25.Láskavosť
25. Laskavost
Bylo to jen chvilku po tom co mi Edward připomněl moje priority.
Řekl jen jedno slovo.
"Renesmee…"
Povzdechla jsem si. Určitě se brzo probudí.Musí být skoro sedm.Hledala mě?
Najednou panika zmrazila moje tělo.Jak bude vypadat dnes?
Edward pocítil rozptýlení. "Vše je v pořádku ,lásko. Obléknem
se a zpátky v domě budeme za 2 vteřiny."
Asi jsem vypadala jako karikatura, tím jak sem vyskočila a pak se podívala na něho - jeho diamantové tělo se slabě třpytilo v pronikavém světle - a pak na západ, kde Renesmee čekala, pak zase na něj , pak směrem k ní, moje hlava házela ze strany na stranu víc jak desetkrát za vteřinu. Edward se usmál ale nesmál,byl to silný muž.
"Záleží jen na rovnováze, lásko. Jsi ve všem tak dobrá, nepředstavoval jsem si, že to dá tolik práce brát to v perspektivně."
"A máme celou noc, že?"
Široce se usmál. "Myslíš, že bych tě mohl vzít převlict, když tu ještě není skříň?"
Bylo by už moc dostat mě skrz denní světlo.Měla bych balancovat s touto ohromující, zničující touhou,jako že bych mohla být dobrá - bylo těžké myslet na to slovo.
Ačkoli Renesmee byla velmi skutečná a podstatná v mém životě, bylo stále obtížné myslet na sebe samu jako na matku.
Předpokládám, že kdokoliv cítil to samé jako já, ačkoliv bez 9 měsíců, které máme pro užití té představy. A s dítětem, které se mění každou hodinu.
Myšlenka na Renesmeein rychlý život mě zase okamžitě vystresovala.
Nikdy jsem nepřestala myslet na ty dvojité ozdobně vyřezávané dveře, které zachytily můj dech před zjištěním co Alice uělala.Jen jsem vrazila skrz ně, se záměrem vzít si to první, co se mi připlete pod ruce. Nevěděla jsem že to nebude tak lehké.
"Které z nich jsou moje?"zasyčela jsem. Jak sliboval , pokoj byl větší než naše ložnice. Možná byl větší než všechny pokoje v domě dohromady, ale rychle jsem se uklidnila.uviděla jsem stručný duševní záblesk do Alice snažící se přesvědčit Esme na ignoraci klasických rozměrů o dovolení téhle zrůdnosti.
Divila jsem se jak to Alice vyhrála.
Vše bylo zabaleno v oděvních taškách, starodávných a bílých v řadě za sebou.
"Jak nejlíp tak všechno, ale tahle polička "dotknul se tyče, která se táhnula podél poloviční zdi nalevo ke dveřím "je tvoje."
"Všechno tohle?"
Pokrčil rameny.
"Alice," řekli jsme společně. On řekl její jméno jako vysvětlení, já jako kledbu.
"Fajn,"mumlala jsem a rozepla jsem zip zavřené tašky. Zabručela jsem když jsem uvnitř uviděla až na zem dlouhé hedvábné šaty - miminkovská růžová.
Nalézt něco normálního na sebe by mi zabralo celý den.
"Pomůžu ti," nabídl se Edward. Pozorně čichal ve vzduchu a pak následoval nějakou vůni na konec toho dlouhého pokoje.Byla tam vestavěna skříň. Začal čichat znova, otevřel a vytáhl.S výtězným úšklebkem
mi obratně nabídl seprané džíny.
Proplula jsem k němu "Jak jsi to udělal?"
"Džínovina má vlastní vůni jako cokoliv jiného. Teď ....strečovou bavlnu?"
Následoval svůj nos k poloviční poličce, vyhrabujíc bílé triko s dlouhým rukávem. Hodil ho po mě.
"Dík," řekla jsem ohnivě. Vdechovala jsem každou barvu , abych si zapamatovala vůni pro budoucnost v tomhle bláznivém šatníku. Pamatuju si hedvábí a satén, budu se snažit jim vyhýbat.
