plemena psov
Bernský salašnický pes
Popis: Vyšší střední pes mohutné stavby těla, obdélníkového formátu. Hlava se silnou lebkou, středně dlouhým čenichem. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Pevný rovný hřbet, hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Srst dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení trikolorní(převaha černé, s hnědočervenými a bílými znaky v obličeji, na hrudi a končetinách).
Charakteristika: Klidný, dobromyslný a vlídný pes. Je sebejistý, nebojácný, přátelský ke všemu živému. Přesto z něj lze vychovat i dobrého hlídače.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku, potřebuje dost prostoru. Jeho výchova není náročná. Srst vyžaduje pravidelnou, i když časově ne příliš náročnou péči.
Užití: Dnes výborný společenský a rodinný pes, který dokáže i hlídat. Schopný výcviku, bývá využíván především jako záchranář.
Výskyt: Celosvětově oblíbený, i u nás běžně chovaný pes.
štěně
Labradorsky retríver
Labradorský retriever pochádza z ostrova New Foundland. Z tejto oblasti ho priviezli do Anglicka, kde sa krížil s anglickými pointrami.
Psy privezené do Anglicka boli čiernej farby. Aj pri chove boli stále uprednostňované čierne psy. Prvým žltým zaregistrovaným labradorom v Kennel Clube bol Hyde Ben, ktorý bol narodený v roku 1897. Obaja jeho rodičia boli čierny.
Žltý labrador sa čoskoro dostal do popredia oproti čiernemu a v roku 1925 bol dokonca založený samostatný klub žltého labradora. Pokus o samostatný štandard žltého labradora sa však nevydaril a naďalej zostal spoločný s čiernym labradorom. Takže sa mohli obe farby navzájom krížiť. Postupom času k týmto dvom farbám pribudla aj hnedá farba.
Popularita tohoto plemena stúpla koncom 2. svetovej vojny. Pôvodne sa toto plemeno využívalo na donášku zveri z vody a pomáhalo rybárom pri lovoch. Postupom času sa začali využívať aj ako záchranárske psy, slepecké psy, vyhľadávači drog. V dnešnej dobe sa využívajú aj ako spoločenské psy a sú vhodné do rodín s malými deťmi pre svoju priateľskú povahu.
Labrador retriever patrí v dnešnej dobe medzi najobľúbenejšie plemeno chované vo svete. Túto obľubu si získal nielen svojou krásou, ale hlavne svojou prispôsobivosťou. Z pôvodne poľovného psa sa stal veľmi dobrý rodinný pes, ktorý sa hodí tak k starším ľuďom ako aj k malým deťom.
Jeho využitie je rôznorodé. Využívajú sa pri poľovačkách, ako záchranárske psy, pomáhajú zrakovo i telesne postihnutým ľuďom, sú vyhľadávači drog. A v dnešnej dobe sa využívajú aj pri cvičení agility.
Toto plemeno veľmi miluje vodu. Sú veľmi dobrými plavcami a nevadí im ani studená voda. Patria k veľmi dobrým aportérom a dokážu prinášať rôzne aporty. Je to jednoducho plemeno, ktoré sa dá využiť na rôzne aktivity a veľmi je prispôsobivé aktivitám svojho pána. Pri jeho chove sa nemusíme obávať, že by náš pes niekoho napadol, alebo že by ublížil deťom. Je to veľmi dobrý a mierumilovný spoločník o čom sa presviedča čoraz viac chovateľov.
Plemenný štandard labradorského retrievera
Skupina FCI: 8 ( prinášači, sliediči a vodní psi)
Pôvod: Veľká Británia
Celkový výzor: Pevne stavaný, s krátkym bruchom, veľmi aktívny; so širokou lebkou; so širokým a hlbokým hrudníkom a rebrami; so širokými a silnými bedrami aj panvovými končatinami.
Charakteristika: Vyrovnaný, veľmi čulý. Skvelý ňufák, mäkká papuľa; veľmi miluje vodu. Prispôsobivý, oddaný spoločník. Inteligentný, nadšený a poslušný, so silnou vôľou urobiť radosť. Má láskavú povahu, bez stopy agresivity alebo nevhodnej bojazlivosti.
Temperament: Inteligentný, horlivý a poddajný, s veľkou ochotou vyhovieť. Milej povahy, bez stopy agresivity alebo neprimeranej plachosti.
