Choď na obsah Choď na menu
 


27. 5. 2021

Malé rady k výchově dětí

Milé maminky a tatínkové, ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti a též poznatky moudrých lidí, se kterými se ztotožňuji, ve výchově dětí. Tímto tématem se zabývám již několik let, přesto asi největší zkušenosti získávám při výchově vlastních dětí. Zkouším na nich praktikovat různé pedagogické teorie a rady, které se mi zdají být dobré, a též vlastní podněty. Neustále se učím a stále objevuji nové metody a praktiky.

Vám bych však chtěla předat metody, které mám vyzkoušené, a myslím, že mi může dát za pravdu i mnoho dalších rodičů, kteří používají podobný způsob výchovy.

Možná objevíte v mém článku věci, které nevíte nebo si neuvědomujete, a tak je alespoň budete moci vyzkoušet.

Ráda bych začala již těhotenstvím. Mnohá budoucí maminka již slyšela či četla o tom, že na děťátko, které je teprve v bříšku, působí duševní naladění matky i okolí, ve kterém se matka pohybuje. Je tomu opravdu tak. Důležité je, aby matka byla v pozitivním naladění, v příjemném a zdravém prostředí, a také doporučuji, aby se snažila dodržovat režim, který si přeje, aby mělo její děťátko po narození.

Mohu uvést vlastní příklad – často ponocuji, jelikož se mi dobře píše a pracuje v tuto nerušenou noční dobu. Takovýto režim jsem měla i v těhotenství, proto jsou obě mé děti „noční můry“. Pokud tedy snad chcete, aby vaše děti chodily brzy spát, neponocujte.

A jestliže chcete mít děťátko zdravé, doporučuji alespoň půl roku před početím podstoupit detoxikaci vlastního těla a též v těhotenství jíst zdravě - potraviny bez chemických konzervantů, barviv apod., jelikož velké množství toxických usazenin v našem těle přenášíme i do těla našeho děťátka. Naše tělo má určitou samočistící schopnost, ale pokud je těch nečistot velké množství, tělo si s tím již poradit nedokáže a tzv. toxiny se usazují v našem těle na různých orgánech. To se pak projevuje v podobě onemocnění a alergií. Pokud s tím nic neuděláme, je pravděpodobné, že naše děťátko bude trpět nějakou nemocí (ekzém, alergie, astma apod.).

Když se pak děťátko narodí, je vhodné, aby bylo v klidném a příjemném prostředí, a pokud možno, alespoň do šestinedělí, aby se kolem něho nepohybovalo velké množství lidí. Je to nejcitlivější období, kdy se děťátko vyrovnává s novým prostředím a je velice citlivé na energie. Větší směs různých a jemu neznámých energií mu nedělá dobře – nedokáže to zatím zpracovat. Proto se některé maminky diví, když k nim přijde návštěva nebo se ony jdou k někomu pochlubit se svým novorozencem, že tolik pláče, a přitom doma je docela hodné a spokojené.

U citlivých dětí toto období pokračuje až do jednoho roku, nebo i déle.

Děti do jednoho až jednoho a půl roku jsou zcela závislé na matce. Čerpají od ní energii, která se ještě více umocňuje kojením. Jsou s ní spojeny jakousi neviditelnou pupeční šňůrou, která se zhruba po jednom a půl roce natahuje a mezi třetím a čtvrtým rokem se zcela přetrhává a mizí.

V tomto raném období je proto velice důležité naladění matky a její energie.

Stává se většinou u maminek, které mají první děťátko, že znervózní, jelikož se jim náhle mění jejich doposud docela fungující životní styl a režim. Například nestíhají to, co před tím hravě zvládaly. Někdy k tomu ještě přibude nepochopení od partnera. Také často znervózní při každém zaplakání děťátka. Ale matčina nervozita jeho pláč ještě umocní. Nervozita stoupá a pláč neustává. A maminka, která je již vyčerpaná, si neví rady… A nejhorší to bývá v noci, kdy se manžel potřebuje vyspat do zaměstnání, takže mnohdy i on přispěje svou nevrlou náladou.

Je to pak takový začarovaný kruh. Takže pozor na nervozitu, milí rodiče! Když je již maminka ve vyčerpaném stavu, doporučuji dát pochovat děťátko někomu, kdo je v klidné harmonické náladě.

Také pozor, milé maminky, ale i tatínkové, co sledujete v televizi. Nemyslete si, že když vaše děťátko spí ve vedlejší místnosti nebo o patro výš a televizi neslyší, že ji nevnímá. Ono vnímá energii, která se nese po celém domě, a vnímá i to, co u toho prožívá jeho matka. Můžete si třeba povšimnout, že má neklidné spaní.

Většina dětí také potřebuje dodržovat svůj režim. Ne takový, který mu nastavíte vy, ale který si nastaví samo. Za chvíli vypozorujete hodinu, kdy potřebuje spát, jak často potřebuje jíst atd.