Trvalo mu to jen sekundu najít vlastní oblečení - když jsem ho neviděla neoblečeného, zapřísáhla jsem se že není nic krásnějšího než Edward v jeho khaki kalhoty a bledě béžový svetr - a pak mě vzal za ruku. Skočili jsme přes skrytou zahradu, přeskočili lehce kamennou zeď a trefili jsme do lesa mdlým sprintem. Natáhla jsem volnou ruku, mohli bychom závodit zpět. Teď mě nechal zvítězit.
Renesmee byla vzhůru. Seděla na zemi s Rose a Emettem visícím nad ní, hrající si s malou hromadou zkrouceného stříbra. Měla rozbitou lžíci v pravé ruce.Hned jak mě spatřila skrz sklo, zahodila lžíci na zem - kde zanechala ve dřevě škrábanec - a zamířila pánovitě mým směrem. Její obecenstvo se rozesmálo; Alice, Jasper , Esme a Carlisle seděli na pohovce, sledujíc jí jako nějaký poutavý film.
Byla jsem skrz dveře dřív než jejich smích sotva začal, skákajíc přes pokoj a beroucí ji nahoru z podlahy ve stejné vteřině. Široce jsme se na sebe usmívaly.
Byla jiná, ale ne moc. Zase trochu delší, její proporce se rozšiřovaly z miminkovských na dětské.Její vlasy byly delší o čtvrt palce, kudrliny energické jako jaro se všemi pohyby.Chtěla bych moji představivost nechat běžet divoce zpět na výlet a představit si to horší. Díky za moje přehnané obavy, tyto malé změny byly téměř útěchou. Dokonce i bez Carlislových měření bych si byla jistá, že se mění pomaleji než včera.
Renesmee poklepala moje tváře. Soupeřila jsem. Byla zase hladová.
" Jak dlouho už je vzhůru?" zeptala jsem se jak Edward zmizel do kuchyně. Byla jsem si jistá že tam jde proto, aby jí připravil snídani, když uviděl na co myslela tak čistě jako já. Zajímala jsme se jestli by si někdy všiml jejího malého škubnutí, když by byl jen jeden jediný kdo ji zná. Jemu by to pravděpodobně přišlo jako slyšet kohokoliv jiného.
"Jen pár minut," řekla Rose. "Chtěli jsme tě zavolat brzo. Ptala se po tobě - dožadovala by byl lepší popis. Esme obětovala její druhý nejlepší stříbrný servis pro pobavení týhle malý příšerky." Rose se usmála na Renesmee uspokojující láskou, že kritika byla úplně beztížná.
"Nechtěli jsme tě….ehm,rušit."
Rusalie si kousla rty a dívala se jinam, snažila se nesmát.Mohla jsem cítit Emmetův tichý smích za mnou, posílal vibrace skrz základy tohoto domu.
Držela sem bradu nahoře. "Musíme zařídit ihned tvůj pokoj," říkala jsem Renesmee. " Bude se ti to tam líbit. Je to kouzelné." Koukla sem na Esme. "Moc děkuju Esme . Je absolutně perfektní."
Než mohla Esme odpovědět se Emmet zase rozesmál - tentokrát to nebylo potichu.
"Takže pořád stojí?" zvládl vypustit z pusy mezi řehtáním. " Já myslel že vy dva budete klepat štěrk ještě teď . Co jste vlastně dělali minulou noc? Diskutovali o národním dluhu?" zařval smíchy.
Zskřípala sem zubama a připomněla sem si negativní následek když jsem včera dostala ze sebe moji náladu. Samozřejmě Emmet nebyl tak křehký jako Seth…
Myšlení na Setha mě znejistilo. "Kde jsou dnes vlci?" Podívala jsem se z okna, ale žádné znamení příchodu Leah.
"Jacob odstartoval dneska pěkně brzo," řekla mi Rosalie, její čelo se trochu zamračilo. "Seth ho následoval."
