Trénovanie košických vysokoletúnov
Metód, ako trénovať vysokoletúny je veľa. Pretože s nimi súťažim v Slovenskom Klube chovateľov letúnov, potrebujem predpísaný počet do kŕdľa. Ten je v malých pretekoch 6-12,v normálnych 12-24 holubov. Pravidelne zostavujem 8 plemenných párov,aby zahniezdili rovnako, čiže v ideále získam odrazu 15-16 mladých. Tie dám do samostatného oddelenia a k nim niekoľko starších holubíc, ktoré sú im vzorom. Hlavne, aby rýchlo našli krmivo aj vodu. Len čo začnú spolahlivo zobať s kŕmitka všetky zrniny, /pískam a dávam každú zvlášť/, začínam kŕmiť z ruky. Po príchode do oddelenia mám v ruke zrninu, čupnem a ponúkam mladým. Tie sú zvedavé, od predchádzajúceho kŕmenia hladné a podľa vzoru skúsených holubíc stratia plachosť a berú krmivo z ruky. Za dva dni už bez problémov. Na dosýtenie im nasypem do krmítka.Ak toto zvládnu, po príchode do holubníka ich pochytám a dám do malej klietky na strechu, aby videli okolie. Tam ich nechám, podľa toho kolko mám času/hodinu alebo pol dňa/ a opakujem dva dni. Z klietky ich vložím do letáča, odkiaľ majú možnosť zoskákať do holubníka. Hneď následuje kŕmenie. Vypestujú si tak návyk, že po zosade majú ísť do holubníka. Spravidla to zvládnu za dva dni,takže ich už nevykladám, ale pustím do letáčovej klietky/vidíte v galerii holubník/. Nasledujúci deň otvorím letáč a nechám holuby volne chodiť z holubníka a nazad. Spravidla preskúmajú strechu, vyletia na sedaciu rampu, občas obletia okolo holubníka. Pozorujem ich, lebo skúsenosti ma naučili, že práve tie zvedavé "za niečo stoja". Rozlíšim ich podľa farebných drôtikov na behákoch.Nasleduje učenie na spoločný vzlet.Ako náhle vyjdú další deň z holubníka, zamávam handrou. Odplašené letúny vzlietnu, ale nedržia sa spolu. Ich let je chaotický, postupne zosadajú na strechu. Prvé lety naznačia veľa o vôli jedincov. Niektoré vyletia do výšky, let im robí potešenie.Iné vzlietnu iba nad strechu do strednej výšky a lietajú krížom krážom.Často zaletia jedným smerom a zakrátko sa vrátia na strechu holubníka. Ak by ste ich odplašili, zosadnú inde.Dajú sa "rozlietať", ale let obyčajne "brzdia". Sú aj také, čo zamieria medzi stromy, budovy, klučkujú a všemožne manévrujú, len nie letieť do výšky. U mňa sa dalšieho dňa nedožijú!
Prvé dni naháňam kŕdlik 2x denne. Let nebýva dlhý, letúny sa združujú do kŕdlika.Ktorým sa to nepodarí, tie po "troch šanciach" vyradím. Tak mám základ kŕdlika. Každodeným tréningom a správnou výživou dosiahnu letúny aspoň 2,5 až 3 hodinový let,/zaleží na plemenu/ spravidla do 8 týždňov veku.Od tejto doby už trénujem každý druhý deň. To sa spravidla prejaví na dlhšom lete, ale aj schopnosti jedincov .Niektoré začnú zaostávať, podletujú kŕdeľ, neletia do nedohľadnej výšky. Brzdia výkonostný rast celého kŕdlika. Problém býva identifikovať ich.Ako náhle sa to podarí,majú smolu. Teoreticky by kŕdlik mal lietať každý druhý deň dlhšie a vyššie.Sú však okolnosti, ako klesajúce vzdušné prúdenie, nárazový vietor, let v daždi, strach z dravcov, črevní paraziti a iné, ktoré tieto predpoklady zhatia. Je na chovateľovi, aby príčiny rozpoznal a pri ktorých sa dá, urobil nápravu. Odmenou mu bude nádherne lietajúci kŕdlik holubov. To isté absolvujem aj z druhým a tretím hniezdením.Potom plemenné páry rozdelujem. Mladé s jednotlivých hniezdení dám do spoločného kŕdlika, až sú zalietané a dosahujú približne rovnaký výkon. Dokladanie výletkov /napr. z III.hniezdenia k II./obyčajne neprospieva výkonu. Ba naopak, tie čo boli zalietané sa " pokazia" a máme po celoročnej snahe. Mám stabilizovaný chov, takže vyraďujem z každého hniezdenia tak 4-5 jedincov. Faktom je, že v počiatkoch to bola tvrdá rehoľa, niekedy zostalo len 5 jedincov z 15-16 kusov, vzídených s jednotlivých hniezdení plemenných párov. Od roku 1992, odkedy chovám košické vysokoletúny, už mám dostatok skúseností a neuverím takým rečiam, "že niekomu lietajú od rána do večera", keď ich má volne pustené. Len cieľavedomé kŕmenie, trénovanie, zdravotný stav a chuť do letu vedú k dobrým výkonom. Iné je to u akrobatických plemien. O nich inokedy.
