Skutočný príbeh o vlkodlakoch
Většina lidí věří, že příběhy o vlkodlacích jsou smyšlené, a vlkodlaci existují jen ve fantazii lidí. Některé příběhy, které se skutečně staly však tomu velmi nenasvědčují. Mohla tedy někdy existovat jakási podivná rasa vlčích lidí?
Prvním neuvěřitelným příběhem je ten, který se začal odehrávat v roce 1564 v Německu v městečku Bedburg u Kolína nad Rýnem. Právě v tomto roce začali obyvatelé nacházet roztrhaná hospodářská zvířata, ale nikdo nevěřil, že to způsobily vlci, protože s nimi obyvatelé měli bohaté zkušenosti. Navíc za nějaký čas se začaly ztrácet děti, a zmizelo také několik mladých žen. Některé svědectví dokonce mluvili o tom, že velká šelma, která vše způsobila měla chodit i na zadních.
Proto se rozběhlo pátrání, které nakonec trvalo až 25 let. A na konci obyvatel Bedburg čekal šok. Při lovu na vlkodlaka v roce 1589 ho lovci konečně dostali. Místo velké šelmy však lovečtí psi dopadli farmáře Petra Stumppa, který v ruce držel pás z vlčí kůže. Co je na tom zvláštního? Jedna z legend totiž říká, že ten, kdo se chce dobrovolně stát vlkodlakem, musí získat nějakou silnou mast, kterou použije v kombinaci s vlčí kůží. Speciální rituál pak zajistí, že se člověk stane vlkodlakem. Mohl to být i tento případ?
Peter Stumpp se při vyšetřování přiznal, že zabil mnoho zvířat a celkově šestnáct lidí. Popsal jak zvířata i lidi zabíjel, jedl jejich maso a ještě teplé vnitřnosti. Potvrdil, že ovládal černou magii a byl ve spojení s ďáblem. V roce 1590 byl Stumpp popraven.
Podobný příběh jako ten z Bedburgu se odehrál v roce 1603 ve francouzském městě Bordeaux. Tam také nějaký záhadný tvor ničil zvířata a malé děti, které se neustále ztrácely. Při jednom útoku napadl tento tvor i třináctiletou dívku, která se však jeho útoku ubránila. Dívka při výslechu popsala neznámého tvora, že se podobal vlkovi. Za nějaký čas se jí čtrnáctiletý Jean Grenier přiznal, že to on ji tak vyděsil k smrti.
Jeana Greniera proto zatkli, a při vyšetřování uvedl, jak se to s ním a zabíjením zvířat a dětí všechno začalo. Grenier vyšetřovatelům řekl, že touha zabíjet se u něj projevila tehdy, když kdesi v lese potkal neznámého muže, od kterého dostal vlčí kůži se zvláštní mastí. Po použití masti a natažení vlčí kůže se z něj měl údajně stát vlkodlak, a proto měl nutkání zabíjet. Nejvíce mu prý chutnalo maso malých chlapců, kterých nakonec zabil až čtrnáct.
Soudu se jeho příběh zdál tak bizarní, že ho prohlásili za blázna, a dali ho doživotně zavřít do kláštera v Bordeaux. A právě z kláštera se zachovalo další svědectví, které mluvilo o tom, že se Grenierovy zuby po nějakém čase přetvořili na chrup vlka, z jeho rukou se staly tlapy s dlouhými drápy namísto nehtů, a oči měl zapadlé hluboko do obličeje. Mohl se z Greniera stát opravdu vlkodlak?