesli. Všechny rody trpaslíků se shromáždily a rozhodly se svést velkou válku.
To byla strašná a krvavá válka trpaslíků a skřetů. Zuřila sedm dlouhých let a po celých západních zemích dobývalo trpasličí vojsko jednu skřetí sluj za druhou a pobíjelo skřetí tlupy, až nakonec roku 2799 dospělo k Východní bráně Morie. Zde byla svedena bitva v Azanulbizaru, která je proslulá i v elfských historiích. V té bitvě byli skřeti ze severu trpaslíky téměř vyhubeni. Trpaslíci se však ze svého vítězství příliš neradovali, protože v té válce zahnula polovina jejich bojovníků. Takovou ztrátu již nemohl tento ubývající lid nahradit. Ani na kořisti a území válkou mnoho nezískali; skřeti sice byli pobiti, ale Morii stále ovládal balrog a království pod Ereborem i říše v Šedých horách drželi draci.
Trpaslíci se smutně vraceli do svých království. Grórův vnuk, Dáin Železná noha, se vrátil, aby vládl v Železných horách, kdežto Thráin II. a jeho syn Thorin II. (nyní nazývaný Pavéza) odešli na západ do Modrých hor a zbudovali si tam skromné královstvíčko. Thráin II. však dlouho nepanoval, protože byl na cestách nedaleko Temného hvozdu polapen Sauronem a uvězněn v Dol Gulduru. Byl mu vzat poslední prsten trpaslíků a umučili ho k smrti.
Thorin Pavéza však zůstal v Modrých horách, protože o otcově osudu nevěděl. Do Modrých hor přišlo mnoho bloudících trpaslíků a jeho síně rostly, byl však nešťastný a toužil se vrátit do Ereboru, do království pod Horou, jež patřívalo jeho dědovi. S těmito úmysly se v roce 2941 obrátil na čaroděje Gandalfa a ihned vytvořili plán velkého dobrodružství, který líčí hobit Bilbo Pytlík v "Červené knize Západní marky". Tento hobit a dvanáct trpaslíků doprovázeli Thorina na jeho výpravě za opětovným získáním království. Jak se v hobitově příběhu vypráví, Thorinovi se výprava víceméně zdařila. Drak Šmak byl nakonec zabit a Thorin II. se ujal svého právoplatného království, avšak držel je jen krátce. Následovala Bitva pěti armád, v níž skřeti, vlci a netopýři bojovali proti trpaslíkům, elfům, lidem a orlům. A přestože skřetí legie byly zničeny, skončil i život statečného bojovníka Thorina.
Tím však neskončil Durinův rod, protože do Bitvy pěti armád se zapojil Dáin Železná noha s pěti sty bojovníky ze Železných hor a stal se Thorinovým pravoplatným dědicem. Byl totiž stejně jako Thorin pravnukem Dáina I. Tak se Dáin Železná noha stal Dáinem II. a moudře vládl až do posledních dnů Války o Prsten, kdy s králem Brandem z Dolu padl před branou Království pod Horou. Přesto trpasličí království útokům Sauronových pomahačů odolalo a Dáinův dědic Thorin III., nazývaný též Thorin Kamenná přilba, tam vládl dlouho a úspěšně hluboko do Čtvrtého slunečního věku.
Trpasličí království pod Horou však nebylo posledním a jediným domovem Durinova lidu ve Čtvrtém věku. Jiný urozený trpaslík, pocházející z Borina, bratra Dáina I., založil nové království trpaslíků na počátku Čtvrtého věku, po Válce o Prsten. Byl to Gimli, syn Glóinův, jenž si dobyl velké slávy ve válce a patřil ke Společenstvu, vyvolenému na výpravu s Prstenem. Ve všech úkolech obstál a zpěv jeho sekyry byl postrachem nepřátel v bitvách u Hlásky, na Pelennorských polích i u Černé brány. Na konci války vzal Gimli mnoho trpaslíků z Království pod Horou do podivuhodných slují v Helmově Žlebu a byl všemi nazýván Pán Aglarondu, "Třpytivých jeskyní". Více než sto let panoval Gimli, Přítel elfů, Aglarondu, avšak po smrti krále Elessara přenechal vládu jiným a odešel do říše svého přítele Legolase, elfského pána Ithilienu. Praví se, že zde Gimli nastoupil na elfskou loď a se svým druhem odplul přes Velké moře na západ do Zemí neumírajících.