"Co ho naštvalo?" zeptal se Edward když přinesl Renesmee hrnek. Vpaměti Rosalie musí být víc, mohla sem to poznat z jejího výrazu.
Bez dechu jsem dala Renesmee Rosalii. Se super sebekontrolou, možná, ale nebylo na výběr.Budu schopná jí nakrmit, ale teď ještě ne.
"Nevím..nebo sem se spíš nestarala," zabručela Rosalie, ale na Edwardovu otázku odpověděla úplně. "Koukal jak Nessie spí , měl otevřenou pusou jak debil a pak najednou vyskočil na nohy bez jakéhokoliv vyvolání - toho sem si všimla no - a vyřítil se ven.Byla jsem ráda, že jsme se ho zbavili. Čím víc času tady tráví tím je menší šance že odstraníme ten smrad."
"Rose,"Esme mírně peskovala.
Rosalie pohodila vlasy "Přepokládám že na tom nezáleží. Nebudeme tu moc dlouho."
"Klidně řeknu, že možná bysme měli jít rovnou do New Hampshiru a dát věci do pořádku," řekl Emmet,samozřejmě pokračujíc v dřívější konverzaci. "Bella se už registrovala na Dartmouth. Nevypadá, že by dlouho nebyla schopná ovládat školu." Otočil se a podíval se na mě se škádlivým úšklebkem."Jsem si jistý že budeš ve třídě jednička, zřejmě tady není pro tebe nic zajímavého kromě studování v noci."
Rosalie se zahihňala.
Neztrať rovnováhu, neztrať rovnováhu, zpívala sem si pro sebe. Byla jsem pak na sebe pyšná, že jsem zachovala chladnou hlavu.
Byla jsem velmi překvapená, že Edward ne.
Zavrčel - náhlý, šokovaně skřípavý zvuk - a nejčernější zuřivost se z jeho výrazu valila jako bouřkové mraky.
Předtím nikdo z nás neodpověděl, Alice byla na nohou.
"Co to udělal?Co to ten pes udělal, že vymazal celý rozvrh na dnešní den? Já vůbec NIC nevidím. Ne!" Vystřelila na mě letmý mučednický pohled. "podívej se na sebe! Potřebuješ mě, abych ti ukázala jak používat šatnu."
Na sekundu jsem byla vděčná za cokoliv až na Jacoba.
A pak se Edwardovy ruce zatnuly v pěsti a vrčel, "Řekl to Charliemu. Myslí si že Charlie ho poslechne. Přijdou sem. Dnes."
Alice řekla slovo, které znělo velmi zvláštně z jejího trylkování , ušlechtilého hlasu, a pak ,zastřená v pohybu, vyrazila ven ze zadních dveří.
"Řekl to Charliemu?"zalapala jsem po dechu. "Ale ..nerozuměl? Jak to mohl udělat?" Charlie o mě nemohl vědět! O upírech!To by ho zařadilo a udeřilo do seznamu, že ani Cullenovi mu z něho nemohou pomoci. "Ne!"
Edward promluvil skrz zuby."Jacob je teď na cestě."
Muselo začít pršet dál na východě.Jacob přišel dveřmi, třesoucí svými mokrými vlasy jako pes, zatracené kapičky na koberci a na pohovce kde dělaly trochu okolo šedé skvrny na bílém. Jeho zuby se třpytily zase na tmavých rtech; jeho oči byly jasné a vzrušené.Chodil trhavými pohyby jako kdyby byl celý rozrušený z toho že mému otci zničil život.
"Čau lidi,"pozdravil nás,šklebíc se.
Bylo perfektní ticho.
Leah a Seth proklouzli za ním, v jejich lidské podobě - nyní; obě z jejich rukou byly roztřesené s napětím v místnosti.
