ČS-klub

ZAČÁTKY ZPĚVÁKŮ

KAREL GOTT

,,Zpívalo se u nás odjakživa. Vzpomínám si na rodnou Plzeň před koncem války. Řve siréna, utíkáme do krytu. A maminka mě bere za ruku a začne zpívat. Pak zpíváme spolu, zpívala jsme, aby jsme se nebáli. Jako kluk jsem ale rozhodně nepomýšlel na to, že by jsem se zpíváním hodlal jednou živit. Vypadalo to spíš, že se ze mně stane hrobník. Vždycky jsem strašně toužil utěšit pozůstalé. Když se dlouho žádný pohřeb nekonal, našel jsem si přejetou kočku nebo zmrzlou vránu a vystrojil jsem jí slavnou poslední cestu. Rodiče i strýc si mysleli, že jsem nenormální."

,,Nejvíc mě bavilo malování. A věřen svým morbidním choutkám jsem nejdřív začak s malováním pohřebu. Byl to olej na plátně. Připadlo se, že se obraz povedl. Maminka mě za můj výtvor pohladila po hlavě a za několik dnů mi přinesla knihu s reprodukcemi slavných malířů, které jsem během několika měsíců obkreslil.Byl jsem stoprocentně přesvědčen o svém malířském nadání, dokonce tak, že jsem přemluvil i tatínka, aby mi dovolil přihlásit se k přijímačkám na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Měli jsme tehdy nakreslit starou odřenou botu se žralokem místo podrážky a s utrženým kusem šněrovadla v dírkách. Když jsem křeslil, úplně jsem zapomněl na to, že ta bota rozhodne o mém dalším osudu. I na to, že maminka doma cupuje v dlaních nervózně kapesník. Doknočil jsem práci a byl jsem přesvědčen, že jsem nikdy nemalaloval nic tak dobře. Nebyl jsem mezi čtyřiceti šťastlivci, kteří byli přijati ze šesti set uchazečů, a tak jsem pln zklamání kufřík s barvami zase zavřel."

,,Dívka se jmenovala Vlata, chodila na střední školu a měla jemné chování i způsoby, což byly podle mých představ ideální předpoklady pro manželství. Nebylo však mi dopřáno, aby se náš vztah ideálně vyvinul. Předevšim jsem jí neřekl, že jsem z internátu a že mým oborem je elektřina. Uvedl jsem jí jako své povolání filmové a divadelní herectví. Když se mě zeptala, jakto, že mou tvář ještě neviděla v žádném filmu, řekl jsem, že právě jsem se vrátil ze zahraničí a že v Čechách pouze odpočívám. Kamarádi Vlastu jednou zastavili a všechno o mě řekli."

Karel Gott tehdy pravidelně navštěvoval i kavárnu Vltava a Alfa. ,,Seš fakt dobrej, měl bys zkuit prorazit v Praze v Slovenském domě," radili mu okamžitě. Psal se rok 1957 a a Karel skutečně se přihlásil do soutěže Hledáme nové talenty. Soutěž doprovázel Karel Krautgartner.

,,Byl podzim 1957 a já končil druhý rok učení v továrně ČKD. Dlouho jsem se rozjodoval, zda se mám nebo nemám do soutěže přihlásit. Tušil jsem, že by to mohlo mít nějaké následky. První, co mě překvapilo, bylo, že soutěž doprovází septet Karla Krautgartnera. Když jsem se dostavil na zkošuku, cítil jsem se téměř jako doma, protože mě hudebnáci znali jako náruživého poslouchače z kavárny Vltava a byli ke mně velice milí. Druhé překvapení, jež mě čekalo, bylo to, že jsem vůbec nevyhrál. Publikum sice šílelo a vydupávalo si přidávky u poroty, ale nepostoupil jsem ani do semifinále."

Než se dostal do Semaforu, první angažmá získal v kavárně Alfa, kde už měl první obdivovatele, kteří chodili "pouze na Gotta". ,,Je dneska na programu Gott? A bude zpívat Angelinu? V kolik vystupuje?" Dostalo-li se jim kladné odpovědi, koupili si lístek, sedli si a jakmile jejich miláček odzpíval Angelinu, odcházeli domů.

,,Jsem lokální zpěvák. Pro Čechy, Rusy a německy mluvící zemy. V Las Vegas jsem měl skutečně spoustu zajímavých nabídek, ale všechny měli stejnou podmínku: zůstat natrvalo. Kdybych jezdil sem a tam, žádní manažer by mě nechtěl. Vsadil jsem na domov, domů jsem se vracel strašně rád a plný chuti do další práce."