To je poslední, co historie Středozemě vyprávějí o trpaslících. Neví se, zda jejich království přečkala Čtvrtý věk a panství lidí. Ví se, že jich dále ubývalo, avšak zda dosud žijí v tajných slujích světa, anebo všichni odešli do síní Aulëho v Zemích neumírajících, to nelze zjistit.
O Prstenu trpaslíků Durinova lidu
Trpaslíci z Durinova lidu věřili, že je to první ze Sedmi, které byly ukovány, a říkali, že byl dán králi Khazad-dum, Durinovi III., samotnými elfy, a ne Sauronem, třebaže na něm bezpochyby spočívala jeho zlá moc, protože pomáhal kovat všech Sedm. Vlastníci Prstenu jej však neukazovali a nemluvili o něm a zřídka ho odevzdávali dřív než na pokraji smrti, takže druzí nevěděli s jistotou, komu byl dán. Někteří mysleli, že zůstal v Khazad-dum v tajných hrobkách králů, pokud nebyly objeveny a vypleněny; mezi příbuznými Durinova dědice se však (nesprávně) věřilo, že Thrór jej měl na ruce, když se tam zbrkle vrátil. Co se s ním stalo pak, nevěděli. Na Azogově těle se nenašel.
Nicméně je docela dobře možné, jak trpaslíci nyní věří, že Sauron svým poznáním odhalil, kdo má Prsten, poslední svobodný, a že neobyčejná neštěstí Durinových dědiců byla převážně způsobena jeho záští. Ukázalo se totiž, že trpaslíky tímto prostředkem zkrotit nelze. Jediná moc, kterou nad nimi Prsteny měly, byla ta, že jim rozpalovaly srdce žádostí po zlatě a drahocennostech, takže se jim všechny ostatní věci zdály bezcenné, pokud postrádali tyto, a byli hněviví a plní touhy mstít se na všech, kdo je o ně připravili. Od začátku však byli utvářeni tak, aby co nejvytrvaleji vzdorovali každé nadvládě. Bylo je sice možno zabít nebo zlomit, ale nebylo je možno proměnit ve stíny zotročené cizí vůlí; a z téhož důvodu žádný prsten neovlivňoval jejich životy, aby kvůli němu žili déle nebo kratčeji. Tím více Sauron vlastníky nenáviděl a toužil je zotročit.
Durinův prsten, jak řekl Thrór potřeboval zlato, aby plodil zlato, a v tomto duchu byly i ostatní trpasličí prsteny. Každý z nich se totiž stal základem každého ze Sedmi pokladů trpaslíků. Postupem času však tyto poklady byly zničeny nebo rozkradeny a prsteny byly buďto sežrány draky, nebo se vrátily Tomu, kdo je ovládal - Sauronovi. Takový osud potkal i poslední prsten ze Sedmi, jež jako poslední nosil Thráin II., otec Thorina Pavézy.
Bylo to tedy možná zčásti zlou mocí Prstenu, že Thráin začal být po několika letech ve vyhnanství neklidný a nespokojený. V hlavě mu neustále ležela žádost po zlatě. Nakonec, když to nemohl dál vydržet, obrátil mysl k Ereboru a rozhodl se, že se tam vrátí. Neřekl Thorinovi, co má v srdci; zvedl se však s Balinem, Dvalinem a několika jinými, rozloučil se a odešel.
O tom, co se s ním dělo pak, se mnoho neví. Nyní se jeví, že sotva s malým doprovodem vyrazil, začali ho honit Sauronovi poslové. Pronásledovali ho vlci, číhali na něho skřeti, zlí ptáci mu stínili cestu, a čím více se snažil jít na sever, tím více nehod se mu stavělo do cesty. Přišla jedna temná noc, kdy se svými společníky bloudil v zemi za Anduinou a černý déšť je zahnal do úkrytu na kraji Temného hvozdu. Ráno byl z tábora pryč a jeho společníci ho marně volali. Hledali ho mnoho dní, až se nakonec vzdali naděje, odešli a posléze se vrátili k Thorinovi. Až dlouho potom se dozvěděli, že Thráina zajali živého a odvlekli do podzemí Dol Gulduru. Tam ho mučili, vzali mu Prsten a tam nakonec zemřel.
Trpaslice
Dís byla dcerou Thráina II. Je to jediná trpaslice jmenovaná v těchto historiích. Gimli pravil, že trpaslic je málo, pravděpodobně sotva třetina celého národa. Zřídka vycházejí, toliko v krajní nouzi. Hlasem i zjevem a také oděvem, musí-li se vydat na cestu, jsou tak podobné trpaslíkům, že je oči a sluch jiných národů nedovedou odlišit. Z toho vzniklo mezi lidmi pošetilé domnění, že trpaslice nejsou a že trpaslíci "rostou z kamene".
