Linka mentalnej pomoci
Dobrý deň. Vitajte na linke mentálnej pomoci.
Ak trpíte posadnutosťou, stláčajte opakovane 1.
Ak trpíte nerozhodnosťou a závislosťou od iných, poproste niekoho, aby stlačil 2.
Ak trpíte syndrómom viacnásobnej osobnosti, stlačte 3, 4, a 5.
Ak ste paranoik, už teraz vieme, kto ste a čo chcete. Zostante na linke, práve sledujeme a zaznamenávame váš hovor.
Ak si myslíte, že ste mimozemšťan, stlačte 7 a váš hovor bude teleportovaný do materskej
lode.
Ak ste schizofrenik, pozorne načuvajte vnútornému hlasu, ktorý vám povie, ktorý gombík
máte stlačiť.
Ak trpíte manio-depresiou, nezáleží na tom, ktorý gombík stlačíte, aj tak vám nikto
neodpovie.
Ak ste dyslektik, stlačte 9696969696969696.
Ak máte amnéziu, stlačte 8 a uveďte svoje meno, adresu, telefónne číslo, dátum narodenia,
číslo osobnej poistky a rodné meno vašej matky.
Ak trpíte dvojcestnou nervovou poruchou, po zvukovom signáli, prosím, nechajte odkaz. Prípadne aj pred signálom, alebo po signáli. Prosím,
čakajte na zvukový signál.
Ak trpíte krátkodobou stratou pamäti, stlačte 9.
Ak trpíte krátkodobou stratou pamäti, stlačte 9.
Ak trpíte krátkodobou stratou pamäti, stlačte 9.
Ak máte nízke sebavedomie, zaveste. Všetci operátori sú zaneprázdnení a vôbec nemajú
čas sa s vami baviť.
Ak ste blondínka, nič nestláčajte, mohli by ste to pokaziť.
Snapeův konec
Harry seděl a tiše honil. V duchu proklínal Rona, který ležel ve své posteli a hlasitě chrápal. „Cožpak nemůže mít člověk klid kurva,“ řikal si Harry pro sebe. Pak se naštval, vstal, vzal svoji hůlku a potichu došel k Ronově posteli. Právě přemýšlel, jakou kletbu na Rona seslat, když se Ron zničehonic probudil, vytasil hůlku na Harryho a zařval: „Co si myslíš, že děláš vole?!“ „Mohl bys laskavě přestat chrápat?“, řekl Harry a věnoval Ronovi pohled plný nenávisti. Oba chlapci na sebe mířili hůlkami a měřili se pohledy. „Ty blbej zrzoune vždyť se tu nedá ani honit při tom randálu!!“ zakřičel Harry načež naprskal Ronovi do xichtu. Ron se zatvářil dotčeně. „Aspoň mi nepostříkáš mýho plyšovýho méďu jako minule,“ řekl Ron stále mířící hůlkou na Harryho a vrhající po něm nenávistné pohledy. „Čistil sem ho 3 hodiny lektvarem od Snapea. Ještě že byl Severus tak hodný a dal mi ho, jinak…“ „Zavři hubu,“ přerušil ho Harry. „Já si du najít jiný místo na honitbu a ty si tu zatím chrápej jak chceš.“ Ron zamumlal cosi jako „Se neposer ty brejloune“ a zmizel v peřinách. Harry usoudil, že by vzbudil ostatní, kdyby na Rona seslal ňákou kletbu, a tím pádem by už vůbec neměl na honitbu klid. Vyšel z ložnice, ale na prahu se zastavil a rozmyslel si to. Otočil se, znovu namířil hůlkou na Rona a líně pronesl: „Avada kedavra.“ Následoval záblesk zeleného světla a Ron ležel na posteli jak dlouhý tak široký s očima plnýma strachu a široce rozevřenýma. Harry se tiše uchechtl. „A máš to,“ zašeptal k Ronově mrtvole. Naštěstí se nikdo nevzbudil, a tak Harry pokračoval ve své cestě. Po chvilce pátrání hradem našel jednu opuštěnou chodbičku. „Tohle by mohlo bejt dobrý místo,“ pomyslel si Harry. „Hej, ty malej caparte, zhasni to světlo, my chceme spát!!“ Byla to podobizna ňákého starého mnicha. „Polib si dědo,“ řekl Harry líně. Načež sundal obraz ze stěny a vší silou ho zahodil do dálky. Následoval se výkřik bolesti. Harry se cítil sebeuspokojivě, ale vzápětí stuhnul jak přimražený. Z místa, kam obraz zahodil se k němu pomalu blížil zkrvavený Snape z hůlkou v ruce. Všude stříkala jeho krev. „Pottere,“ zasípal. „Potter…ach ano..váš otec byl také tak nesmírně drzý, když si hledal místo pro honění. Přitom nikdy nechápal, že honění je v hradu zakázáno…“ „Drž hubu ty starej kokote s mastnejma vlasama!“ zařval Harry. „Cože vy drzý, nevychovaný…“ „Harry?“ ozval se známý hlas. Byl to profesor Lupen. Když viděl Snapa, jak se sotva drží na nohou a všude stříká jeho krev, na tváři se mu objevil široký úsměv. „Óóóó výborně Harry…sám sem to chtěl udělat, ale vidím, že si mě předběhl… Nevadí. Pojď, vyhoníme si spolu.“ A přívětivě se na Harryho usmál. Pak se otočil na Snapea a pronesl: „Smůla, Severusi. Už moc dlouho přenášíš olej z tvých vlasů po této škole. CRUCIO!!“ zahrměl Lupen a Snape se svíjel na podlaze. Lupen ho chvíli nechal užívat si ten krásný okamžik a pak spustil hůlku dolů. V pozadí stál Harry a chechtal se vysokým, chladným smíchem. Poté vytáhl Lupen ze svého hábitu brokárnu a prásk! Trefa do břicha. Snape byl stále na nohou. Prásk! Trefa do koulí. Snape klesl na kolena a začal výt na měsíc. Prásk! Trefa do srdce. „Už máš dost, ty nevděčníku??!!! UŽ MÁŠ DOST TY SVINĚ?!“ řval Lupen. Načež vytáhl Thompson a začal to do Snapea kouřit. „Ehm…pane profesore?“ Lupen se otočil, avšak spoušť nepustil. „Ano, Harry?“ zařval Lupen za neustálého randálu, jak se Snapa vylétávaly vnitřnosti. „Ehm…mohl bych ho dorazit?“ „Óóó ovšem Harry, máš na to plné právo – vyrušil tě při honitbě a ty mu to teď můžeš oplatit.“ Harry požádal o brokárnu, stoupl si před Snapea a pronesl: „Astalavista, Srabusi.“ Poté nabil brokárnu a ustřelil Snapeovi hlavu. „Skvělá práce, Harry,“ Pochválil ho Lupen. „Padesát bodů pro Nebelvír.“ Potom šli do Lupenovy učebny a celou noc oslavovali svůj triumf. Pili, chlastali, opíjeli se Máslovým žákem a Lupenovou Vodkou, zpívali sprosté písničky, vyprávěli si historky z natáčení…..