1. Dřevo kytary
Odlišné druhy dřeva produkují odlišný zvuk a je na výrobci, jaké dřevo
zvolí a tím pádem jaké zvukové charakteristiky bude mít vyrobený nástroj. Také různé kusy stejného druhu dřeva se vizuálně i tonálně liší, a proto je do jisté míry každá kytara unikátní nástroj.
Obecně platí zásada že čím je dřevo tvrdší, tím má ostřejší a jasnější zvuk. Měkčí dřevo nabírá zvukově na hřejivosti. Kupříkladu olše (typické dřevo používané na Fender Stratocaster a Telecaster) je středně tvrdé dřevo, které produkuje hladký kulatý tón převážně ve středních tónových polohách. Naproti tomu mahagon je měkké dřevo, vytvářející plný hutný zvuk v nižších polohách. Javor je tvrdé, zvučné dřevo, a proto se používá k výrobě krků a horních desek, aby nástroje dostaly jasnější zvuk. Další tvrdá dřeva jsou například jasan, palisandr, pao ferro a eben. Mezi měkká dřeva patří koa, topol, agathis a lípa. K dosažení požadovaného zvuku lze použít budˇ jeden určitý druh dřeva, nebo vyvážit výsledný zvuk kombinací různých druhů. Klasická kombinace je mahagonová spodní deska společně s javorovou vrchní deskou (Gibson Les Paul, dále modely PRS a Guild). Výsledkem je vyvážený zvuk, používaný v mnoha hudebních stylech.
Měkčí dřevo je charakteristické tím že absorbuje energii strun, což se projeví snížením ostrosti tónu a úbytkem sustainu. Výsledkem je zvuk preferovaný jazzovými kytaristy.
Tvrdá dřeva naopak absorbují energii strun daleko méně, nástroje mají větší ostrost a sustain - ideální zvuk hodící se do stylů jako je country, rock, a také samozřejmě pro hraní sól.
2. Konstrukce těla
Solidbody - kytary s tělem z plného dřeva jsou charakteristické ostřejším zvukem, mají delší sustain a nejsou tolik citlivé na zpětnou vazbu, protože plný materiál tak snadno nerezonuje. Zvuk netrpí úbytkem energie strun a proto jsou tyhle kytary typické pro styly jako je rock a heavy metal. Ve stylech charakteristických vysokou hlasitostí téměř výlučně dominují kytary s tělem z plného dřeva.
Hollowbody - lubové kytary. U těchto dochází při hraní k rezonanci vrchní desky, což se projeví kulatějším, méně pronikavým zvukuem s kratším sustainem. Nevýhodou tohoto designu je velká náchylnost nástrojů ke zpětné vazbě, naopak kladnou charakteristikou je kulatý, hřejivý akustický tón, vyhledávaný hráči jazzu a bigbandových orchestrů.
Semi-hollow - pololubové kytary zvukově patří někam mezi dva předchozí typy. Ve srovnání s lubovými kytarami mají delší sustain a agresivnější tón, ale na úkor hřejivosti zvuku. Také nejsou tolik citlivé na zpětnou vazbu, protože mají uvnitř těla zabudovaný dřevěný blok, který ovšem na druhé straně ubírá nástroji akustický tón. Pololubové kytary jsou hojně používané téměř ve všech typech muziky.
3. Krk
U krku je důležitý jeho tvar, délka, radius hmatníku a menzura.
Menzura je celková délka vibrující struny od prvního pražce až po uchycení struny na kobylce. U kytar Fender je obvyklá délka 25.5" ( znamínko " značí inch, česky palec), u kytar Gibson je to kratší 24.75". Čím delší je vibrující struna, tím je delší sustain a větší napětí strun, proti kterému hráč hraje - vlastnost, která vyhovuje mnoha muzikantům. Jiní zase mají v oblibě kratší menzuru, protože proti nižšímu napětí strun se hraje snadněji .
Pražce - se liší výškou, šířkou a váhou. Čím je pražec vyšší, tím má nástroj čistší tón a delší sustain. Proto pražce velikosti 'Jumbo' produkují nejčistší tón a jsou ideální pro sóla, protože hráč může široce uplatnit svou hudební výrazovost jako hraní vibrata apod... Menší pražce se vyznačují větší interakcí mezi strunou a hmatníkem a na tónu více podílí dřevo krku.
Radius - je míra zaoblenoslti hmatníku, která má vliv na "feel" a hratelnost nástroje. Radius se uvádí v palcích. Nižší číslo znamená větší zaoblenost hmatníku. Některé originální modely kytar Fender měly poměrně dramatický radius 7.25", což přibližně odpovídá přirozenému zakřivení lidské ruky při hraní akordů. Příchod rychlé sólové hry přinesl změnu hmatníků na plošší. Plochý hmatník - až 17" - umožňuje hraní rychlých sól a struny při vytahování méně drnčí. Dnešní americký strat a tele mají radius hmatníku 9.5", většina gibsonovských les paulů se vyrábí s hmatníkem, který má radius 12".
Compound radius - je zaoblení hmatníku stylem kdy je hmatník nejvíce zaoblen u prvního pražce a směrem ke kobyle přibývá na plochosti. Kytara je tím pádem pohodlná pro hraní akordů v nižších polohách a pro sólovou hru ve vyšších polohách. S hmatníkem typu "compound radius" se lze setkat u kytar vyšší řady značek Ibanez nebo Jackson (americký 'Soloist' například).