Právě nečetnost žen působí, že trpasličí rod se tak zvolna množí a je ohrožen, když nemá bezpečná sídla. Trpaslíci se totiž žení a vdávají jen jednou za život a jsou žárliví jako ve všech otázkách svých práv. Počet trpaslíků, kteří se žení, je ve skutečnosti menší než jedna třetina. Ne všechny ženy si totiž berou muže; některé po nich netouží, některé touží po někom, koho nemohou dostat, a tak si jiného nevezmou. Pokud jde o muže, mnozí také velmi netouží po manželství, protože jsou plně zaujati svým řemeslem.
Jména trpasličích čeledí
Trpaslíci
Sami si říkali Khazâd - jménem, které jim dal Aulë. Elfové měli pro ně různá jména: Hadhod, Gonnhirrim, Nauglar, Nauglath, Nauglir, Naugrim, Nautar, Noegyth Nogothrim.
Černokadeřatí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.
Dlouhovousáči
Durinův lid. Také nazývaní Andafangar, Anfangrim, Indrafangs, Indrafangin, Indravangs a Sigin-târag. Nejznámější trpasličí čeleď, která se zapsala do mnoha elfích i lidských zpěvů. Po mnoho věků obývali největší a nejbohatší trpasličí království Khazad-dum. Byli vždy spojenci elfů a lidí proti Temným mocnostem a z jejich rodu vyšlo mnoho slavných králů i řadových trpaslíků. Jelikož tato čeleď byla jedinou, která žila ve Druhém a Třetím slunečním věku na severozápadě Středozemě, kde se odehrávalo vše podstatné z její historie, a navíc byla jedinou, o které jsou podrobné informace, historie této čeledi se vydává za historii trpaslíků jako takových.
Drobní Trpaslíci
Trpaslíci, kteří byli v pradávných dnech zapuzeni z velkých trpasličích měst na východě a dlouho před Morgothovým návratem se zatoulali na západ do Beleriandu; zmenšili se vzrůstem i v kovářské zručnosti a začali žít kradí; chodili s ohnutými zády a nesmělými krůčky. Než přišli přes hory trpaslíci z Nogrodu a Belegostu, beleriandští elfové nevěděli, kdo jsou tihle, honili je a zabíjeli je, ale potom je nechali na pokoji a sindarsky se jim říkalo Noegyth Nibin, Drobní trpaslíci. Nemilovali nikoho jiného než sebe, a pokud se báli skřetů a nenáviděli je, Eldar nenáviděli neméně a Vyhnance ze všech nejvíc, protože Noldor jim, jak říkali, ukradli zemi a domov. Dávno předtím, než přišel přes moře král Finrod Felagund, objevili nargothrondské jeskyně a začali v nich hloubit, a pod temenem Amon Rudhu, Holého vrchu, provrtávaly a hloubily pomalé ruce Drobných trpaslíků jeskyně během dlouhých let, kdy tam bydleli nerušeni Šedými elfy z lesů. Ale časem ve Středozemi vymřeli všichni kromě Mîma a jeho dvou synů; a Mîm byl starý i podle počítání trpaslíků, starý a zapomenutý. Kovárny v jeho síních zahálely, sekyry rezavěly a jejich jméno už připomínaly jen prastaré doriathské a nargothrondské příběhy. Tak je našel Túrin, ale to je jiný příběh.
Kamennonozí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.
Odvážnoramenatí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili v Ered Luin a obývali trpasličí sídla Nogrod a Belegost.
Širokoramenatí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili v Ered Luin a obývali trpasličí sídla Nogrod a Belegost.
Ztuhlovousáči
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.
Železné pěsti
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.
Podrobnější informace o většině známých trpaslíků
Azaghâl
Pán belegostských trpaslíků v Prvním věku. Zabit Glaurungem v Nirnaeth Arnoediadu v roce 473 Prvního věku. Raněním Glaurunga přispěl k jeho stažení z bitvy a zachránil tím mnoho svých spolubojovníků.
Balin
Narozen 2763 Třetího věku. Trpaslík z Durinova domu, druh Thorina Pavézy. Po roce 2941 žil v Osamělé hoře a v letech 2989-2994 Třetího věku se stal nakrátko Pánem Khazad-dum. Zabit skřetem v roce 2994.
