Bohyně Chors neexistuje-nepravda
21.06.2017 |
Bohyně Chors neexistuje |
|
V posledních letech se šíří nesmysl o existenci jakési bohyně Chors – bohyně měsíce, noční oblohy a podzimu. Jako první jsme se mohli o její existenci dočíst v knize pohádek Ivana Hudce – Báje a mýty starých Slovanů. Nedlouho po něm podpořil představu Chorse jakožto ženského božstva slovenský autor fantasy Juraj Červenák. Kvůli čtenářům těchto dvou autorů se začala informace o bohyni měsíce rychle šířit a nejen ezoterické weby ji už předkládají jako samozřejmou (ne-li historicky doloženou) skutečnost. Jak to doopravdy s Chorsem je, jsme se proto rozhodli rozepsat v tomto článku. Co víme o Chorsovi/Chorsu Chors se řadí mezí božstva východních Slovanů a patřil i do Vladimírova panteonu, tedy mezi bohy uctívané kyjevským knížetem Vladimírem Svjatoslavičem, jejichž modly nechal vztyčit na kopci naproti kyjevskému paláci. Jako bůh Chors Dažbog je zmíněn v Povesti vremennych let (Vyprávění o dávných časech, někdy zvané též Nestorův letopis ruský či jen Letopis ruský). Už samotné spojení jmen Chors a Dažbog napovídá, že se jedná pravděpodobně o sluneční božstvo se jménem převzatým od sousedních neslovanských kmenů. Nelze vyloučit, že v opisech či původním textu došlo k chybě a jejich autoři pouze pozapomněli spojku mezi jednotlivými jmény božstev uvést. Je však také možné, že je to opsáno správně. Čárky mezi slovy se v takto starých textech nepsaly a dvě slova nemusela být nutně oddělena spojkou i. V nejstarším dochovaném přepise – v Lavrentijevském rukopise z roku 1377 se píše následující (přepis byl převeden do čitelnější podoby):
Na obrázku originálu Lavrentijevského rukopisu, který pochází z této stránky, jsme uvedenou část a jméno Chorse zvýraznili. Můžete si povšimnout, že za Chorsem uvedeného Dažboga neodděluje spojka i, která se dále nachází mezi ostatními jmenovanými božstvy. Chybí také tečka uprostřed řádku, která rovněž následuje před každým dalším božstvem, avšak ta pouze čtenáři udává, kdy se má nadechnout. Michal Téra v knize Perun: Bůh hromovládce přepsal text z Nestorova letopisu takto:
Ve stejné knize Téra cituje množství pozdějších zápisků, které Chorse zmiňují. Často se jejich autoři zcela očividně inspirovali právě u Nestora. Další zajímavou zmínku nalezneme ve Slovu o pluku Igorově. U této památky však stále probíhají dohady o její pravosti.
V překladu Hany Vrbové:
Překlad není doslovný, nýbrž umělecký a vidíme na něm dva hlavní nedostatky: 1) jméno by mělo znít Všeslav, nikoli Veleslav a 2) autorka překladu přidala před Chorse jeho domnělou funkci boha slunce, která se v originálu nenachází. Jméno Chors a jeho původ Už samotné jméno Chors napovídá, že se nejedná o původně slovanského boha. Původ Chorsova jména můžeme hledat v jazycích kmenů, které Slovany na pozdně pravěké až raně středověké Rusi obklopovali. Michal Téra ve své dizertační práci uvádí, že v íránských jazycích existuje několik výrazů pro sakrální označení Slunce, které mohou mít s Chorsovým jménem souvislost. Perské chūršēd/chōršed znamená „Slunce-král“, podobný význam má kurdské chūr a digorské chor. Sám však dále uvádí, že hledat původ Chorse až v oblasti Íránu není zcela správné, protože by skupina -rš- zůstala zachována. Podobně jako ve slovech коршун [koršun] „luňák“ a аршин [aršin] (stará ruská délková jednotka loket) by tedy jméno božstva znělo Chorš. U Alanů (sarmatského kmene íránského původu, který byl