*** Další populární úprava hmatníku je tzv. 'scalloping', což je vybrání dřeva polí hmatníku tak, že mezi pražci vznikne žlábek. Dochází tím při hraní k větší interakci prstů, strun a hmatníku. 'Scalloping' může zahrnovat celý hmatník nebo jen jeho část (např. Steve Vai má na některých kytarách 'scalloping' na několika posledních polohách hmatníku směrem ke kobyle)***
4. Spoj krku a těla
Patří k důležitým konstrukčním prvkům nástroje.
Bolt neck (např. Strat)
- upevnění krku k tělu šrouby nabízí jednodušší a preciznější seřízení krku než ostatní typy spojů. Protože se krk dá sundat, tak je také je výhodné z hlediska údržby nástroje. Další výhodou je že při případné modifikaci se krk dá jednoduše vyměnit za jiný. Na druhé straně nástroj nemá takový sustain jako při upevnění ostatními způsoby, protože mezi krkem a tělem vždy zůstává mezera.
Set neck
- se nazývá spoj, kdy je krk k tělu přilepen. Nástroj má delší sustain než u šroubovaného krku, protože lepidlo vyplňuje mezeru spoje. Krk má také větší stabilitu.
Neck through body
- čili průchozí krk je design kdy krk vlastně tvoří osu nástroje, ke které jsou přilepeny horni a spodní poloviny těla. Výsledkem je maximální sustain a kvalitní tón. Nevýhodou tohoto designu je nejméně snadné seřízení krku.
Vykrojení těla - 'single cutaway' je jednoduché vykrojení na spodní straně těla, sloužící ke snadné dostupnosti na hmatníku ve vyšších polohách. Klasickým příkladem je telecaster nebo les paul. Kytary s dvojitým vykrojením těla, jako je stratocaster nebo SG, umožňují snadnou dostupnost vyšších poloh i na basové straně hmatníku.
5. Snímače
- výměna snímačů je nejméně náročná modifikace, která může dramaticky změnit zvuk nástroje. Před výběrem a výměnou snímačů je dobré znát něco z jejich historie. Původní snímač se skládal z obyčejného jádra z magnetu, které obalovala cívka z tenkých drátů. Vibrace kovových strun v magnetickém poli nad snímačem je principem
produkce elektrického signálu.
Firma Gibson vyráběla již v r.1935 svůj první elektromagnetický snímač, známý pod názvem "bar". V roce 1940 byl snímač zdokonalen - magnetické jádro bylo nahrazeno materiálem 'Alnico' - slitinou aluminia, niklu a kobaltu, a k vyvážení výstupního signálu byl pod každou strunu umístěn individuální kovový komponent.
Roku 1951 představil Leo Fender svůj vlastní jednocívkový snímač, nepříliš silný na výstupu, ale produkující legendární čistý kulatý tón a twang.
Velkou nevýhodou jednocívkových snímačů byl už od počátku AC brum. V roce 1957 sestrojil Seth Lover, zaměstnanec vývojového oddělení firmy Gibson, snímač s dvěma cívkami. Tento design vyrušil brum a snímač byl proto pojmenovám humbucker.
Humbucker nemá tolik vysokých frekvencí jako jednocívkový snímač, má temnější, hutnější tón a stal se ideálním snímačem ve spojení s výkonnými aparáty pro tvrdou muziku.
Některé humbuckers mají silné keramické magnety, které jsou silnější na výstupu, a produkuji kulatější, temnější zvuk s ještě méně vysokými frekvencemi.
Aktivní snímače mají slabé magnety, a tím pádem neovlivňují vibraci strun. Jejich slabý signál je zesilován v kytaře zabudovaným předzesilovačem, napájeným baterií. Zvukově tak dochází ke zvýraznění harmonických a sustainu.
6. Kobylka - 'bridge' - neslouží pouze k zavěšení strun, ale ovlivňuje zvuk nástroje přenosem tlaku strun na tělo.
'Tune-O-matic' - kobylka (obvykle používaném na kytarách typu les paul) struny sedí na nepohyblivé kobylce a jsou upevněny ke struníku, který je umístěn za ní. Snížením struníku dojde ke zvýšení tlaku strun na tělo, což má za následek ostřejší a jasnější tón.
Zvýšením struníku se naopak dosáhne kulatého hladkého tónu.
'String through body' - systém, kdy struny procházejí skrz tělo nástroje - jako např. u telecasteru - je charakteristický největším tlakem strun na tělo, a tím pádem nejostřejším zvukem a dlouhým sustainem. U tohoto systému se dřevo těla výrazně podílí na zvuku.
'Tremolo' - je pohyblivá kobylka. První tremola, jako např. Bigsby používané na Gretsch
kytarách, fungovala ve spojitosti s volnou, neupevněnou kobylou, přidržovanou tlakem strun.
Systém produkoval velmi malý tlak na tělo nástroje a tím pádem měkký, hřejivý tón.
Firma Fender představila 'synchronized tremolo', což je pohyblivý systém, zavěšený na pružinách uvnitř těla nástroje. 'Whammy bar - páka, vyvíjí tah, působící proti tahu pružin.
'Double locking tremolo' - je systém, kde jsou struny zamčeny na kobyle a na prvním pražci. To dodává nástroji na hratelnosti, protože struny přesně reagují na styl hry.
Patřičně seřízené double locking tremolo je téměř nemožné rozladit.
(překlad z Ax_Guitars, July 2004)
_____________________________________________________________
Čím je ovlivněn zvuk kytary
Na zvuk kytary má vliv plno faktorů - materiály, součástky, aparát. Nikde však nenajdete žádnou statistiku, která by vypovídala o tom, jak se konkrétní faktory opravdu podílejí na výsledném zvuku.Vždyť modelů kytar je tolik a v mnoha provedeních... Ani samotní kytaráři by se nedokázali shodnout na vlivech. Kdybych na tohle téma založil fórum, tak by v něm bylo za chvíli nekonečno příspěvků vzájemně se popírajících....zkusím alespoň naznačit vliv a význam jednotlivých součástí.
