V seriálu se opakují některé prvky, které dohromady utvářejí styl celého seriálu.
Typické potřesení rukou
Když Pat a Mat dosáhnou úspěchu, potřesou si rukama a pak současně udělají rázné gesto s loktem ohnutým do pravého úhlu. Tento jejich pozdrav je typickým gestem seriálu.
Překvapivý zvrat k horšímu místo dobrého konce
V momentě, kdy je po dlouhém zkoušení špatných způsobů vše zdárně vyřešeno velmi originálním a většinou neefektivním způsobem a divák přirozeně očekává happy end, se náhle dostaví překvapivý zvrat k horšímu. Příkladem může být vylití barvy v epizodě č. 4 Koberec.
Optimistický přístup k problémům
Pat a Mat se i v nejzoufalejších chvílích největších katastrof stále, byť často nešikovně a neefektivně, snaží situaci vyřešit. Na žádnou sebehorší situaci nereagují zlobně nebo smutkem. Jejich nejnegativnější reakcí je tak zamyšlené dumání, nebo poťukání si na čelo, ale i to je často spíše gestem nového nápadu.
Snaha o řešení situaci naopak zhoršuje
Převážná část pokusů Pata a Mata, jak vyřešit nějaký problém, vede k jeho zhoršení.
Detail nepodstatného děje + překvapení při rozšíření záběru
Jde o často opakovaný princip záběru, který je ale příliš detailní na to abychom poznali co se přesně děje. Postavičky se přes záběr buď jen míhají, nebo vidíme nějakou nepodstatnou část činnosti, případně toho z kamarádů, který jen sleduje a ne toho, co činnost provádí. Když se záběr rozšíří, uvidíme teprve důsledek předchozí činnosti (často překvapivý). Příkladem může být epizoda č. 2 Tapety a č. 6 Obraz.
Nikdy se na sebe nezlobí
Postavy se při činnosti vždy pozorně sledují a nikdy neprojevují pochybnosti i při zjevně chybných pokusech toho druhého o řešení problému. Když se ukáže, že se situace skutečně místo vyřešení zhoršila, nikdy se nezlobí, jen zavrtí hlavou a i to působí spíše jako konstatování zjevného neúspěchu než negativní hodnocení úsilí toho druhého.