"Rose," řekla jsem a natáhla moje ruce. Bezeslova mi Rosalie předala Renesmee. Tiskla jsem si jí k mému nehybnému srdci , držíc jí jako talisman proti unáhlenému chování.Měla bych si jí nechat v mých rukách až do doby než si budu jistá mým rozhodnutím zabít Jacoba, které bylo radši založeno na zcela rozumném soudu než na zuřivosti.
Byla velmi tichá, poslouchala a koukala se. Jak moc rozumí?
"Charlie tady bude brzo," promluvil ke mně Jacob uvolněně."Jen pozor!Předpokládám, že Alice ti dá sluneční brýle nebo něco takového."
"Nepředpokládáš nějak moc?,"prskala jsem přes zuby "Co. Jsi. To. Udělal?"
Zašeptala jsem,"Cože si to udělal?"
"Je odvážný,stejně jako ty. Nesložil se nebo něco takového.Musím říct, že jsem byl ohromený.Neměla jsi vidět jeho obličej když jsem se začal svlékat, přesto.Nedocenitelný," Jacob se radostně zasmál.
"Ty naprostý blbče!Chceš aby dostal infarkt?!"
"Charlie je v pohodě.Je silný. Když tomu dáš minutku uvidíš že jsem ti udělal laskavost."
"Máš toho Jacobe jen půlku." Můj hlas byl rozlehlý a tvrdý."Máš 30 vteřin abys mi řekl každý slovo než dám Renesmee Rosalii a utrhnu tu tvojí ubohou hlavu.A Seth tentokrát nebude schopný mě zastavit."
"Ježiši Bello.Nikdy jsi nebyla tak melodramatická. Má to něco společnýho s upírovskejma věcma?"
"Dvacet šest sekund."
Jacob protočil očima a sedl si na nejbližší židly. Jeho malá smečka se pohybovala a stála podél jeho boku, už ne tak uvolněně jak se zdálo být. Leahiny oči se na mě koukaly se zuby mírně odhalenými.
"Tak tohle ráno jsem zaklepal na dveře u Charlieho a zeptaal jsem se ho, jestli se se mnou nechce projít.Byl zmatený, ale když jsem mu řekl že je to o tobě a že jsi byla zpátky ve městě, následoval mě ven do lesa. V každém případě jsem mu řekl že nejsi nemocná a ty věci byly trochu podivný ale dobrý. Právě chtěl jít za tebou ale řekl jsem mu že mu musím něco ukázat jako první. A pak jsem se přeměnil."pokrčil rameny.
Moje zuby se jako plstnatý zlozvyk srazily."Chtěla sem každé slovo, ty monstrum."
"Dobře, jen si říkala že mám 30 vteřin - okay,dobře." Můj výraz ho musel přesvědčit že nejsem v náladě pro škádlení. "Počkejte…přeměnil jsem se zpět a oblékl,a pak až začal zase dýchat, jsem řekl něco jako ´Charlie, nežiješ ve světě ve kterým si myslíš že žijes. Dobrá zpráva je že se nic nemění - kromě toho že to víš.Život jde pořád stejnou cestou. Můžeš jít přímo zpátky předstírajíc že ničemu z tohohle nevěříš."
"Dal jsem mu minutu, aby si to vše srovnal v hlavě a pak chtěl vědět, o co opravdu jde s tou nemocí. Řekl jsem mu, že jsi byla nemocná, ale že už jsi v pohodě - řekl jsem mu jen, že jsi se změnila k lepšímu,zlepšila. Chtěl vědět co myslím tou změnou a já mu jen řekl, že teď vypadáš víc jako Esme než jako Renée." Edward zasyčel zatímco já hrála v hororu; zamířil nebezpečným směrem.
"Za pár minut, se zeptal, velmi tiše, jestli ses taky změnila ve zvíře. A já řekl ´to by si přála,bylo by to tak cool!´" Jacob se zachechtal.
Rosalie ze sebe vydala zvuk odporu.