Tělo - má výrazný podíl na celkovém zvuku. Nejčastěji jsou v souvislosti s ním zmiňovány vlastnosti: teplost, jasnost, ostrost, hutnost tónu, attack. Důležitý je materiál těla (většinou dřevo), jeho stáří, vlhkost. Také tvar těla zvuk ovlivňuje. Různé kytary mají různé tvary a tím se liší i objem dřeva, tedy i zvukové vlastnosti. Slyšel jsem jednoho kytaristu dokonce říkat, že určitá kytara má ostřejší rohy než jí podobný typ že si myslí, že i ty rohy mají vliv. Eddie Van Halen po seříznutí těla jedné své kytary přestal tuto kytaru používat, protože již neměla takový zvuk.
Krk - na sustain nástroje má vliv nejen použité dřevo, ale především spojení krku s tělem (šroubovaný, lepený spoj, průběžný krk - řazeno od nejkratšího sustainu). Tvary krků se mohou lišit (šířka, rádius ale hlavně menzura-délka) tedy další možný faktor. Povrch (finish) - různé laky mají mnohdy výrazný vliv. Obecně platí, že tenčí vrstva laku je pro zachování původního zvuku dřeva výhodnější. I typy samotných laků jsou důležité, např. nitrolak má lepší vlastnosti než polyuretan. Silná vrstva laku může některé frekvence kytary zatlumit.
Snímače - samozřejmě mají velký vliv na zvuk kytary, ale je dobré si uvědomit, že slouží vlastně k přenesení zvuku do zesilovače. Singly mají cinkavější zvuk narozdíl od zkreslenějšího zvuku humbuckerů. Kromě těchto dvou základních typů ještě existují další snímače. Vliv má i materiál jádra snímače (keramika, alnico, SaCo) a poloha (u krku nebo u kobylky, natočení snímače došikma). Rozhoduje vzdálenost od strun (u některých snímačů lze výškově nastavovat jednotlivé magnety). Záleží i na kvalitě samotného vodiče a počtu závitů (čím víc tím líp).
Přepínaní snímačů - většinou je na kytaře více snímačů, takže se dají zapojovat jejich kombinace. Mimo to lze někdy rozpojit humbucker na dva singly. Někdy bývají piezosnímače zabudované do tremola (zvuk opět odlišný).
Elektronika - může být pasivní nebo aktivní, někdo preferuje průchod signálu přímo do zesilovače (chybí ovládání tónových clon).
Struny - používají s kovovým či niklovým (příp. jiným) opletením , s různými jádry apod. a mají samozřejmě také vliv na zvuk (cinkavý zvuk,...). Zvuk je ovšem poznamenán většinou stářím a neošetřováním strun (zamaštění).
Kabely - mohou mít lepší stínění, zlacené kontakty, malou kapacitu (vše dobré pro zvuk).
Efektová smyčka - zvuk kytary se dá upravit různými efekty. Když pominu různé typy a zaměřím se třeba jen na zkreslovače, má samozřejmě každý z nich jiný zvuk. Rozdíly jsou mezi analogy, digitálními efekty a lampovými krabičkami.
Zesilovač - další významný článek v řetězci. Každý zesilovač má určitý specifický zvuk - to se projevuje zkreslením, basy, středy a výškami. Lampové aparáty mají teplejší tón, tranzistory bzučivější......Lampové aparáty jsou dynamické (reagují na hru)
Reprobox - k zesilovači lze připojit různé bedny. Jsou zde rozdíly mezi jednotlivými výrobci reproduktorů (Celestion, Eminence, Electro voice) a každá značka samozřejmě vyrábí různé série, které mají různý zvuk (moderní, klasický, vintage). V reproboxu (kabinetu) jich může být použito několik a různých velikostí. Takže rozdíl bude mezi boxem 1x15" 100W a boxem 4x12" 100W (větší prostor kam se zvuk tlačí).
Měření frekvencí
Existuje měřitelná veličina, které říkáme frekvenční závislost. Postup měření: Z kytary se sundají struny a na kobylku se umístí nějaký zdroj kmitů. Je to v podstatě kmitačka stejná jako v reproduktoru, která má místo membrány tyčku, kterou přenáší kmity na kobylku. Z tónového generátoru se do ní pouští nf signál (slyšitelné pásmo od 20 Hz do 20 000 Hz). Mikrofonem se měří hladina akustického tlaku (=hlasitost). To se zakreslí do grafu (strojem, hned při měření). Vznikne křivka, ze které lze velmi snadno vyčíst, které frekvence nástroj zahraje a jak hlasitě.Většinou je to takový pásmo, ve kterém by mělo byt všechno přibližně stejně hlasité. Lze podle toho trochu určit kvalitu nástroje. [ Jenda - Kamzi fórum ]
Závěr
Kromě toho všeho se třeba mluví o tom, že mezi kytarami z pásové výroby (které by měly mít totožný zvuk , protože jsou přesně stejné) jsou rozdíly ve zvuku. Něco podobného tvrdí také Petr Roškaňuk, který si od stejného kytaráře nechal vyrobit přesnou kopii dříve vyrobené a ukradené kytary. Pak byla ukradená kytara nalezena ale přesto mezi oběmi kytarmi byl zvukový rozdíl.
_____________________________________________________________
CHARAKTERISTIKY DŘEVA (javor, jasan, lípa, olše, mahagon, ...)