Peršanům blízce příbuzný) můžeme předpokládat výraz *chors či *churs, opět s významem „Slunce-král“. Jedna z teorií uvádí, že Chorsovo jméno možná převzali i ugrofinští Mansové a Chantové, u nichž se vyskytuje sluneční bůh Kors-Torum. Jméno Chors – Růžičkův výklad a další lidová etymologie Lidovou etymologií se nazývají výklady založené jen na vnější zvukové podobě bez jakýchkoliv hlubších souvislostí. Takových výkladů u Chorsova jména rovněž existuje hned několik. Uváděla se souvislost s řeckým chóros s významem „tanec, zejména kruhový“ a chrysos „pozlacený“. Od této teorie se již upustilo. Josef Růžička v knize Slovanské bájesloví hledal souvislost s výrazem chrstnouti, zde se však jedná čistě o shodu hlásek. Dále uvádí podobnost se slovem choroš nebo chořiště, přičemž chořiště má představovat místo, na kterém tančí víly. Lidová etymologie pak spojuje Chorsovo jméno i se staročeskými výrazy zakrsati, zakrsnouti „chudnouti, ubývati, zakrsnouti“ a polském wy-chars-ły „slabý, unavený, ubývají“. Další jména, se kterými je Chors spojován, jsou názvy několika bulharských obcí Хърсово [Chrsovo] a srbské osobní jméno Хрс [Chrs] ( Хрсовик [Chrsovik]). Dále se můžeme setkat s toponymy Хорсово болото [Chorsovo boloto] – „Chorsova bažina“ a овраг Хорсов [ovrag Chorsov] – „Chorsova rokle“. Proč nemůže být Chors ženského rodu Jak jsme uvedli výše, původně zapsané jméno (tedy v staré církevní slovanštině) zní Хърсъ – čili [Chrs]. V mladších textech se objevuje už jako Chors (tvrdý jer se změnil v samohlásku o). Rekonstruovaná podoba v klasické staroslověnštině zní Хръсъ. Jako podstatné jméno patří mezi o-kmeny, které nikdy nejsou rodu ženského. Jméno Chors ve staroslověnské podobě si můžeme vyskloňovat:
Jak vznikla bohyně Chors Jako první přišel s bohyní Chors Ivan Hudec ve své knize pohádek Báje a mýty starých Slovanů. Z této knihy pochází hojně kopírované informace, které se šíří zejména ezoterickými vodami. Toto je několik výňatků z uvedené knihy:
Ivan Hudec v poznámkách na okraji stránek uvádí k Chorsovi ještě následující:
Dalším autorem, který se inspiroval slovanskou mytologií, je slovenský autor fantasy Juraj Červenák. V sérii Černokněžník (první díl Vládce vlků vyšel v roce 2003) se Chors vyskytuje jako bohyně měsíce, kterou vyznávají ženy a která je nakloněna i lesbické lásce. Zjevuje se v podobě sovy. Uctívá ji jedna z hlavních postav – kněžka Mirena. Výňatek z knihy Vládce vlků:
Když jsme se kdysi s Ďurem setkali na jedné autogramiádě, na některé jeho postavy jsme se zeptali. K Chors(ovi) uvedl, že se o ní/něm ví tak málo, že mu to nebránilo v tom, aby z ní/něj udělal bohyni a zasadil ji do příběhu dle své fantasie. Zároveň se podělil o to, že někteří jeho fanoušci, kteří zároveň píší povídky, se s bohyní Chors natolik ztotožnili, že ji ve svých dílech prezentují na chlup stejně. V současné době najdeme bohyni Chors i ve tvorbě českého autora sci-fi Františka Kotlety. Výňatek z knihy Perunova krev I:
Nesmysly, které se o Chorsovi/Chorsu dnes můžete dočíst Odkud někteří čerpají své informace, jsme si objasnili. Zbývá tedy citovat weby, které po internetu šíří nesmysly o bohyni Chors, abyste si udělali představu. Mnohé z nich knihu Ivana Hudce jako zdroj přímo uvádějí. Zmíněné povídání o bohyni Chors se nachází i na mnoha dalších webech, které zde již neuvádíme, neboť se jedná prakticky o totožné texty.
Veleslava, Vítoslav, Mstislav Literatura a další zdroje informací:
|