Bifur
Člen Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Po roce 2941 tam žil až do své smrti 3018 Třetího věku.
Bodruith
Pán Nogrodu v Prvním věku. Zabit šedými elfy v lese Regionu při pokusu uprchnout z Nauglamírem.
Bofur
Člen Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Po roce 2941 tam žil až do své smrti 3018 Třetího věku.
Bombur
Člen Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Po roce 2941 tam žil a stal se tak tlustým, že se nemohl ani sám hnout a k jeho zvednutí bylo zapotřebí šesti trpaslíků. Zemřel 3018 Třetího věku.
Borin
Žil v letech 2450-2711 Třetího věku. Byl z Durinova domu, druhý syn Náina Druhého. Sídil v Ered Mithrin do roku 2590, kdy doprovázel Thróra do Ereboru.
Dáin I.
Pán Durinova domu, žil v letech 2440-2589 Třetího věku. Zabit ledovým drakem ve svém paláci v Ered Mithrin.
Dáin II. Železná noha
(2767-3019). Zabil vůdce skřetů Azoga před Východní branou Morie v bitvě v Azanulbizaru v roce 2799, a tak pomstil Thorinova děda Thróra. Stal se pánem trpaslíků v Železných horách v roce 2805 a posléze Pánem Durinova domu v Ereboru po roce 2941, zabit v Bitvě v Dolu (Válka o Prsten) společně s tamním králem Brandem.
Dís
Narodila se 2760 Třetího věku a byla jedinou dcerou Thráina II. z Durinova rodu. Matka Kíliho a Fíliho.
Dori
Trpaslík z Durinova rodu, člen Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Tam také žil od roku 2941 do roku 3018, kdy zemřel.
Durin I.
Narozen v hlubinách Středozemě na začátku Prvního věku. Prapředek Durinova lidu, nejstarší a nejznámější ze Sedmi otců trpaslíků. Spal sám a procitl pod horou Gundabad. Počal stavbu Khazad-dum. Žil po celý věk a proto byl nazýván Durin Nesmrtelný. Mezi trpaslíky se věřilo, že jednoho dne znovu povstane.
Durin II.
Žil na konci prvního tisíciletí Druhého věku. Pán Durinova domu a Khazad-dum. Za jeho panování byla postavena Západní brána a navázán čilý obchod a veliké přátelství mezi trpaslíky a eregionskými Noldor.
Durin III.
Žil uprostřed druhého tisíciletí Druhého věku. Pán Durinova domu a Khazad-dum v časech ukování Prstenů Moci a Sauronova útoku na Eregion. Dostal od Celebrimbora hlavní prsten ze Sedmi.
Durin VI.
(1731-1980 Třetího věku). Pán Durinova domu a Khazad-dum. Během jeho panování trpaslíci hloubili tak hluboko po zemí, že narazili na balroga ukrytého v základech hor. Tento, později znám jako Durinova zhouba, zabil jak Durina VI., tak mnoho dalších trpaslíků a způsobil úpadek Khazad-dum.
Durin VII.
Žil na počátku Čtvrtého věku. Poslední Pán Durinova domu - vrátil se do Khazad-dum a znovu jej obnovil.
Dvalin
(2772 Třetího věku - 92 Čtvrtého věku). Druhý syn Fundina z Durinova rodu. Člen Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Od roku 2941 po zbytek života žil v Ereboru a dožil se úctyhodného věku 340ti let.
Fangluin
Nazýváný Modrovousáč Letitý. Žil v Prvním slunečním věku v Nogrodu a byl tím, kdo podnítil trpaslíky, aby zabili krále Thingola a pomstili tím urážky, kterých se jim od něj dostalo.
Farin
(2560-2803 Třetího věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Borina, otec Fundina a Gróina.
Fíli
(2859-2941 Třetího věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Dís a synovec Thorina Pavézy. Člen výpravy k Ereboru, zabit v Bitvě pěti armád, když svým bratrem Kílim tělem chránili Thorina Pavézu před útokem skřetů.
Flói
Odešel s Balinem do Khazad-dum, ale padl v bitvě před Velkou branou v roce 2989 Třetího věku. Byl pohřben poblíž Zrcadlového jezera.
Forn
Jméno dané Tomu Bombadilovi trpaslíky.
Frár
Odešel s Balinem do Khazad-dum a byl zabit při obraně Durinova mostu ve Druhém sále (Můstek v Morii) roku 2994 Třetího věku.
