Ked kone plačú-CZ
16. 6. 2010
Když koně pláčou
Autor:
Ingrid
Příběh:
Krásné ráno, jako stvořené pro vyjížďku. Slunce se rozhodlo udělat tento den ještě krásnějším a vesele svítí. Sesednu z kola a blížím se ke stáji, kde panuje až nezvyklé ticho. Jen ptáci se rozhodli narušit ho svým zpěvem. Po vstupu do stáje mě kůň nevítá radostným zaržáním, nyní leží na zemi a tiše oddychuje, sotva zvedne hlavu, aby na mě upřel pohled plný bolesti a prosící o pomoc.
Okamžitě volám veterináře. Slibuje příjezd do 20 minut. Zdá se to jako věčnost! Marně se pokouším dostat koně na nohy. Později klečím v pilinách a objímám jeho hlavu. Pod mýma rukama se z bělouše stává kůň z dokonale myší srsti. Přes slzy ho pozoruju a hladím po tváři, vzpomínám na krásné chvíle prožité v jeho sedle.
Prosím ho, ať neumírá a zůstane semnou. Tak zní moje jediné přání v tu chvíli. Cítím, jak kůň sebral všechnu sílu a zvedl hlavu. Z jeho pohledu se dá vyčíst jediné - omluvu. Omluvu za to, že mi moje poslední přání nemůže splnit. Bolest mu ustoupila a já jako ve spomaleném filmu vidím, jak pomalu pokládá hlavu, zavírá oči a naposledy vydechuje.
Z koutku oka se vyronila slza a razí si cestu po zpěněné tváři. Splyne se spocenou srstí. Veterinář přijel pozdě. Zpěv ptáků utichl a venku prší. Počasí soucítí se mnou. Nejkrásnější pohled je z koňského hřbetu. A nejhorší pohled je na to, když koně pláčou...
Příběh je bohužel ze života.
Komentáre
Prehľad komentárov
Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.