(z "dřevařského pohledu") - http://drevo.celyden.cz/charakteristiky-drevin/mahagon/
(ze zvukového hlediska, english) - http://www.warmoth.com/guitar/options/options_bodywoods.cfm
Pozn.: Casto vidite na kytarach na vrchni strane pod pruhlednym lakem krasnou kresbu dreva, uprostred rozdelenou podelnou carou - je to vestinou javorovy tzv. top (vrchni deska) - pouziva se drahy, specialne rezany javor (z jine casti kmene, pod jiny uhlem, atd.) - kmen neni tak siroky, aby sla udelat cela deska z jednoho kusu, proto se pouzije fosna, ktera se podelne uprostred rozrizne ("rozkroji"), vzniknou dve "zrcadlove" stejne desky a ty se slepi k sobe - tak vznikne podelna cara uprostred, od ktere vidime krasne kolme pruhy -
fládrovaný (žíhaný) javor
kytara (mistr Sivcak)
nebo treba krasny tzv. obláčkový (plamenný) javor
kytara (mistr Sivcak)
Jsou jeste i jine druhy javoru (viz. odkaz warmoth), ale tyhle se pouzivaji asi nejcasteji. Javorovy TOP se dava vetsinou na mahagonovy zaklad tela, aby se tak zvukove vyrovnala a projasnila basovejsi charaktestika mahagonu, navic to krasne vypada...
_____________________________________________________________
Rady při pořizování kytary
1. Přiměřenost
Nezastávám názor, že "kytara pod 30 tisíc mi nesmí do baráku", musí to být úměrné kapse a síle hudebních aktivit. Nemá cenu investovat do nástroje, na který se pak bojíte hrát, i když je pravda, že z Martina za 98 000,- Kč snadno dostanete zvuk, který obdivujete z nahrávek... Nesmyslem je opačný extrém - že totiž dobrý hráč zahraje na cokoli. Prosbě "Hele, ty hraješ, zahraj něco..." jsem podlehl pouze jednou a pamatuji si ten průser dodnes - ta španělka měla zbořený krk a struny v nadoblačné výši nad hmatníkem. Problémem fabrických kytar pod dvacet tisíc je většinou katastrofální seřízení - nevím, proč se tím prodejci víc nezabývají, možná by i víc prodali, mně osobně seřízení-neseřízení odpudilo v obchodech od celkem slušných nástrojů (co já vím, co to
udělá, když se přitáhne táhlo v krku a sníží kobylkový pražec, popř. ořech... a propos - podle vztahu k obyčejným kytarám hodnotím hráče, opraváře a prodejce - okázalé apriorní opovržení a nos nahoru neberu). Dobrá kytara je každopádně pro průměrnou kapsu docela nákladná záležitost.
2. Opruzovat, opruzovat, opruzovat
Ptejte se, nechte si poradit, vyhledávejte kontakty, muzikanti jsou vesměs sdílný lid a prodavači jsou od toho, aby prodávali. Zahrajte si na co nejvíc kytar, zejména těch kvalitních - musíte mít srovnání. Buďte vstřícní i vy - přitisknout v obchodě novou kytaru na krásnou bundu s kovovými cvoky není ideální postup. Uvidí-li prodavač nebo výrobce, že se k nástroji jakékoli ceny chováte citlivě, bude hned ochotnější. Názory jiných
filtrujte, ne každý, kdo radí, taky věci rozumí. Nicméně reference jsou velmi důležité, zejména v případě rozhodnutí nechat si stavět nástroj na zakázku. Neptejte se kováříčků, je-li dostupný kovář - od čeho je e-mail? Já jsem napsal Jaromíru Nohavicovi, promptně, ochotně a konkrétně odpověděl.
3. Zvážit materiál
Celopřekližkový nástroj (akusticka kytara): relativně levný, odolný, vydrží i drsné zacházení, není tak citlivý na změny teploty a vlhkosti. Zvuk je více tupý, jakoby "nemohl zcela ven". Ideální do hospody a k ohni. Pozor - "překližka" vůbec není apriorně šunt (však taky překližková
elektroakustická Yamaha stojí pěkných pár peněz!), při dobrém výběru poslouží výborně - třeba pro rytmický doprovod "tá-dap tá-dap" swingového typu a nějaké to sólo. Jsou i profesionálové, kteří mají kvalitní překližkovou kytaru pro vystoupení, kde do nich díky péči pořadatelů pere hodinu polední slunce nebo hrozí déšť.
Polomasiv: jsou různé možnosti - masivní vrchní deska (smrk nebo cedr), ostatek překližka; masivní vrchní a zadní deska, luby překližka; masivní vrchní deska a luby, zadní deska překližka. Při dobrém výběru může hrát velmi slušně, je nutné porovnat. Není tolik náchylná k sesychání jako celomasivní nástroj.
Celomasiv: pochopitelně, že dobrý celomasivní nástroj taky nejlépe hraje. Připomíná živou bytost - ozývá se celým tělem, má dozvuk, plastický tón. Je však choulostivý na změny teploty a vlhkosti a náchylný k sesychání. Při nejistém původu materiálu (nástroje Made in China apod.) riskantní - může prasknout nebo se zdeformovat. Myslím, že v téhle kategorii by se pohybovali zájemci o značkové Martiny, Gibsony, Takaminy, popř. české zakázkové nástroje, u nichž vás kytarář přesvědčí o kvalitě svého materiálu.
Nezbytnou investicí je kvalitní pouzdro (např. termoizolační vodotěsné Black Anne).