Jozef Pepa Hrabal.
Trénovanie vysokoletúnov podľa Vlastibora Rajnocha
Slovenský zväz chovateľov - Klub chovateľov letúnov.
Vážení přátelé od roku 1983 kdy byl v Informačním zpravodaji okrasných a užitkových holubů otištěn příspěvek o chovu a výcviku vysokoletců přistoupil do našeho klubu značný počet nových, zejména mladých chovatelů těchto holubů. Na základě četných dotazů těchto chovatelů, kde je možné získat informace pro chov sportovních plemen holubů, převádíme tento příspěvek na stránky našeho oběžníku. Začínajícím nepochybně tyto informace poradí. Zkušení členové doplní a rozvedou své zkušenosti, které předají redakci oběžníku k zveřejnění.
Pro nové chovatele vysokoletců.
Jestliže chceme rozšířit řady aktivních chovatelů výkonných rejdičů vysokoletců, musíme je nejen získat pro členství v chovatelském klubu. Musíme mladým a začínajícím chovatelům pomáhat, at mají 18 nebo 60 roků. Tak pomůžeme zkrátit cestu méně zkušeným, aby dosáhli co nejdříve dlouhotrvající vysoký let. Cesta k tomuto cíli je podmíněna dodržováním určitých zásad. Na prvním místě platí známa zásada, že základ chovu vysokoletců musí pocházet z holubníku, kde jsou holubi soustavně připravováni k letům. Jestliže získáme holuby přímo z letového hejna a možné to je pak máme spolehlivý základ chovu. Od této chvíle další výsledky závisí na snaze, důslednosti a dovednosti nového majitele holubů.
Ustájení holubů vyžaduje několik holubích komor. Zvlášť jsou drženy chovné páry, odděleně je umístěno letové hejno a ještě nejméně jedna komora musí být pro odstavená mláďata. U nově získaných holubů neriskujeme ztrátu proto je nevypouštíme, ale držíme je v holubníku, nejlépe s voliérou. Začátek chovné sezony plánujeme zpravidla mezi 1 až 10 březnem. Například: párování 1.3., snáška 10.3.,líhnutí 28.3., oddělení mláďat do do zvláštního holubníka 22.4. Tam se naučí přijímat všechny druhy krmiva a seznámí se s okolím holubníka. Asi 3.5. by měly začít nucené lety, aby přibližně 15.5. mláďata už létala v hejnu.
Mláďata seznamujeme s okolím holubníka a necháme je sbírat první zkušenosti ještě v době, kdy neumí dobře létat. Vysazujeme je na výlet a výpustnou klec. Bázlivě se co nejrychleji vracejí do holubníka. Naučí se přitom používat proskakovací mřížky na klícke výletu, která jsou jedinou cestou pro návrat. Toto cvičení opakujeme co nejčastěji, aby holubata byla při prvém rozletu již seznámena s místem dosedu na holubník. Když se holoubata již zdržují na střeše holubníka, je čas začít s letovým výcvikem. Spočívá v tom, že v prvých dnech holoubata nutíme k vzlétnutí pomoci praporku, zvednutím klobouku a podobne. Plašení opakujeme několikrát za den, takže za několik dnů se už při letu drží pohromadě a létají v jednom hejnu. Dále již vyháníme výletky k letu obden a krmení podáváme jednou denně, kolen 18.hodiny.
