Jak jsem šel do vestibulu, vlezla mi znovu zničehonic do hlavy Hanka Gallagherová. Vlezla mi tam a já se jí ne a ne zbavit. Posadil jsem se ve vestibulu na takovou olezlou židli a myslel na ni a na Stradlatera, jak spolu sedej ve voze toho pitomce Eda Bankyho, a přestože jsem věděl na beton, že se s ní Stradlater nevyspal – znám Hanku do posledního písmenka – přesto mi ne a ne jít z hlavy. Znal jsem ji vážně do posledního písmenka. Totiž kromě toho, že ráda hrála dámu, měla ráda všechny sporty, a když jsem se s ní seznámil, hráli jsem spolu celý léto každý dopoledne tenis a skoro každý odpoledne golf. Poznal jsem ji hodně důvěrně. Vážně. Já nemyslím nějak fyzicky nebo tak – to ne – ale byli jsem od rána do večera spolu. Aby člověk nějakou holku poznal, nemusí s ní zrovna něco mít.
Seznámil jsem se s ní takhle: měli takovýho dobrmana a ten vždycky přišel k nám a vyvenčil se u nás na trávníku. Moji maminku to hrozně míchalo. Zavolala Hančinu maminku a udělala kvůli tomu ohromnej bugr. Moje máma umí kvůli podobnejm věcem dělat ohromnej bugr. Načež se stalo, že jsem pár dní nato v klubu uviděl Hanku, jak leží na břiše u bazénu, a tak jsem jí řek: „Ahoj.“ Věděl jsem, že bydlí v domě vedle nás, ale předtím jsem s ní ještě nikdy nepromluvil a nic. Ale ten den, co jsem jí řek „ahoj“, mě Hanka ignorovala. Dalo mi pekelnou fušku, než jsem ji přesvědčil, že mně je dočista fuk, kde se její pes vyvenčí. Pro mě za mě se může vyvenčit třeba u nás v obýváku. Zkrátka a dobře po tomhle jsme se s Hankou spřátelili a ještě to odpoledne jsem s ní hrál golf. Vzpomínám si, že ztratila osm míčků! Osm! Dalo mi pekelnou fušku, než jsem ji přiměl, aby aspoň otevřela oči, než míč odpálí. Ale stejně se se mnou v golfu kardinálně zlepšila. Já hraju golf moc dobře. Kdybych vám řek, na kolik ran uhraju jedno kolo, ani byste mi nevěřili. Jednou jsem byl málem v krátkým filmu, ale v poslední minutě jsem si to rozmyslel. Řek jsem si, že když někdo tak nenávidí film jako já, byla by to šaškárna nechat se strčit do nějakýho kraťasu.
Hanka byla legrační holka. Ne že by se o ní dalo říct, že je vyloženě krásná. Ale byl jsem do ní stejně úplně vedle. Měla takovou našpulenou pusu. Já jen jako, že když mluvila a kapánek se přitom rozplamenila, šla jí pusa – rty a všecko – minimálně padesátí směry. Ohromná psina. A nikdy tu pusu úplně nezavřela. Vždycky ji nechala kapánek otevřenou, zvlášť když se stavěla při golfu k ráně nebo když četla knihu. Hanka věčně čeda a četla moc dobrý knihy. Četla hodně poezii a tak. Byla jediná, kromě členů naší rodiny, komu jsem kdy ukázal Allieho baseballovou rukavici se všema básněma, co jsou na ní napsaný. Neznala Allieho, poněvadž to bylo její první léto v Mainu – předtím jezdila na Cape Cod – ale hodně jsem jí o něm vykládal. Tyhle věci ji zajímaly.
Moje maminka ji neměla nijak zvlášť ráda. Moje maminka si totiž myslela, že nad ní Hanka a její maminka ohrnujou nos, protože ji nezdravily. Potkávala je často ve vesnici, poněvadž Hanka jezdila s maminkou na trh v tom kabrioletu, kterej tenkrát měli. Mojí mamince dokonce ani nepřipadalo, že by byla Hanka hezká. Ale mně jo. Prostě se mi líbila, no!