4. Zvážit volbu "tovární výrobek - ručně dělaný zakázkový nástroj"
S tím souvisí i rozhodování "cizina-domov", málokdo z čtenářů těchto stránek asi zaskočí do Kanady k Larivéeovi, aby si objednal mistrovský kus. Zahraniční fabrické kytary do 20tisíc (orientačně) jsou většinou z Dálného Východu. Tamním dělníkům je celkem putna, jak slepí dva kusy dřeva, chce to oči a ucho jako ostříž (éééé, jak je na tom ostříž se
sluchem?...), navíc je tu i materiálová nejistota, vysokou cenu dobrých kytar dělá právě vyzrálé kvalitní dřevo. Slušné jsou Yamahy z Taiwanu (Kaohsiung, nebo tak nějak), Yamaha tam dělá skoro všechno z běžné produkce, pokud vím, udělané jsou čistě (akustiky)
Čeští výrobci umějí dost, nemají sice za sebou vývojové laboratoře světových firem, ale hraje jim to taky pěkně. Chce to reference, vyzkoušení...
_____________________________________________________________
VÝBĚR KYTARY (konkrétně, doporučení):
Podival bych se po znackach jako Ibanez, Aria, Epiphone, Squier nebo Cort. Ibanez a Aria maj i v tech levnejsich kytarach vcelku slusny snimace, a spolu s Cortem a EPi bodou mit i dobrej hardware. Vyber si co ti sedi dobre do ruky. Kazdopadne, nekupoval bych kytaru s tremolem, radsi pevnou kobylku (kytara ma lepsi sustain a tolik se nerozladuje), pred nakupem bych taky zkontroloval elektriku (pri toceni potakama nesmi zadnej chrastit do aparatu), taky je dobry se podivat jestli neni krk zkroucenej do vrtule (kytaru mas nalezato a kouknes se od kobylky smerem k hlave). Vetsinou plati cim masivnejsi kytara, tim lepsi, a taky bych dal prednost lepenymu krku, protoze si nedelam iluze o dobrem spasovani dilu u sroubovanejch krku tyhle tridy.
Nektery veci si muzes vychytat sam, treba si zkontrolovat pruhyb krku. Kdyz zmacknes soucasne prstem cely prvni a 12-ty pole, tak mezera mezi strunama a prazcema uprostred by mela bejt tak na prostrceni listu papiru, pokud je vyrazne vetsi, je potreba pritahnout vyztuhu (rozhodne provadej velmi opatrne). Dalsi vec je treba vyvazeni snimacu, kdyz brknes stejnou silou kazdou ze strun (provadi se to na prazdnejch strunach), tak by meli znit stejne nahlas, pokud je nektera min, tak trochu vysroubujes sroub na snimaci a tim to dorovnas (z cehoz vyplyva ze snimace by meli bejt s nastavitelnejma polovejma nastavcema )
Tohle vsechno plati i pro bazar, tam bych se jeste navic podival po opotrebeni prazcu (nemely by v nich bejt vyrazne vybrouseny diry), taky bacha na zohejbany kobylky, nebo prorezany kobykovy kameny (povrch strun by mel bejt v rovine), u lepenejch krku pozor na praskliny v laku v miste slepeni (takovou kytaru rozhodne nebrat), taky bych se podival po prasklinach v laku mezi krkem a hlavou (praskliny muzou signalizovat trhliny ve spojich nebo dreve, osoupany nebo poskrabany lak samozdrejme neva ), Taky je dobry se podivat po ladici mechanice, jestli neni moc vykloktana.
Hodne stesti pri hledani, a misto vzhledu dej spis na zvuk (nejlip aby si testoval na aparat kterej znas, pokud ho nemas, tak si v krame vyber neco se slusnym cistym zvukem - Laney, Peavey, Fender atp. - a korekce dej na 12.hodin), pokud umi kytara hrat pekne a prostorove na cistej kanal a na sucho, tak zkreslenej nebude problem.
Na sucho by měl ton jít z těla, jde li z krku, je někde v sestavení problém a raději koukni po jiné.
_____________________________________________________________
Jak koupit kytaru?
No nečekejte tady zatím nic extra. Původně jsem chtěl udělat takový malý průzkum trhu, ale vzhledem k tomu, že je nabídka je jiná v každém městě, rozhodl jsem se, že zde bude jenom takový "návod". Prozatím sem dám pár rad, které by se vám mohly hodit.
Při výběru hraje roli několik věcí:
1. Váš vkus estetický
2. Váš vkus hudební.
3. Vaše ruce.
...a hlavně...
4. Stav vašich financí.
První rozhodnutí je určitě podle vašich financí - proto, když kupujete kytaru a máte hluboko do kapsy, rozhodně investujte co nejvíce do kytary, protože sebelepší procesor vám ze šmejda koncertní nástroj neudělá, nemluvě o tom, že většinou moc nevydrží. - Proč to říkám? - Protože
1) levné kytary bývají většinou z více kusů dřeva, které nemusí být ani ze stejného stromu (to už je ale extrém, ale bohužel se to stává) - zvukové vlny se pak chovají v každé části těla jinak a zbytek už si domyslíte...
2) levné kytary bývají hůře řemeslně zpracované a bývají většinou osazeny snímači Made in Taiwan (tedy pochybné kvality...)
3) Na nekvalitní kytaru se špatně hraje a později vám na ní bude vadit spoustu věcí (možná to teď nepoznáte, ale věřte mi - až hudebně vyrostete, přijdete na to...)
To ovšem neznamená, že se mezi levnými kytarami nedá najít slušný kousek, ale raději bych vás odkázal na prodej z druhé ruky (nejlépe přes komisní prodej - je to jistější...).
U dražších nástrojů (tak od přibl. 10.000,- do těch 20.000,-) už je toto riziko menší, ale pořád ne nulové. Řemeslně už jsou na tom lépe a většinou obsahují dobré snímače. V této kategorii už lze nalézt kvalitní kousky, které vám nějaký ten rok vydrží.