Sestava krmiva pro mladé vysokoletce může být následující: 20% pšenice, 5% ječmene, 10% kukuřice, 20% vikve, 30% prosa, 5% odpadové rýže, 5% řepky a 3% lněného semena. Dávky na den a kus jsou 2,5 až 3 dkg, vždy jen tolik, kolik holubi s chutí sezobají. Po nakrmení nesmí zůstat na krmítku ani zrníčko, ale po návratu z letu je dobré, když najdou v holubníku několik zrnek. Naučí se po dosedu rychle vracet do holubníka. Když třetina holubů odejde od krmení, aby se napila, přestaneme s krmením. Vodu podáváme odraženou, nezávadnou. Po vypuštění holubů k letu vodu z holubníka odstraníme a vrátíme až za 1 hodinu po dosedu. Holubi musí mít k dispozici též dostatek dobrého gritu. Každý týden v odpočinkovém dnu /středa/ umožníme holubům koupel. Naši mladí holubi budou lety prodlužovat a ve stáří 12 týdnů jsou schopni podat stejný výkon jako dospělí. Mezitím se přibližuje termín závodního letu s mladými vysokoletci. Jestliže je stanoven na neděli, pak poslední tréninkový let je ve čtvrtek. Den předtím, ve středu, dostali holubi koupel s přídavkem 2 lžic denaturovaného lihu na 10 1 vody nebo s několika kapkami anýzového oleje. Holubi odpočívají před závodním letem 2 dny. Ve čtvrtek večer dostanou po dosedu z tréninkového letu jen polovinu krmiva, které v té době po letu dostávali. V pátek ráno dostanou polovinu krmiva z množství podaného ve čtvrtek večer, v pátek večer zase polovinu toho, co v pátek ráno, v sobotu ráno jen polovinu z toho, co v pátek večer. V pátek ráno odstraníme z holubníka grit, aby se ho holubi z hladu nenazobali. V sobotu ráno odstraníme z holubníka vodu.
V sobotu asi v 18:30 hod. začneme s hlavním krmením před závodem. Toto krmení trvá 50 i 60 minut. Příklad složení krmiva pro sobotní krmení před závodem: 30% kukuřice, 30% vikve, 20% prosa, 10% řepky, 5% lněného semena, 5% neloupané rýže. Každý druh krmiva podáváme zvlášť a mezi jednotlivými druhy děláme 3-5 minutové přestávky. Začneme nejdrobnějšími semeny - lněné semeno, řepka, konopí, lesknice, slunečnice, rýže, pšenice, hrách /vikev nebo peluška/ a končíme kukuřici. Když se holubi nasytí /v důsledku hladovky doslova nacpou/, předložíme jim odraženou/odstátou/ vodu. Po napojení, když se všichni holubi napili, předložíme jim ještě tolik prosa, kolik spotřebují. Žádné zbytky však nesmějí zůstat. Po nakrmení a napojení odstraníme též vodu.
V neděli ráno, 2 hodiny před startem, holubi dostanou ještě proso a rýži kolik spotřebují a malý zbytek může zůstat. Ten holubi spotřebují po návratu z letu. Předložíme opět vodu a ponecháme v holubníku až do startu. Po vypuštění holubů vodu opět odneseme a vrátíme až za 1,5 až 2 hodiny po dosedu. V důsledné péči o své holuby jsme dospěli až k prvnímu soutěžnímu letu. Musíme však počítat s tím, že každý let může být ovlivněn počasím. Toho jsme si všimli už v průběhu tréninkových letů. Každý let budeme posuzovat objektivně. Vyhánějme své holuby do letu hlavně pro své chovatelské potěšení a nikdy ne jen pro prvenství, třeba za každou cenu!
S holuby, které jsme si do začátků obstarali, jsme prožili první chovnou sezonu a získali první zkušenosti jednak v chovu vysokoletců, ale též s výcvikem a případně závodním letem těchto rejdičů. Jestliže výsledky nebyly uspokojivé, musíme hledat příčinu. Doporučuje se zakoupit holuby z letového hejna. To znamená, že po dohodě s prodávajícím zúčastníme se sledování letu hejna a po dosedu, když holubi absolvovali alespoň letový limit /u vysokoletců 5 hodin, z toho 1 hodina letu v mizící výšce/ koupíme z tohoto hejna potřebný počet holubů pro své začátky. Takové holuby je možné i dobře zaplatit, protože výkon, který předvedli dokazuje letovou kvalitu a potvrzuje dobrý zdravotní stav. Jiným způsobem nabízení holubi, nebo holubi přestárlí se tak nestanou předmětem naši koupě a díky uvedenému výběru předejdeme hned na začátku případným neúspěchům. Jestliže holubi, se kterými už pracujeme byli zakoupeni za uvedených ideálních podmínek, nemůžeme chybu spatřovat v jejich původu. Případný neúspěch může být vlivem nového prostředí, kde jsme patrně nedodrželi zásady nezbytné pro dosažení uspokojivých výsledků u chovných holubů a jejich odchovu. Je samozřejmé, že holuby, kteří jsou určeni pro odchov mláďat nehoníme, ale jen 2-3krát v týdnu vypustíme k volnému proletu. Vypouštíme jen ty holuby, kteří jsou na našem holubníku dobře usazeni. Ale i tak, v místech kde se vyskytují dravci, jsou volné lety chovných holubů riskantní. Abychom neztratili cenné holuby držíme je raději ve voliéře, kde se mohou slunit a pobývat na čerstvém vzduchu.
