Obetovanie - Maria Valtorta -
Maria Valtorta:
opisuje podla vizie obrad obetovania maleho Dietata jezisa v chrame .
Knazovi sv.Jozef a Panna Maria darovali dve holubicky a nejake peniaze.
Podla zidovskych predpisov obetuje Dieta Bohu.
Zo zhromazdenia nahodnych ludi vystupuje starucky muz menom SIMEON.
Prosi Matku Dietata, leb TUZI vziat Dieta do svojich ruk .
SIMEON vyslovuje SLAVNE PROROCTVO zachytene evanjelistom Lukasom
o MECI,ktore prebodne Srdce MATKY.
Pan Jezis potom Marii Valtorte vysvetluje, preco zidovsky knaz nevedel v duchu spoznat,
ze obetovane dieta je prislubeny Mesias, ktoreho zidia ocakavali podla prislubenia Bozieho ,
ktore obdrzali cez proroctva zidovskych prorokov.
Ježíš promlouvá: „Není to knězi, zahleděnému do obřadu a duchem nepřítomnému, ale prostému věřícímu, komu se odhaluje pravda. Kněz, žijící ve stálém vztahu k božskému, pozorný ke všemu, co má poměr k Bohu, zasvěcený tomu, co je povzneseno nad tělesnost, by musel okamžitě vidět, kým je toto malé Dítě, které právě toho rána přišli obětovat do chrámu.
Ale aby to mohl uvidět, musel by mít živého ducha.
Nejen pouze oděv, který překrýval ducha, ne-li mrtvého, tedy aspoň uspaného.
Duch Boží může,
chce-li, hřmít a otřásat jako blesk a zemětřesení i tím nejuzavřenějším duchem.
Může.
Ale protože je Duchem řádu,
tak jako je řádem Bůh ve všech svých Osobách a ve svém způsobu jednání,
obvykle se rozlévá a promlouvá, neříkám že tam, kde se setkává s dostatečnými zásluhami k jeho obdržení - neboť to by bylo velmi málo těch, kteří by měli tuto milost a neradovala by ses z ní ani ty - ale tam, kde vidí dostatečnou »dobrou vůli«.
Jak lze rozvinout tuto dobrou vůli?
Životem, který podle možností je obrácen k Bohu.
Vírou, poslušností, čistotou, milosrdenstvím, štědrostí, modlitbou.
Ne vnějšími praktikami: modlitbou.
Je méně rozdílu mezi nocí a dnem, než mezi praktikami a modlitbou. Modlitba je spojení ducha s Bohem, z kterého vyjdete posíleni a rozhodnuti být Bohu stále blíž. Vnější praktiky jsou pouhým zvykem s různými, ale vždycky sobeckými cíli.
Ponechávají vás takové, jakými jste, případně navíc i s hříchem lži a lenosti.
Simeon měl tuto dobrou vůli.
Život ho neušetřil úzkostí a zkoušek.
Ale neztratil svou dobrou vůli...
A Bůh ještě předtím, než se oči jeho věrného služebníka zavřely před pozemským sluncem v očekávání, že se otevřou Slunci Božímu, mu seslal paprsek svého Ducha, který ho zavedl do Chrámu, aby spatřil Světlo, jež přišlo na svět.
»Veden Duchem Svatým,« říká Evangelium.