Dále bych se chtěla zmínit o batolátkách a dětech zhruba do dvou let. V tomto období se dětem utváří jejich imunitní systém. Proto jsou také děti v této době očkovány proti různým nemocem.

Děti přirozeným způsobem, aniž by o tom přemýšlely, vše strkají do úst, nebo si to alespoň ohmatávají. Je to z důvodu poznávání, ale zároveň se tím vytváří protilátky na různé bakterie a tzv. alergeny.

Mnohé maminky se snaží děti sterilizovat, aby nedostaly nějakou nemoc, a tím jim právě ubližují. Nebojte se a nechte děti klidně ochutnávat, na co přijdou, jen dávejte pozor, aby to nebylo jedovaté či aby se tím nezadusily nebo si jinak neublížily.

Také mají rodiče ve zvyku na každé zakašlání či nachlazení podávat dětem všemožné léky. Pokud to není životu nebezpečné a nemají vysokou horečku, nepodávejte jim nic. Taktéž si tím tělo tvoří protilátky.

A také děti hodně otužujte. Choďte s nimi každý den ven a pokud možno hodně do přírody. To vše přispívá k jejich zdraví a vytvoření si dobrého imunitního systému. Když to budete dodržovat, uvidíte, že se vám to později vyplatí. Děti nebudou tolik nemocné a když již onemocní, budou jim stačit pouhé dva dny na uzdravení.

Dítě, které žije v příliš sterilním prostředí a není mu dovoleno vytvořit si přirozeně imunitní systém, může se pak mnohem snadněji nakazit nějakým virem či bacilem, nebo se z něho stane alergik. Většinou je to tak, že proti čemu bojujeme a čemu se nejvíce bráníme, to nás potkává.

A rodiče často reagují úplně opačně, než by měli - když se venku nachladilo, raději ho příště více obléknu nebo ho raději ani ven nepustím. Nebo když má alergii na seno či na pyl, tak rychle nějaké účinné léky a nevycházet ven. A nebo se nakazilo nějakým bacilem, tak mu příště budu drhnout ruce a máčet v dezinfekci, nebo ho raději vůbec nepustím mezi lidi.

Opět uvedu svou zkušenost – dcera měla alergii na pyl z břízy (oteklé zarudlé oči a z nosu jí teklo jako z vodovodního kohoutku). Ale já jsem jí nezačala podávat žádné léky, ani jsem ji nezavírala doma. Postupně jsem ji na ten pyl začala zvykat. Nyní již po dva roky neměla žádnou alergickou reakci. Také měla alergii na kočičí srst (začaly ji svědit oči a naskákaly jí červené fleky), ale já jsem nedala kočky pryč. Opět jsem ji postupně na to zvykala. A dnes se s kočkami mazlí bez následků.

Seznamování se s alergeny však musí být postupné, aby tělo nedostalo šok. Například nelze někoho, kdo je alergický na seno, hodit ho do kupky sena.

Čím je však člověk starší, tím to jde obtížněji, a někdy také vůbec ne. Proto využijte období, kdy jsou vaše děti ještě malé.

Také když děti dostanou rýmu či horečku, nezoufejte. Je to pro jejich tělo pomoc. Nečistoty musí jít z těla ven – ať dutinou nosní v podobě hlenu či pocením. Berte to jako očistu a nesnažte se potlačit tyto přirozené, pomáhající schopnosti těla.

A dejte také pozor na antibiotika – zbytečně podávaná jenom oslabují imunitní systém. Takže potom každá další nemoc může mít horší průběh a dítě je mnohem náchylnější na bacily.

Vím, že lékaři antibiotika často předepisují, i když to v mnoha případech není ani nutné, ale mají to tak naučené a jsou ovlivněni farmaceutickým průmyslem. Ale s mnohými se dá jistě domluvit na šetrnější léčbě a antibiotika použít opravdu jen v nutných případech.

Dále bych se chtěla zmínit o výchově malých dětí.

Děti by se měly vychovávat, jakmile se již začnou projevovat. Batolí se po bytě a vše zkoumají. Rodiče to většinou řeší tak, že všechny drahocenné věci schovávají, zamykají skříňky i šuplíky a staví zátarasy.

Já jsem doma nic takového nedělala ani u jednoho dítěte. Všechny věci jsem mohla nechat na svých místech a děti se jich ani nedotkly. A víte, jak jsem to dokázala? Jednoduše jsem je naučila, že na to nesmí sahat. Řekla jsem si, když se podobným věcem dokáže naučit pes nebo kočka, tak se to dokáže naučit i dítě. A věřte, že se to dokáže naučit jakékoliv dítě. Naučila jsem to i děti cizí, které jsem měla možnost hlídat. Jen je k tomu potřeba hodně trpělivosti a hlavně důslednosti. Někdy se to neobejde ani bez plácnutí. Ale za nějaký čas zjistíte, že již nemusíte za svým maličkým běhat po bytě a stále kontrolovat, zda si nehraje s něčím nepatřičným. Bez starosti se můžete věnovat své práci a občas jen tak po očku na něj juknout. Většinou se však zabývá svými hračkami a ani ho nenapadne hrát si s vázičkou s květinami nebo se přehrabovat v důležitých dokumentech, které manžel nechal na svém pracovním stole.