O nejdražších kytarách se zmiňovat nebudu, protože zvláště u super kousků věhlasných značek, není co vytknout (ty ovšem stojí většinou hodně přes třicet tisíc - horní hranice snad neexistuje...). Osobně si myslím, že je lepší (když jste na tom finančně dobře...) si udělat kytaru přímo na zakázku - nejlépe u některého známého českého kytaře - můžete si udělat kytaru přímo na tělo, přesně podle vašich představ (asi nemusím zdůrazňovat, že je vhodný vědět úplně přesně svou představu...) - také toho spousta kytaristů využívá. Navíc si na každém kousku dává výrobce záležet a tak jen málokdy využijete záruční servis (záruka bývá velmi dlouhá...).
Jak tedy vybírat?
Hlavní je jak vám padne kytara do ruky - tedy jak moc pohodlně dosáhnete na nejspodnější strunu, jak moc blízko sebe potřebujete struny, jaké vám vyhovují pražce (ploché zjednodušují vytahování strun prsty, úzké by zase měly být přesnější (nevím jistě)) atd. Dále důležitou stránkou je kvalita komponent. Rozhodně preferujte tyto stránky před vzhledem - až na dalším místě je jak vám kytara sedne na tělo a jaký má vzhled.
Nyní něco ohledně výběru komponent kytary:
Důležitá otázka: Normální kobylku nebo vibrapáku?
Vibrapáka je vždy plus - dají se jí stahovat (u dvouzvratné i vytahovat a dělat vibrato - šetříte pražce) struny s lehkou nevýhodou při vytahování struny prstem (slide) u té dvouzvratné (a hlavně šíleně zdlouhavé ladění...). Pamatujte ale, že spousta kytaristů ji na kytarách nemá, protože ji nepotřebují. Pokud se ovšem rozhodnete, tak obzvláště u dvouzvratné páky sahejte po kvalitních kouscích - je na ní (dvouzvratné) ladící mechanika (může být k ničemu=bůh s vámi při ladění) a kvalita ukotvení (může se viklat...) a kvalita pružin velmi ovlivňují výsledek. Bohužel kvalita něco stojí a tak počítejte s částkami přes 5.000,-
Zámky?
Určitě - obzvláště při použití vibrapák je k nezaplacení. Cena je většinou pod tisícovkou
Na co si dát pozor u kytar z druhé ruky (a taky u některých levnějších kytar)?
Na komponenty - zkoušejte se zapojenou kytarou všechny potenciometry a přepínače - jestli při použití nešumí, nepraskají a fungují korektně. Kvalitu snímačů zjistíte tak, že opět se zapojenou kytarou do zesilovače zkoušíte všechny polohy a flažolety (tím zjistíte i kvalitu dřeva a spojů) a to jak čistě, tak i zkresleně (tím zjistíte čistotu výstupu i sílu signálu snímačů - metalisti, čím větší, tím agresivnější je zkreslení). Dále si dejte pozor (u použité kytary) na stav hmatníku -
1. Podívejte se směrem od kobylky, jestli není prohnutý (musím být úplně rovný), ale to je věc nastavení napínacího šroubu, ale i kvality výstuže.
2. Na stav pražců - jestli nejsou ohoblované (zvášť na známé prohloubeniny) - struna pak může v různých polohách drnčet...
3. Na stav povrchu hmatníku - jestli není moc ohmataný (můžete srovnat jednoduše podle dřeva na nejvyšších pražcích pod nejnižší strunou - tato poloha se používá opravdu minimálně...).
Vlastně každou kytaru podrobte této proceduře a zároveň poslouchejte výsledný zvuk a pak už je jen na vás, jestli je ve všech polohách podle vašeho gusta. Jo - a v prodejně si klidně nechte poradit (docela to doporučuji), ale rozhodně si nenechte nic vnutit!
A ještě jedna rada na konec - výsledný zvuk by neměl být úplně rozhodující - váš hudební vkus bude teprve dozrávat a v současné době digitální revoluce už doopravdy záleží více na kvalitě komponentů, než na jejich zvuku (ale ne zase úplně...)
_____________________________________________________________
Jsou levné kytary sh*t ? Aneb, machrovat s drahou kytarou?
Tento článek je speciálně napsán pro případy, kdy je levná kytara bezdůvodně označena jako sh*t, což lidem neznalým věci může připadat jako nemístné machrování.
Ano, napsat, že nějaká kytara je sh*t jen kvůlli toho, že je levná bez dalších argumentů, je na první pohled opravdu blábol, který může napsat jen člověk, který tomu nerozumí a chce pomachrovat tím, že někomu udělí tuto „chytrou" radu.
K této situaci téměř vždy dochází v případech, kdy se nějaký nováček ptá jestli si má koupit kytaru XXX za 3000 Kč nebo kytaru YYY za 3250 Kč. Následuje většinou poznámka, že jsou to shity a že si má koupit pořádnou kytaru, načež nováček kontruje tím, že tato rada mu nebyla nijak užitečná spíše naopak. V normálním případě bych stál samozřejmě na straně nováčka, ale v širších souvislostech s touto diskuzí (možno uplatnit i pro jiné situace) je vše trošku jinak.
Jde o to, že obecně již zde několikrát a na různých místech bylo vysvětleno, k jakým problémům na levných kytarách dochází (tedy proč jsou sh*t). To, co by si tedy nováček v ideálním případě přál slyšet, jsou vlastně veškeré příspěvky, které se k dané problematice na fóru vyskytly. Jenomže je jaksi zbytečné je znovu a znovu vkládat k jinak pojmenovanému tématu a proto se spíše setkáme se zobecněním, že kytara je sh*t.