Frerin
(2751-2799 Třetího věku). Trpaslík z Durinova domu, druhý syn Thráina II. a mladší bratr Thorina II. Pavézy. Uprchl z Ereboru v roce 2770 a byl zabit v bitvě v Azanulbizaru.
Frór
(2552-2592 Třetího věku). Trpaslík z Durinova domu, druhý syn Dáina I.. Zabit drakem spolu se svým otcem v Ered Mithrin.
Fundin
(2662-2799 Třetího věku). Trpaslík z Durinova domu, syn Farina a otec Balina a Dwalina. Zabit v bitvě v Azanulbizaru.
Gamil Zirak
Nazýván Starý Kovář z Nogrodu v Prvním věku. Učitel trpasličího kováře Telchara.
Gimli
Narozen 2879 Třetího věku. Syn Glóina z Durinova rodu. Po roce 2941 žil se svým otcem v Ereboru. Roku 3018 se stal členem Společenstva Prstenu. Bojoval ve všech hlavních bitvách Války o Prsten a po jejím skončení se stal Pánem Aglarondu, Třpytivých jeskyní. Zhotovil novou bránu v Minas Tirith z ocele a mithrilu. V roce 120 Čtvrtého věku přeplul přes Moře s elfem Legolasem. Byl nazýván Přítelem elfů a Nositel kadeře, kvůli vlasům, které dostal od Galadriel.
Glóin
(2136-2385 Třetího věku). Pán Durinova domu v Ered Mithrin v letech 2283-2385.
Glóin
(2783 Třetího věku - 15 Čtvrtého věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Gróina a otec Gimliho. Byl společníkem Thráina a Thorina při jejich putování po Bitvě v Azanulbizaru a také byl členem Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Po roce 2941 se usadil v Ereboru a stal se bohatým a důležitým. V roce 3018 se účastnil Elrondovy Rady v Imladris.
Gróin
(2671-2923 Třetího věku). Syn Farina z Durinova domu. Otec Óina a Glóina.
Grór
(2563-2805 Třetího věku). Trpaslík z Durinova domu, nejmladší syn Dáina I. a otec Náina. Zakladatel Trpasličího království v Železných horách.
Ibun
Žil v pátém století Prvního věku. Syn drobného trpaslíka Mîma (viz. Noegyth Nibin).
Khîm
Syn drobného trpaslíka Mîma (viz. Noegyth Nibin). Zabit roku 486 Prvního věku jedním z Túrinových psanců.
Kíli
(2864-2941 Třetího věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Dís a synovec Thorina Pavézy. Člen výpravy k Ereboru, zabit v Bitvě Pěti armád, když svým bratrem Fílim tělem chránili Thorina Pavézu před útokem skřetů.
Lóni
Odešel s Balinem do Khazad-dum roku 2989, ale byl zabit při obraně Durinova mostu v Druhém sále roku 2994.
Mîm
Jeden z posledních drobných trpaslíků (Noegyth Nibin). Zradil Túrina skřetům a po odchodu draka Glaurunga se usadil v ruinách Nargothrondu, kde si přivlastnil veliký poklad a obepjal ho mnoha kouzly. Byl zabit Húrinem 502 Prvního věku a před svou smrtí proklel všechno tamní zlato, tak aby přineslo zlo všem, kdo si ho opováží přivlastnit. To se nakonec ukázalo jako pravdivé, neboť i největší a nejkrásnější trpasličí šperk - Nauglamír - byl součástí tohoto pokladu, a byl to on, kdo způsobil smrt Thingola a přivodil pád Doriathu.
Náin I.
(1832-1981 Třetího věku). Stal se na jeden jediný rok Pánem Durinova domu v Khazad-dum, protože zahynul spolu s mnoha dalšími po tom, co s podzemí povstal Balrog.
Náin II.
(2338-2585 Třetího věku). Panoval zbytku Durinova lidu v Ered Mithrin.
Náin III.
(2665-2799 Třetího věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Gróra a otec Dáina Železné nohy. Zabit skřetem Azogem v Bitvě v Azanulbizaru.
Náli
Odešel s Balinem do Khazad-dum roku 2989, ale spolu s dalšími padl při obraně Durinova mostu v Druhém sále.
Nár
Společníkem Thróra při jeho putování v 28 století Třetího věku. Propuštěn jako posel Skřetů, aby vypověděl o Thrórově smrti.
Narvi
Žil v druhé polovině prvního tisíciletí Druhého věku. Tvůrce Západní brány Khazad-dum.