A má to ještě další výhodu. Když pak jdete s děťátkem do obchodu či k někomu na návštěvu, nemusíte se bát, že vám tam ztropí scénu a začne se vztekat, protože mu náhle zakazujete něco, co ono by chtělo rádo prozkoumat. Doma mu to přece nezakazujete, tak proč najednou zde ano?

Rodiče pak udělají mnohdy ještě větší chybu, že mu koupí, na co si ukáže, jen aby bylo zticha. A děťátku pak bude hned jasné, že se stačí pouze trochu více ozvat, a dostane to, co potřebuje.

Všechny děti rády zkoumají a v prostředí plném lákadel to samozřejmě zkusí, ale pokud vědí, že něco někdy také nesmí, stačí říci slovíčko „ne“ a dítě hned pochopí, že to nesmí brát. Když to budete dítě učit, nemusíte na něj křičet, ale musíte mu to říkat s důrazem v hlase. A když ani to nepochopí, plácněte ho klidně přes ručičku, ať to pochopí.

Nebojte se, netýráte ho tím. Bude vás mít rádo stále stejně. Je lepší, když někdy pozná, že opravdu nemůže dělat to či ono, než aby z něho vyrostlo nevychované a nezvladatelné dítě. Tím mu ublížíte daleko více. Protože v dospělosti může okusit mnohem bolestnější rány a nebude na ně připravené, a těžce to ponese.

Ideální je pořídit si ještě před děťátkem nějaké zvířátko (např. pejska) a naučit ho poslouchat. Pokud se vám to podaří u pejska, věřte, že to zvládnete potom i s děťátkem.

Kolem třetího a čtvrtého roku nastává tzv. vzpurné období. Dítě si začíná uvědomovat vlastní osobnost, kterou pak patřičně projevuje. A opět záleží na rodičích, jak si s tím poradí. Doporučuji vymezit určité mantinely, které nesmí překročit. Není třeba být despotický rodič, který stále jen nařizuje a kárá. Ale pro dítě je potřebné naučit se poslouchat.

Děti je dobré usměrňovat, ale též nešetřit chválou, když udělají něco správně či něco hezkého.

A také, budete-li dělat něco důležitého a přiběhne za vámi vaše dítko a bude chtít pochovat či pomazlit, klidně se zastavte ve své práci, obejměte ho a na chvíli pochovejte. Neodmítejte ho, jinak spustí velký pláč a nepochopí, proč ho odstrkujete, když vás zrovna potřebuje, když potřebuje od vás načerpat energii a pocítit vaši ochranu a bezpečí. Ono si načerpá a za chvíli si opět odběhne hrát a potřebovat vás nebude.

Není však zdravé, aby si dítě vynucovalo neustálou pozornost. Rodič se nesmí stát jeho otrokem.

Když si neumí hrát samo a chce být ve vaší blízkosti, zkuste ho nějak zapojit do vaší činnosti. Sice vám práce bude trvat déle, ale alespoň ho něco naučíte. A třeba až trochu povyroste, zastane tu práci samo.

Co nejdříve také děti naučte povinnostem – dle věku dítěte. Zpočátku by si mělo alespoň dokázat uklidit své hračky. Nejprve mu můžete pomáhat, a pak to zvládne i samo. S tím souvisí i dodržování pořádku. Již od malička je učte například srovnávat si boty, pověsit bundu na věšák, odnášet nádobí ze stolu, vyhazovat papírky do koše apod.

Znám maminky, které mají rády pořádek a jsou nešťastné z toho, že jejich děti stále jen rozhazují hračky a věci po celém bytě, ony za nimi jen chodí a uklízí a nestíhají nic jiného.

Mohu vám opět poskytnout jednoduchou radu přímo z mé praxe. Naše děti mají velice malý pokojíček a byt také zrovna nemáme velký, a kdybych je nechala jen rozhazovat, za chvíli by nebylo kam šlápnout, ani se kam posadit, a esteticky by to také nebyla žádná krása. Proto jsem děti naučila, aby si ihned uklidily to, čím se již nechtějí zabývat, a teprve pak si vyndaly něco dalšího. Tak je u nás stále pořádek. I když je pravda, že jim to musím občas ještě připomenout, ale věřím tomu, že za krátký čas to nebudu muset dělat.

Jíst mohou pouze u jídelního stolu, takže nemusím neustále všude vysávat drobečky, utírat loužičky od pití nebo čistit zamazaný nábytek apod.