"Začal jsem mu vyprávět víc o vlkodlacích, ale nedostal jsem z něj ani slovo - Charlie mě odřízl a řekl že radši nechte vědět nic určitého.. Pak se zeptal, jestli jsi věděla to věděla než jsi si vzala Edwarda, a já řekl ´Ovšem, věděla o tom už roky, od tý doby kdy přijela do Forks.´To se mu moc nelíbilo. Nechal jsem ho mluvit až do té doby než odešel z osnovy.Poté, co se uklidnil, chtěl jen dvě věci. Chtěl tě vidět, tak jsem mu řekl že bude lepší když mi dá náskok, abych vám to vysvětlil."
Zhluboka jsem se nadechla. " A co byla ta druhá věc, kterou chtěl?"
Jacob se usmál. "Bude se ti to líbit. Jeho hlavní požadavek byl to, abych to řekl všechno,když je to možné. I když to pro něho nebylo naprosto podstatné, aby vše věděl a pak to v sobě držel. Jen to potřeboval vědět."
Poprvé jsem cítila úlevu od té doby co Jacob přišel. "Můžu tu část ovládat."
"Víc než to, chtěl by právě předstírat že je to normální." Jacobův úsměv se se změnil na samolibý;musel vědět, že bych jako první neklidně omdlévala z vděčnosti.
"Co jsi mu řekl o Renesmee?"zápasila jsem abych udržela v mém hlase okrajovou břitvu, bojujíc s neochotným oceněním. Bylo to předčasné. Stále zde bylo moc špatností s touhle situací. I když Jacobův zásah způsobil lepší reakci než v jakou bych doufala…
"No jo. Tak jsem mu řekl, že ty a Edward jste zdědili novou malou pusu k nasycení." Pohlédl na Edwarda. " Je to tvůj osiřelý svěřenec - jako Bruce Wayne a Dick Grayson." Jacob si odfrkl."Nikdy jsem nemyslel že budu úmyslně lhát kvůli tobě. To je součást celé hry, správně?"Edward v žádném směru nezareagoval , tak Jacob šel dál."Charlie byl tímto bodem šokován,ale zeptal se, jestli jste jí neadoptovali. ´Jako dceru?Jako bych byl druh dědečka?´byly jeho přesné slova. Řekl jsem mu že jo. ´Gratulace, děda´ a tak možně. Dokonce se trochu usmál."
Bodavě jsem se vrátila do svých očí, ale tentokrát ne bez obav nebo bez muk. Charlie se usmíval nad představou být dědeček? Charlie se chtěl setkat s Renesmee.
"Ale ona se mění tak rychle,"zašeptala jsem.
"Řekl jsem mu, že je mnohem víc zvláštní než my všichni dohromady." Řekl Jacob něžným hlasem. Vstal a šel přímo ke mně, mávajíc odtud na Setha a Leah, když ho začali následovat.Renesmee se k němu natáhla, ale já jí sevřela pevněji. "Řekl jsem mu ´Věř mi, nebudeš o tom chtít vědět. Ale když budeš umět ignorovat všechny tyto divné věci, budeš ohromený. Je to ta nejbáječnější osoba na celém světě. ´ A pak jsem mu řekl, že pokud se s tím srovná a hodí to za hlavu, bude mít možnost se s ní setkat. Ale pokud je to pro něj moc, byla bys ho opustila. Řek, že nikdo z něj nikdy nevynutil tolik informací, a že se s tím srovná."
Jacob na mě zíral s polovičním úsměvem, čekajíc.
"Nechystám se ti poděkovat," řekla jsem mu. "Pořád jsi Charlieho vystavil obrovskému riziku."
"Omluvám se za to, že jsem tě zranil. Nevěděl jsem, že to bude takové. Bello, věci se s námi změnily, ale vždy budeš moje nejlepší kamarádka a stále tě budu milovat. Ale správnou cestou. Je tu konečně rovnováha. Oba máme člověka, bez kterého nemůžeme žít."
Usmál se tím Jacobovskám úsměvem. "Stále přátelé?"
Snažila jsem se vzdorovat jak nejvíc jsem mohla, úsměv jsem mu opětovala. Ale jen malinký úsměv.