Naugladur
Pán trpaslíků z Nogrodu v Prvním věku. Vedl útok proti Thingolovi a sám jej zabil, zmocnil se Nuglamíru a nasadil si jej kolem krku. Později bojoval s Berenem a byl by jej zabil, ale klopýtl a byl jím zabit.
Nori
Člen Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru.
Óin
(2238-2488 Třetího věku). Pán Durinova domu (2385-2488) v Ered Mithrin.
Óin
(2774-2994 Třetího věku). Trpaslík z Durinova domu, starší syn Gróinův. Byl také členem Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru, ale roku 2989 odtud odešel s Balinem do Khazad-dum. Zabit Strážcem ve Vodě (v jezeře u Západní brány) roku 2994.
Ori
Trpaslík z Durinova domu, člen Thorinovy společnosti. V roce 2989 opustil Erebor a vydal se s Balinem do Khazad-dum, kde zahynul roku 2994 při poslední zoufalé obraně Síně Mazarbul.
Telchar
Nejuznávanější kovář z Nogrodu v Prvním věku. Vykoval Narsil, Elendilův meč a Angrist, nůž patřící Curufinovi, který mu později odebral Beren a použil jej při vyříznutí silmarilu z Morgothovy železné koruny.
Thorin I.
(2035-2289 Třetího věku). Pán Durinova lidu v letech 2190-2289. Odvedl velkou část trpaslíků z Ereboru do Ered Mithrin.
Thorin II. Pavéza
(2746-2941 Třetího věku). Pánem Durinova lidu ve vyhnanství. Statečně bojoval v Bitvě v Azanulbizaru a poté žil v Ered Luin spolu se svým otcem Thráinem II. V roce 2941 se rozhodl vznést nárok na dávné Trpasličí království v Ereboru, zabrané drakem Šmakem. Šmak byl nakonec zabit, ale i Thorin nakonec padl v Bitvě Pěti armád. Byl znám jako Thorin Pavéza, protože v Bitvě v Azanulbizaru bojoval s bukovou větví jako s kyjem a štítem.
Thorin III.
Narodil se 2866 Třetího věku a stal se Pánem Durinova lidu v Ereboru. Po Sauronově Pádu on a král Dolu Bard II. rozprášili vojsko Východňanů obléhající Erebor. Byl znám jako Thorin Kamenná přilba.
Thorin & Spol.
Výprava organizovaná Thorinem Pavézou za znovuzískání trpasličího království pod Osamělou horou. Členové této společnosti byli: Thorin, Balin, Dvalin, Fíli, Kíli, Dori, Nori, Óin, Glóin, Bifur, Bofur, Bombur a hobit Bilbo Pytlík. Také Gandalf měl na celém podniku velký podíl a sám výpravu dlouho doprovázel. Výprava byla nakonec úspěšná a velmi ovlivnila další běh dějin Středozemě (Válku o Prsten).
Thráin I.
(1934-2190 Třetího věku). Pán Durinova lidu od roku 1981. Odvedl svůj lid z Khazad-dum do Ereboru v roce 1999 a založil tam Království pod Horou. V základech samotné hory našel Arcikam, Srdce hory. Nazýván (Thorinem Pavézou) Thráin Starý.
Thráin II.
(2644-2850 Třetího věku). Pán Durinova lidu ve vyhnanství (2790-2850). Vedl trpaslíky v Azanulbizaru a přišel tam o oko. V roce 2845 byl zajat Sauronem a uvězněn v Dol Gulduru. Byl mu vzat jeho Prsten Moci (poslední ze Sedmi) a pět let byl mučen. Naposledy ho viděl živého Gandalf v jedné z kobek Dol Gulduru a dostal od něj, když umíral, mapu a klíč k tajnému vchodu do Osamělé hory, který poté použil jeho syn Thorin Pavéza na své výpravě.
Thrór
(2542-2790 Třetího věku). Pán Durinova rodu v letech 2589-2790. Kvůli drakům odvedl svůj lid z Ered Mithrin zpět do Ereboru. V roce 2790 utekl spolu se svým synem Thráinem, vnukem Thorinem a hrstkou dalších před Šmakem a stal se poutníkem bez domova. Ke konci svého života se rozhodl jít do Morie a pokusit se obnovit dávné království , ale byl tam zabit skřetem Azogem a jeho tělo rozčtvrceno. To vyvolalo veliký hněv a pomstu trpaslíků ve Válce trpaslíků proti skřetům.