Vzpomínám si najedno odpoledne. Bylo to jedinkrát, kdy jsme s Hankou došli tak daleko, že jsme se málem začali muchlat. Byla sobota, venku cedilo a já byl u nich na verandě – měli takovou velikou krytou verandu. Hráli jsme dámu. Já jsem ji tak trochu škádlil, poněvadž nechtěla táhnout dámama ze zadní linie. Ale nějak moc jsem ji neškádlil. Hanku se člověku nechtělo nikdy moc škádlit. Já vlastně hrozně rád holky škádlím, až se můžou zjančit, když se příležitost naskytne. Ale legrační je, že se mi nejvíc líbej ty holky, který se mi moc škádlit nechce. Někdy si myslím, že by se jim to líbilo, kdybych je začal škádlit – abych řek pravdu, já vím, že by se jim to líbilo – ale ono to není jen tak s tím začínat, když už je jednou člověk dlouho zná a nikdy předtím je neškádlil. Zkrátka a dobře, chtěl jsem vám vypravovat o tom odpoledni, kdy jsme se s Hankou dostali tak daleko, že jsme se málem začli muchlat. Venku pekelně lilo a my byli na verandě. Zničehonic vám přijde na verandu ten mazavka, co si ho vzala její máma za muže, a zeptá se Hanky, jestli jsou doma nějaký cigarety. Já ho moc dobře neznal, ale vypadal na takovýho toho chlapa, kterej se s váma moc nebaví, ledaže od vás něco chce. Byl odpornej. Zkrátka a dobře, když se Hanky zeptal, jestli neví, kde by byly nějaký cigarety, Hanka mu neodpověděla. Načež se jí zeptal znovu, ale ona mu pořád neodpovídala. Ani nezvedla hlavu od hry. Až konečně odešel. Když byl pryč, zeptal jsem se Hanky, co je. Ale ona neodpověděla ani mně. Dělala, že se soustřeďuje na další tah. Načež vám zničehonic pleskla na šachovnici slza. Na červený pole! Páni, já vám ji vidím ještě teď. Hanka ji prostě rozmázla prstem po šachovnici. Já nevím proč, ale to mě najednou pekelně vyděsilo. Pročež jsem udělal to, že jsem přešel k ní a naznačil jí, aby si na lavičce poposedla, a já si moh přisednout k ní – vlastně jsem si jí sed prakticky na klín. Pak začala brečet doopravdy, a než jsem se vzpamatoval, uvědomil jsem si, že ji celou všude líbám – kam se jen dalo – na oči, na nos, na čelo, na obočí a všude, na uši – po celým obličeji. Jenom ne na pusu. K puse mě tak nějak nechtěla pustit. Zkrátka a dobře, to bylo nejdál, kam jsme se kdy s Hankou dostali. Za chvilku vstala, šla dovnitř a oblíkla si takovej červenobílej svetr, ze kterýho jsem byl úplně vedle, a šli jsme do bijáku. Cestou jsem se jí zeptal, jestli pan Cudahy – tak se totiž ten mazavka jmenoval – se někdy pokoušel něco si k ní dovolit. Byla hrozně mladá, ale měla senzační postavu a já bych to do toho smrada Cudahyho klidně řek. Ale ona odpověděla, že ne. A nikdy jsem nepřišel na to, oč vlastně šlo. U některejch holek prakticky nikdy nepřijdete na to, oč jde.
Ne abyste si mysleli, že Hanka byla nějakej ledovec nebo co, jen protože jsme se spolu nikdy moc nemuchlalí a nikdy jsme spolu neblbli. To zas ne. Například jsme se věčně drželi za ruce. Ono vám asi připadá, že to moc neznamená, ale držet se s Hankou za ruku, to byla senzace! Když se člověk s holkou drží za ruku, tak je většinou ta její ruka za chvíli jako leklá ryba nebo si ta holka myslí, že s ní musí v jednom kuse mlít, jako by se bála, aby to člověka nenudilo nebo co. S Hankou to tak nebylo. S tou jsme zapadli do bijáku nebo někam a v tu ránu jsme se chytli za ruce a nepustili se, dokud film neskončil. Přitom jsme rukama ani nepohnuli a ani jsme z toho nedělali žádnou záležitost. Když jste byli s Hankou, tak jste si ani nelámali hlavu, jestli se vám ruka potí nebo ne. Člověk věděl jenom to, že je šťastnej. A to taky byl. Vážně.
A ještě na něco jsem si právě vzpomněl. V tom kině Hanka udělala něco, co mě málem umrtvilo. Právě běžel týdeník nebo co a já najednou zničehonic ucítil vzadu na krku něčí ruku a ona vám to byla Hančina ruka. Bylo to od ní hrozně legrační. Já jen jako, že byla hrozně mladá a tak, a když vidíte nějakou ženskou dát někomu zezadu na krk ruku, je jí už většinou minimálně pětadvacet nebo třicet a obyčejně to udělá manželovi nebo svýmu mrněti. Například já to semo tamo dělám svý sestřičce Phoebe. Ale když to udělá mladá holka, je to taková krása, že jste z toho úplně vedle.
Zkrátka a dobře, na tohle jsem myslel, když jsem seděl na ty olezlý židli ve vestibulu. Na Hanku. Vždycky když jsem se dostal až k tomu, jak sedí se Stradlaterem ve voze toho zatracenýho Eda Bankyho, tak mě to div nedohnalo k šílenství. Věděl jsem, že by ho nepustila ani k modrý čáře, ale stejně mě to dohánělo k šílenství. Jestii chcete co vědět, já o tom dokonce nerad už jenom mluvím.
Ve vestibulu nebyl už skoro nikdo. Dokonce tam už ani nebyly ty blondýny, co vypadaly jako štětky, a mně se zničehonic zachtělo odtamtud vypadnout. Moc mě to tam deprimovalo. A nebyl jsem unavenej a nic. Pročež jsem šel nahoru do pokoje a vzal si kabát. Taky jsem se podíval oknem, jestli ty zvrhlíci ještě pořád pokračujou v krasojízdé, ale všude už bylo zhasnuto. Sjel jsem výtahem zase dolů, vzal si taxíka a řek šoférovi, aby mě dovez k Erniemu. U Ernieho, to je jeden noční podnik v Greenwich Village, kam chodíval moc často můj bratr D. B. , než odjel do Hollywoodu a začal se prodávat za prachy. Semo tamo mě tam s sebou vzal. Ernie je velkej tlustej černoch a hraje na klavír. Je to příšernej snob, a když člověk zrovna není velký zvíře nebo nějakej potentát nebo něco, skoro se s várna ani nebaví, ale na klavír hrát umí. Hraje tak dobře, že vám to až připadá uhozený. Já nevím přesně, co tím vlastně chci říct, ale myslím to vážně. Rád ho poslouchám, když hraje, to teda jo, ale někdy člověk dostane chuť mu to jeho zatracený piano převrhnout. Nejspíš proto, poněvadž někdy, když hraje, je z toho slyšet, že je to ten typ, co s váma nepromluví, ledaže jste velký zvíře.