Holubník pro chovné holuby musí být velký přiměřeně počtu chovných holubů, suchý, světlý, vzdušný, vybavený nezbytným zařízením. Jsou to pro každý pár dva dostatečně velké budníky, hnízdní misky, dostatečný počet sedaček, krmítka na zrno, grit a zelené krmivo napáječka. Krmítka i napáječka musí být zhotoveny tak, aby do ní holubi nemohli vstoupit a obsah znečistit. Vše musí být snadno, čistitelné. Je dobře umístit krmítko i napáječku na vyvýšené místo, aby do nich nevnikal letem holubů zvířený prach. Na jaře, jak jen to počasí dovolí, vysadíme v holubníku okna a ponecháme volný průlet to voliéry. Kde ji nemáme, opatříme okna rámem s hustým pletivem. To vše umožní klidný prúběh chovné sezóny, zamezí ztrátám cenných holoubat. Celé zařízení nemusí by nákladné, ale prakticky řešené, nejlépe rozebíratelné.
Krmení chovných holubů musí být vydatné, aby mláďata za krátkou dobu pobytu u rodičů dostala vše potřebné k zdravému vývinu. Krmné dávky se svým složením mění podle ročního období a záměru chovatele. V zimním období, kdy je mráz pod -5 °C, to může být směs 20% pšenice, 40% ječmene, 30% kukuřice, 5% prosa, a 5% řepky. Po zimním období před pářením dáme chovným holubům, 30% pšenice,10% ječmene, 20% kukuřice, 20% vikve, pelušky nebo hrachu, 10% prosa a 10 % olejnin /řepka, lněné semeno, slunečnice, konopné semeno/.V době krmení mláďat přidáme luštěniny a podávaná směs může mít tyto komponenty: 30% vikve, pelušky nebo hrachu, 20% pšenice, 10% ječmene 20% kukuřice 10% prosa, 5% odpadní rýže a 5% olejnin. Dávkujeme tak, aby holubi vždy vše s chutí sezobali a po nakrmení mláďat měli ještě dostatek pro svou potřebu. Týden stará holoubata počítáme již do stavu krmených holubů. Čistá odražená voda z nezávadného zdroje je samozřejmostí. V období, kdy nemáme k dispozici zelené krmivo, je vhodné přidat ke krmivu vitamínový přídavek. Dobře se uplatní například Roboran H, který je k dostání v lékarnách nebo drogériích s chovatelskými a veterinárními přípravky. Podávání je možno praktikovat tak, že připravenou dávku krmiva navlhčíme, posypeme Roboranen H, dobře promícháme a ponecháme do příštího dne vyschnout. Následující den zkrmíme. Suchou směs krmiva holubi lépe přijímají než ještě vlhkou. Zdravotní grit s minerálními přísadami /holubí kámen je v chovném holubníku stále k dispozici. Skládá se zejména z preného říčního písku, vápna, soli, antuky nebo i cihlářské hlíny, živočišného uhlí, síry. Aromatické přísady /anýz, fenikl/ jsou už méně významné. Musíme mít na paměti, že naši holubi nemají možnost nasbírat si potřebné minerální látky sami. Převážně nemají po celý rok styk se zemí, zejména na vysokých půdních holubnicích. Chovatel výkonných rejdičů nesmí v poskytování všeho potřebného svým holubům chybovat. Je také třeba nepřehlédnout, že dávkování a složení krmných dávek je rozdílné u chovných holubů, holubů v letové připravě a v přípravě na závodní let. Vysokoletec poletí do výšky a na dlouho jen tehdy, když bude připraven do správné závodní kondice. Překrmení holubi očekávaný výkon nepodají.