Hlava a lebka: Lebka široká s vyznačeným stopom; ostro rezaná s chudými lícami. Stredne dlhé čeľuste, mocné, nie useknuté. Ňufák široký, nozdry dobre vyvinuté.
Oči: Stredne veľké, vyjadrujú inteligenciu a vyrovnanosť; hnedé alebo orieškovohnedé. Papuľa: Čeľuste a chrup silné s dokonalým, pravidelným a úplným nožnicovým zhryzom, tzn. že horné zuby tesne prečnievajú dolné zuby a rastú kolmo na čeľusť.
Uši: Nie sú veľmi veľké ani ťažké, visia dole pozdĺž hlavy a sú nasadené skôr dozadu.
Krk: Hladký, silný, zasadený do dobre postavených pliec.
Hrudníkové končatiny: Plecia dlhé a šikmé. Hrudníkové končatiny so silnými kosťami a rovné od lakťa k zemi aj pri pohľade spredu, aj pri pohľade zboku.
Telo: Hrudník správnej šírky a hĺbky, s dobre klenutými, súdkovitými rebrami. Rovná vrchná línia. Bedrá široké, s krátkym bruchom a silné.
Panvové končatiny: Dobre vyvinuté, nezvažujú sa smerom k chvostu; dobre ohnuté koleno. Pätové kĺby spustené dolu, kravské postoj je veľmi nežiadúci.
Laby: Okrúhle, masívne; dobre vyklenuté prsty a vyvinuté vankúšiky.
Chvost: Charakteristická črta, veľmi hrubý pri koreni, postupne sa zužuje k špičke, stredne dlhý, bez zástavice, ale hrubo pokrytý krátkou, hustou srsťou po celej dĺžke, čo mu dodáva okrúhly výzor, ktorý sa opisuje ako vydrí chvost. Môže byť nesený veselo, ale nemal by sa skrúcať nad chrbát.
Chôdza / pohyb: Krok je voľný, primerane dlhý, priamy a vyvážený vpredu i vzadu.
Srsť: Charakteristická črta, krátka hustá bez zvlnenia alebo páperovitej zástavice, na dotyk tvrdá; podsada, spodná srsť odoláva vode.
Farba: Celočierna, žltá alebo pečeňová / čokoládová. Žltá farba siaha od svetlosmotanovej po líščiu červenú. Malý biely fliačik na hrudi prípustný
Veľkosť: Ideálna výška v kohútiku: psy 56 - 57 cm, sučky 54 - 56 cm
Chyby: Každú odchýlku od predchádzajúcich bodov treba považovať za chybu a vážnosť, s akou treba túto chybu posudzovať, by mala byť priamo úmerná jej stupňu.
Poznámka: Psy by mali mať dva zjavne normálne semenníky celkom zostúpené do mieška.
OBNOVÍME SLÁVU PRAŽSKÉHO KRYSAŘÍKA ? RATLÍKA ?
Pod tímto názvem vyzval, dnes již zesnulý vedoucí redaktor časopisu PES, pan Karel Štěpánský české kynology k obnově populárního historického plemene ?PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK?, který byl ozdobou královských sídlišť ve středověku. Tato výzva publikovaná na str. 6, šestého čísla uvedeného časopisu v roce 1969 nezůstala bez odpovědi. Pražský krysařík je dnes opět mezi námi!
Jak se mění kulturní, sociální a hospodářské podmínky, mění se i názory, záliba a móda. Tyto změny se také projevují ve vývoji, rozvoji a oblibě plemen psů. Zájem o některá plemena stoupá a časem opět zaniká nebo klesá, aby se po uplynutí kratší nebo delší doby, mnohdy i dlouhé doby, znovu obnovil. Takovým plemenem, které kdysi prožívalo období obliby, i když nikdy nebylo mezinárodně uznáno a časem se na něj téměř zapomnělo, je pražský krysařík. Nedivme se proto, že přicházely otázky, proč tak vyspělá kynologie, jako je česká, si nezachovala tak vzpomínané plemeno s historickou minulostí českých dějin.
