Pod povrchem života

Umění je od počátku světa darem Stvořitele, jako stálá inspirace z výšin, aby lidské duchy, pobývající v nižších úrovních, povznášelo k výšinám. Život v úrovních Světla je pro nás uměním. Odlesk jeho vyzařování je vzácným darem pro pozemské lidi, který je přirozeně postaven na vyšší stupeň. Umění se od světlé reality neodtrhlo, neboť je její součástí. Od té se odtrhl jenom sám člověk.

Téměř každý z nás zná větu či konstatování, že „Člověk je tvor společenský...“. Mezilidské vztahy se odvíjejí na různých úrovních a jsou závislé na stupni společenského i osobnostního vědomí lidí, žijících v různých komunitách. Hluboké vztahy jsou obohacující a krásné, protože jsou vedeny a budovány lidským citem. Vztahy vedené lidskou vypočítavostí, rozumem, jsou naopak povrchní a ubíjející.

Také humor může být nositelem vysokých hodnot. Pouze je do něj třeba tyto hodnoty vkládat. A na druhé straně je v něm třeba tyto hodnoty hledat. A to je možné jen tehdy, když jsme schopni jít trošku hlouběji pod povrch a vybočit z navyklé povrchnosti. Ale pojďme k věci. Zde jsou avizovány vtipy s hlubším duchovním přesahem:

Hlasy volajících po nutné duchovní změně, jedno ať zní anglicky, rusky, německy, česky nebo slovensky, nejsou prozatím natolik silné, aby vyvážily lomoz a hřmot povrchnosti, která se na lidstvo valí ze všech proudů velkých médií.

Pro názornější vyjádření a pochopení myšlenek si přizveme dnes na pomoc gramatiku. Gramatika stanovuje pravidla a zákony pro používání slova, jazyka, řeči. Nevznikla náhodou, ale proto, aby jazyk a řeč harmonizovala, zušlechťovala. Naše krásná řeč prošla vývojem. Stal se z ní, kultivovaný jazyk a slouží nám jako vyčerpávající dorozumívací prostředek.

Dnes jsem z auta na parkovišti pozoroval vrabce. Vypadal být spokojen. Přistál na tenké halouzce živého plotu. Chvilku se pohupoval, pozoroval okolí a najednou brnk a byl pryč. Jak jednoduché a jak pravdivé.

V první řadě je třeba říci, že Bible zakazuje všechny osobní návštěvy u takzvaných „hádačů budoucnosti“, protože člověk se tím stává duchovně nesamostatný. Pevně totiž spoléhá na to, co mu bylo předpovězeno a vnímá to jako něco předurčeného, co se stane.

Obvykle informace s následujícím zněním nešířím, ale tato vypadá skutečně seriózně: Před nedávnem jsem dostala email od jedné světové počítačové firmy. Stačí jej poslat na několik dalších adres, a získám nový notebook zcela zdarma. Je to jedinečná nabídka, je třeba ji využít, dokud je čas!

Existuje obrovské množství radostí, které můžeme prožívat. Například radost z dobrého jídla, radost z pohybu, radost z krásy přírody, radost z tvůrčí činnosti, radost z hudby, nebo nějakého jiného druhu umění, radost z dětí a vnoučat, a tak dále, a tak dále. Dalo by se v tom ještě dlouho pokračovat. Avšak vysoko nad všemi radostmi stojí radost pravá a nejvyšší. Radost Boží! Je to čistá, dětská radost z bytí, a z ní vyrůstající radostné tvoření a radostná práce ke cti Nejvyššího.

Začátek se spojuje s koncem - v tom se projevuje Spravedlnost a Zákon Pohybu Stvoření. Toto spojení vytváří kruh pevného zachvívání, do něhož není možné dodatečně vstoupit, protože je celistvý. Je to tedy významný děj, protože všechno, co nestihlo být před uzavřením určitého období v celistvosti vyrovnáno, naplněno, zůstává kusým dílem, zanechává mezeru, prázdnotu, … zachvívá se neharmonicky.