Nesmíme si dovolit zanedbat péči o čistotu prostredí, ve kterém holuby držíme. Holubníky a jejich zařízení čistíme co nejčastěji. Chovatel by neměl vstoupit do holubníka bez škrabky v ruce. Zejména parazitární onemocnění se často šíří vzduchem a vířeným prachem. Například zárodky kokcidií odcházejí s trusem napadených holubů a ve vhodném prostředí na vzduchu, v teple a vlhku za několik dní dozrávají, aby se dostaly znečištěným krmivem a vodou zpět do zažívacího ústrojí holuba. Tam dochází k rychlému pomnožení. Letový výkon je podmíněn dobrým zdravotním stavem. Proto se doporučuje veterinární vyšetření holubího trusu a v případě výskytu parazitů nasadit příslušnou léčbu podle doporučení veterinárního lékaře. Po každém přeléčení holubník řádně vyčistíme a účinně dezinfikujeme. Obaly vajíček a zárodků některých parazitů jsou velmi odolné a běžné dezinfekční prostředky k jejich zničení nestačí. Spolehlivěji působí horká voda s přídavkem 2% louhu sodného. Častým čištěním holubníku přerušíme vývojový cyklus parazitů /2krát týdně/a šíření nákazy tak držíme na uzdě. Správné ošetřování, zvláště pozorné krmení a důsledná čistota zařízení a prostředí, to jsou podmínky uspokojivého výkonu našich holubů vysokoletců.
První výběr při založení chovu jsme podle doporučení provedli zhlédnutím letového výkonu holubů, od nichž jsme si pak odnesli základní chovné páry. To však neznamená, že každé odchované mládě bude podávat alespoň stejný výkon jako jeho rodiče. Musíme proto pokračovat ve výběru tak, aby k chovu ponechaný jedinec měl ty nejlepší předpoklady ke splnění záměru chovatele - dosažení standardního letu. Jestliže z praxe víme, že výkonní rejdiči po ideální přípravě a za příznivých atmosférických podmínek letový limit daleko překračují, musí nás také zajímat, proč tomu tak je. Je to výběrem těch nejlepších holubů z hlediska tělesné stavby, opeření a zdravotního stavu. Vitalitu holouběte sledujeme už od prvních hodin jeho života. Mladě staré 24 hodiny musí dokázat udržet hlavičku pěkně nahoře. Když tomu tak není, pak chovatel takové holoubě zpravidla z hnízda odstraní. Při kroužkování, 7 až 8 dní po vylíhnutí mláďata opět pozorně prohlížíme. Ta, která mají prsty na nohou jakoby suché a slabé, nedávají naději, že z nich vyrostou dobří letci. V případě, že se pro vyřazení nemůžeme rozhodnout, uděláme si v chovných záznamech poznámku, která nám později při tréninku tuto skutečnost potvrdí.
Po odstavení od rodičů nastává období výběru podle toho, jak jednotliví výletci projevují vůli k letu a letovou výdrž. Za předpokladu stejného stáří a stejných životních podmínek budeme sladovat už od prvních obletů chování jednotlivců. Po několikerém pobídnutí výletků k vzlétnutí vidíme, že někteří se brzy sdružují ve společné hejno, zatímco jednotlivci budou v tomto směru neukázněni, budou se snažit usednout zpět na holubník nebo na jiné místo. Tyto výletky musíme co nejrychleji označit a vyřadit z tréninkového procesu. Jsou to holubi o kterých říkáme, že nemají vůli k letu. Ostatní trénované výletky nadále pozorně sledujeme. Stane se, že uvidíme některého jakoby vypadávat z hejna. Prudce se oddělí, za letu klesá, až nakonec usedá. Dělají to výletci, kteří ostatním nestačí - nemají výdrž. Takové jedince rovněž ihned oddělíme od ostatních, aby nebyli špatným příkladem pro ostatní členy hejna. Takto tedy své holuby sledujeme po celé treninkové období a to až do chvíle, kdy letovou činnost ukončíme a dopřejeme závodníkům klid potřebný pro včasné a úplné vypelichání. Selekci podle stavu pelichání provedeme u všech chovných holubů, starších z letového hej- na i u tohoročních výletků. Starší holubi a mláďata z prvních hnízdění mají být přepelichaní do 1. prosince. U holubů, kteří k tomuto termínu pelíchání nedokončili usuzujeme, že jsou nemocní, nebo z nějakých jiných příčin zeslábli. Takoví jedinci jsou pro další použití nevhodní a budou bez výhrad vyřazení. Vyjímku připustíme jen u později vylíhlých holoubat. Mláďata vylíhlá do první poloviny června ještě do konce roku přepeří. Ta, která jsme si ponechali z pokusných páření/po ukončení chovné sezony/ přepeří v roce svého narození jen částečně. Dobře přepeřený letec má nové peří měkké, dobře přilehlé a lesklé. Roztažené křídlo má letky široké, taškovitě uložené a tvoří ucelenou plochu bez mezer mezi prapory letek. Délka letek rozepjatého křídla tvoří nelomenou, téměř rovnou čáru bez mezer. Jen u krajových per vidíme jejich ztenčení, které má svůj význam za letu holuba. Křídlo rozevíráme přiměřeně přirozenému rozpětí ze letu, jinak bychom získali zkreslený obraz. Rýdovací pera určují délku a šířku ocasu. Mohou být jen přiměřeně dlouhá a v klidu k sobě přimknutá tak, že při pohledu shora vidíme ocas jakoby složený na šíři jednoho pera.