Druhou věcí, kterou je třeba vyvrátit je to, že autoři příspěvků jsou machři, kteří dané problematice nerozumí. Není tomu tak. V mnoha případech zde máme kytaristy, kterým rukama prošly desítky nástrojů při vybírání kytary, při testování zvuku, při jamování, při návštěvě shopů, jejich vlastní nástroje a podobně. Tito lidé mají narozdíl od nováčků vlastně obrovské zkušenosti s kytarami a také si tím pádem mohou dovolit vyřknout určitá tvrzení, která prostě nováček ani nemůže pochopit, protože nemohl dospět ani k podobným ani k odlišným názorům. Zkušenější kytaristé také pravděpodobně svoje zkušenosti již několikrát popsali, proto se spokojí se zkrácenou odpovědí (kytara je sh*t). Rozumně uvažující člověk musí pochopit, že nikoho nebaví pořád stejně obsáhle odpovídat na tu samou věc.
Zkušenost a povědomí o nástrojích je vůbec hodně důležité. Zatímco jeden člověk by hodnotil dvě kytary stejně, druhý může oponovat, že je mezi nimi propastný rozdíl. Když neberu v úvahu subjektivitu, může to být mnohdy tím, že zkušenější kytarista už klade na nástroj určité nároky a má vlastní metodu, jak prověřit jestli nástroj jeho nárokům odpovídá. Kupříkladu může použít nějakou svoji oblíbenou techniku, píseň či rif, který odhalí slabiny nástroje. Nováček zpravidla netuší, že zrovna při určitém hmatu by měla kytara udělat takový a takový flažolet apod. Zkušenější kytaristé zpravidla disponují i lepší technikou (zesilovači), které rovněž mohou poodkrýt slabá místa nástroje.
Po nějakém takovém osobním testu může zkušený kytarista prohlásit třeba toto :
Kytara má na suchý zvuk hodně krátký sustain, některé tóny nezní. U zkreslení se málo projevuje dynamika, snímače jsou málo citlivé a navíc brumí či napískávají. Chybí jim typická cinkavost pro tento typ kytar, při jemném tremolu se rozlaďují. Ladění ani nedrží ladící mechaniky. Potenciometry chrastí…..atd.atd.
Ve zkrácené verzi kytarista prohlásí : je to levný sh*t
Kde se levné shity berou?
Neduhy, o kterých kytarista může napsat třeba celou stránku, pokud se mu chce, mají ve většině případů nejlevnější kytary ze sériové výroby. Právě na základě těchto faktů už lze obecně říci, že kytara je sh*t, aniž by ji člověk vyzkoušel. Je to svým způsobem hodně hrubý předpoklad, ale v drtivé většině případů, správný.
I zobecnění týkající se různých značek není od věci. Nováčkům jistě nejsou známé veškeré vztahy mezi překupníky kytar, výrobci, filiálkami apod. Odkrytí některých vztahů mezi různými značkami může být hodně překvapivé
Abychom si přiblížili situaci, představme si, že existuje spousta asijských továren. Ty jsou schopny chrlit spoustu kytar ze svých linek, přičemž se mnohdy nejedná o žádné renomované značky, ale vlastně o OEM výrobce. Tito výrobci své OEM kytary představují na veletrzích, kde o ně projeví zájem nějaký obchodník. Na základě vzniknuvšího kontraktu, se začínají do určité země dovážet kytary nové značky (tuto značku vymyslí obchodník). Tyto kytary jsou v lepším případě mírně modifikovány podle přání obchodníka, mnohdy však obchodník objedná několik tisíc kytar z produkce, kterou chrlí tyto fabriky. Takže v tomto případě můžete v ČR narazit na kytaru značky XXX naprosto shodnou s kytaro značky ZZZ prodávanou v Polsku. Anebo stejnou kytaru od různých značek objevíte i v rámci státu (to když odebírá od výrobce více lokálních obchodníků). Může se stát také to, že obchodník nabízí svoje KKK kytary a navíc sjedná kontrakt na totožné kytary pod jinou značkou pro jiného obchodníka.
Pro zákazníka by mělo být vodítkem to, že jakákoli nová značka na trhu je právě tento případ. Renomované značky jsou natolik známé o provařené, že si je nelze s těmi druhými splést.
Otázkou zůstává výroba těch nejlevnějších sérií kytar od renomovaných firem. Jde o to, zda se tyto série vyrábějí v OEM továrnách společně s popisovanými OEM kytarami (což znamená nekvalifikovanými lidmi s použitím nekvalitního materiálu). Panuje o tom dost mýtů a dohadů, ale osobně neznám nikoho, kdo by dokázal fundovaně odpovědět.
A nyní k jádru věci: proč je levná kytara sh*t ?
Když je nějaké kytara sh*t a chceme to rozvést, můžeme dlouze hovořit o zvuku nebo o zpracování. Protože zvuk je výsledkem použitých komponent a jejich zkombinování, není třeba v tomto případě zacházet do abstraktních popisů samotného zvuku, ale můžeme se rovnou soustředit na fyzickou stránku kytary a problémy, za které mohou šikmoocí dělníci.