Říká se, že nikdy není pozdě! Rozhodnutí pustit se do obnovy tohoto plemene nebylo jednoduché, bylo velmi opatrné a dosti dlouho zvažované. Byly prostudovány články dřívějších známých, dnes již dávno nežijících českých kynologů ? Otto Karlíka, Teodora Rottera, MVDr. Fr. Dvořáčka a dalších, uveřejněné v odborných časopisech nebo kynologických publikacích z dvacátých, třicátých i pozdějších let. Byly prostudovány i údaje populárně vědeckého publicisty Emila Jecha z Roztok u Prahy, který v historických pramenech vypátral a potvrdil existenci krysaříka již v dobách českého knížete Vladislava II. Vlastní počátky chovu krysaříka ? ratlíka na území Čech pohltily hlubiny a dálavy času. Ale již v kronice polského kronikáře Galla Anonyma se uvádí, že polský král Boleslav II ? Smělý (1058 ? 1080) si oblíbil ve svém psinci dva ratlíčky, kteří pocházeli z Čech. Autor o nich píše: ?V žilách našich psů koluje nejen krev polská, ale i krev ryze slovanská, krev darovaná?. Protože si polský král daru velmi vážil, je možno předpokládat, že šlo o vznešený dar knížete Vladislava II.
O třech ratlících českého původu se zmiňuje francouzský dějepisec Jules Michelet ve svém díle ?Histoire de France? (Dějiny Francie). Údaj mluví jasně o živém daru, jímž český král a císař Karel IV. poctil francouzského krále Karla V. při návštěvě Francie na podzim roku 1377. Počátkem září roku 1380 odkázal umírající francouzský král Karel V. svému dvanáctiletému synu Karlovi VI. dva z oněch tří ratlíčků.
O králi Václavu IV. (1378 ? 1419) se vypráví, že na tajných výletech do hostince ?U krále Brabantského? míval vždy s sebou oblíbeného krysaříčka. Profesor Weiss se ve svém díle zamýšlí nad minulými staletími a věnuje zvláštní pozornost době císaře Rudolfa II. a o tomto panovníkovi píše: ?Rudolf II. (1576 ? 1611) nalézal vždy útěchu a jasnou mysl uprostřed smečky loveckých psů a čtyř ratlíků. Z původních čtyř jedinců se potomstvo rozrostlo na osmnáct ratlíků ? krysaříků. Byla to vzorná ukázka chovatelské práce?.
Malý ratlíček býval častým hostem při královských hostinách ostatních velmožů. Pražský krysařík byl skromným souputníkem české státní samostatnosti a státnosti našeho národa. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob našeho státního života a jako dar našich panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy.
Tragická porážka na Bílé Hoře znamenala úpadek českého politického, kulturního i společenského života na dobu tří staletí. Toto období temna našeho národa znamená i ústup ze slávy pražského krysaříka (ratlíka). Pražský Hrad ztrácel na významu a tím i malý ratlíček sestoupil z královských výšin do městského podhradí, dál pak mezi prostý lid aby s ním žil a živořil po další staletí.
Krev pražského krysaříka se uchovala až po nejnovější dobu. Ironií osudu se však stalo, že v posuzovacích kruzích na našich výstavách byli právě nejtypičtější jeho pozůstatky vyřazeni pro ?netypičnost? a především pro malý vzrůst. Rozhodčí se řídili standardem německého trpasličího hladkosrstého pinče. Pražský krysařík znovu musel ustoupit, což jeho rozvoj doslova rdousilo. Těchto ?netypických? hladkosrstých pinčů se snažili ujmout významní kynologové jako Theodor Rotter a Otakar Karlík. Snažili se podchytit a obnovit chovatelskou základnu a shromáždit dokumentaci. Záměr se však tehdy neuskutečnil, protože vybraným jedincům chyběla, tehdy požadovaná, registrace šesti generací. V sousedním Německu se však v té době ujímal moci Adolf Hitler a v roce 1938 násilná nacistická okupace našeho státu. Později pak padesátá léta, kdy Theodor Rotter přišel o svůj veškerý majetek a tím se ztratila všechna nashromážděná dokumentace, jakož i snaha vzkřísit pražského krysaříka. V osmdesátých letech byla k obnově pražského krysaříka nastoupena jeho opětná regenerace, která již prokázala, že pražský krysařík se do našich domovů definitivně vrátil.
Pražský krysařík má v naší zemi víc jak staletou tradici, z níž vyplývá naše povinnost zajistit mu budoucnost