Mnozí chovatelé výkonných rejdičů ještě stále nevěnují pozornost nezbytnosti aerodynamického tvaru těla svých holubů. Je proto třeba od začátku vědět, že při výběru musíme bedlivě dbát toho, aby holubi v našem chovu se tímto tvarem a souměrností jednotlivých části těla vyznačovali. Nic nesmí být na těle holuba utvářeno tak, aby to bylo příčinou porušení vyváženosti těla. Kostra holuba musí být pevná, souměrná a uzavřená. Největší chybou je hluboká hrudní kost a otevřená zadní vidlice. Obojí bývá příčinou změny rovnováhy holuba za letu, takovýto holub se brzy unaví. Proto budeme vybírat holuby, kteří mají hřeben hrudní kosti středně dlouhý, bez deformací a mírně zaoblený směrem dozadu. Bezvadná hrudní kost s hřebenem dobře vsunutým mezi hrudní svalstvo neproniká opeřením. Přední část kýlu hrudní kosti je mírně ohnutá nahoru a jeho zadní část u zadního konce hladce mizí. Ve výši prodloužené čáry hřebene hrudní kosti hmatem zjistíme konec pánevní kosti - vidlici. Vidlice má být silná, na obou stranách stejně vyvinutá. Oba konce zaokrouhlené/nikoliv špičaté/umístěné ve stejné výši. S koncem hrudní kosti by měla svírat co nejmenší úhel. Držíme-li holuba v ruce, je dobře, když jeho tělo připomíná tvar vejce, nejsou znát žádné výstupky a hrany. V zadní části je holub prázdný, jakoby nám z rukou vyjížděl. U očí si všímáme těch jejich části, které jsou významné z hlediska ovlivnění letového výkonu holuba.0či mají mít zdravý, jiskrný, pozorný pohled. Opakem jsou oči jakoby bezbarvé, kalné se strnulým pohledem. Zornička tvoří přesný kruh. Je pružná a citlivá na změnu intenzity světla. Při zastínění oka se roztahuje, působením ostrého světla se zůžuje. Jestliže tvar zorničky není přesně kruhový usuzujeme, že holub není zdráv nebo se jedná o vliv přešlechtění. Dobrá funkce zorničky zvyšuje chovnou i letovou hodnotu holuba. Pozorně si všímáme toho, který holub má takzvané otevřené oko. Víčka tvoří oční kruh, který má dokonale uzavírat oko, aby nezůstala odkrytá rohovka. Otevřené oko snadno slzí a při vlhkém nebo větrném počasí může být příčinou slabého výkonu holuba. Přísný výběr po přepeření holubů je nutný, protože u sportovních plemen holubů je oveřeno, že jejich výkon je přímo ovlivněn stavem tělesné konstrukce. Na druhé straně nám selekce dopomůže k tomu, že nebudeme na holubníku držet vše co se vylíhlo, ale jen holuby dobrého původu s dobrou tělesnou stavbou. Důslednou chovatelskou péči a výcvikem přivedeme naše holuby k uspokojivým letovým výkonům.
Vyšlo v klubovém oběžníku chovatelů vysokoletců roku 1988 a v CZ IZ chovatelů holubů 3,4/83 a 1/84.
autor Vlastibor Rajnoch,Trojanovice.
Poznámka - Jozef Hrabal: Autor byl dlouholetý chovatel a funkcionář Klubu chovatelů rejdičů, kdy od r.1988 redigoval klubový oběžník, náhle zemřel dne 15.12.1993 ve věku 69 let. Čest jeho památce! Úprava do PC kontextu autor dovětku, říjen 2023.