1. Výběr materiálů - dřevo
Kytaráři shánějí staré dřevo po stodolách a také si dělají zásoby (třeba až na 15 let dopředu), dřevo si suší, průběžně odkrojují z fošen apod. Renomované firmy s vyšší produkcí takto postupovat nemohou, ale mají své sušárny, sofistikované metody pro sušení a hlídají si podle vlastních norem vlhkost. A co OEM továrny ? Ty vlastně nic nenutí k jakékoli selekci dřeva. Vzhledem k tomu, že vyrábějí kytary pod různými značkami, nehrozí jim v tomto ohledu ztráta prestiže. Lze předpokládat, že v masivní sériové výrobě není dřevo nijak spolehlivě vysušeno. To má samozřejmě vliv na akustické vlastnosti nástroje a také na fyziologické vlastnosti (kroucení, praskání, ohýbání se). Navíc zde nikdy nenajdeme záruku, že nástroj je vyroben ze dřeva, které je deklarováno výrobcem. Některé druhy dřev lze totiž jednoduše nahradit podobnými dřevy, která však nemají totožné vlastnosti. Btw. byl jsem u tvorby kytary kytaráře, který si nechal jedno dražší dřevo poslat od specializované dřevozpracující firmy za cenu 4000 kč - srovnejte s cenou 3000kč za celou kytaru.
Možné problémy : špatný zvuk, neodpovídající zvuk k deklarovanému dřevu, kroucení, praskání, ohýbání, problémy s krkem (vrtule, průhyby)
2. Lidský faktor
V masivní sériové výrobě prostě sedí ženské a chlapi za pásem a bouchají jednu kytaru za druhou, nerozumí tomu, co to bude dělat, jaký to má vliv. Jejich cílem není ideální zvuk, ale splnění normy. Prostě je to třeba o tom sedět na jednom stanovišti celý den šroubovat krk k tělu a šmytec. Čtyři vruty, flák to tam, sakra trošku šikmo, ale nevadí, rychle dál, ve vozíku přivezli další desítky těl a krků. Kytarář na to má klid, načrtne si to, navrtá a sedne mu to. V renomované firmě jsou si dělníci vědomi, že jde prestiž jejich značky a to má souvislost s jejich zaměstnaností. Norma tu není až tak kritické hledisko.
Možné problémy : různé části které k sobě nedoléhají (krk+tělo, tremolo+korpus) což má vliv na zvuk (sustain), šikmě navrtané otvory a šikmě zašroubované vruty, viděl jsem i chyby v ofrézování, oděrky a škrábance (vypadají špatně hlavně pod transparentním lakem), stržené a dorasované závity (nemožnost seřízení, výměny), špatně doléhající pražce, nezabroušené pražce, nepřesně nabité pražce, přečnívající pražce. U problémů s pražci je hra na kytaru nepohodlná, někdy může i hraničit se zraněním. různé jiné nepřesnosti.
3. Bláto
Především kovové části kytary mohou být z nekvalitních slitin. Je to záležitost pražců, které se mohou spíše vybrousit. Měkký materiál tremola způsobuje vznik vydřených míst, ostrých výstupků apod.
Možné problémy : drnčení pražců, nemožnost seřízení tremola, nemožnost správného naladění, nastálost naladění a praskání strun.
4. Nekvalitní součástky
V rámci, co největší úspory je prostě ošizeno vše co jde. Nekvalitní nástřik (pochromování) hardwaru má za následek oprýskání chromu, u barvy větší náchylnost k poškrábaní a rezivění. Mnohdy špatně zapájené kontakty s nedostatkem cínu (uvolňování drátů), nekvalitní potenciometry (škrčení). Nestabilní mechaniky (rozlaďování).
5. Snímače
I když dneska už „hrají" i snímače za pár stovek, nejlevnější snímače mohou zbytečně napískávat, brumět, nejsou dynamické, neumí přenést drive kytaristy na zesilovač apod. To může souviset s použitím nekvalitního drátu (levný, nevybíraný drát s buřtovitostí)
Cílem tohoto článku rozhodně není říct : nekupujte levné kytary. Právě naopak, dlouho zastávám názor, že pro začátečníka je ideální, co nejlevnější nástroj (který pak může v případě potřeby bez lítosti vyhodit a koupit na základě získaných zkušeností něco, co mu vyhovuje).
Cílem článku tedy je říct to, že vzhledem k daným skutečnostem je možné bez dalších vysvětlení označit velmi levné kytary jako shity, protože jejich cena je dosažena některými z výše uvedených faktorů. Je tu velký předpoklad, že kytara nebude mít dobrý zvuk, ale při dobrém výběru z několika kusů se může zadařit a najdete solidní nástroj. Pak je tu ještě nebezpečí neadekvátního opotřebení nástroje....
Je třeba vzít v úvahu to, že třeba takové Fendery Stratocastery, které si nemůže začátečník většinou dovolit, jsou nástroje, které během dvaceti let aktivního hraní projdou rukama třeba několika majitelů a i po těch dvaceti letech je nástroj v dobré zvukové i fyzické kondici. A proti takovému nástroji je kytara za 3000 kč opravdu sh*t.
Aby toho nebylo málo, tak pořád platí tvrzení, že hodně toho je v rukách - i na levnou kytaru se dá dobře zahrát, pokud je člověk dobrý kytarista.
Foto vad:
Špatně usazený pražec (vpravo)
Přečnívající pražec
"Ohoblované" (opotřebované) pražce
Opotřebovené Floyd Rose tremolo (levná, měkká slitina na levných kytarách - pozor, i v cenové relaci do 10tis. !)
"Měkké" kameny zámků strun na krku u FR
_____________________________________________________________
Lze začínat i na elektrickou kytaru?
Stále převládá názor, že začátečník by se měl začít učit hrát nejdříve na akustickou kytaru. Tento názor vyplývá z určité historické tradice a samozřejmě dnes, kdy je trh doslova přeplněn cenově dostupnými nástroji, už tak docela neplatí. Budete-li tedy vy, nebo vaše dítko, uvažovat o klasické výuce kytarové hry, vyberete samozřejmě přiměřeně kvalitní klasickou kytaru s nylonovými strunami. Plánujete-li překvapit své kamarády hrou písní u tábor