Natáhl ruku: nabídka.
Zhluboka jsem se nadechla a posunula Renesmeeinu váhu na jednu ruku. Položila jsem mojí levou ruku do té jeho - dokonce ani neucukl před mou chladnou pokožkou. " když dnes večer nezabiju Charlieho, budu zvažovat, že na to zapomenu."
" Když dnes večer nezabiješ Charlieho, budeš mi toho ohromně dlužit."
Protočila jsem očima.
Natáhl svou druhou ruku k Renesmee a tentokrát se mě zeptal. "Můžu?"
"Vlastně jí držím abych neměla ruce volné k tomu, abych tě zabila,Jacobe. Možná později."
Povzdechl si ale nepospíchal na mě. Rozumný.
Alice běžela zpět skrz dveře, s rukama plnýma a výrazem slibující zuřivost.
"Ty, ty a ty," rafala zlostně na vlkodlaky. "Pokud chcete zůstat, jděte do rohu a chvilku tam buďte. Potřebuju vidět. Bello, radši jim taky dej dítě. V každém případě budeš potřebovat volné ruce."
Jacob se vítězně zašklebil.
Nezředěná obava prošla mým žaludkem jako ta ohavnost, která mě měla uhodit. Zahrávala jsem si s mojí pochybnou sebekontrolou a s mým čistě lidským otcem jako s morčetem. Edwardova dřívější slova mě udeřila znovu do uší.
Uvažoval si o psychické bolesti, kterou tím Belle způsobíš, když bude odolávat? Nebo citovou bolest, když se jí to nepovede?
Nedokázala jsem si představit bolest neúspěchu. Moje dýchání se změnilo na lapání po dechu.
"Vem jí," šeptala jsem, posunujíc Renesmee do Jacobových rukou.
Přikývnul, se zájmem se mu svraštilo čelo. Ukázal na ostatní a ti šli do odlehlého rohu místnosti. Seth a Jake skloňujíc se hned k podlaze, ale Leah zatřásla hlavou a našpulila pusu.
"Můžu odejít?"mrmlala. Znepokojeně se koukla na své lidské tělo, oblečená do stejného špinavého trička a bavlněných kraťasů, které nosí ke mně už další den, její krátké vlasy trčely v nezvyklých trsech. Její ruce se pořád třásly.
"Samozřejmě," řekl jacob.
"Zůstaň na východě, ať si nezkřížíš cestu s Charliem." přidala Alice.
Leah se nepodívala na Alice, sehnula se k zadním dveřím a šlápla do seskupeného křoví.
Edward byl zpátky u mě, hladící můj obličej. "Dokážeš to. Vím, že jo. Pomůžu ti, my všichni."
Potkala jsem se s Edwardovima očima s panikou křičící z mého obličeje. Byl silnější, aby mě zastavil, když se špatně pohnu.
"Kdybych ti nevěřil, že se budeš ovládat, mohli bysme dnes zmizet. Teď hned. Ale ty to dokážeš.A budeš šťastnější, když budeš moci mít Charlieho ve svém životě."
Snažila jsem se zpomalit mé dýchání.
Alice natáhla ke mně ruku. Na její dlani byla bílá krabička." Tyhle budou provokovat tvoje oči - ne bolet, ale zamlží tvůj pohled. Je to otravné. Taky nebudou odpovídat tvé původní barvě, ale je to stále lepší než jasně červená, že?"
Vyhodila krabičku s čočkami do vzduchu a já ji chytila.
"Kdy jsi to.."
"Než jsi odjela na líbánky. Byla jsem připravená na různé možné druhy budoucnosti."
Přikývla jsem a otevřela nádobu. Nikdy předtím jsem nenosila čočky, ale nemohlo to být tak těžké. Vzala jsem malou hnědou čtvrtinovou kouli a stiskla ji, dutou stranou ke mně, do mého oka.
Zamrkala jsem, a vrstva přerušila můj pohled. Mohla jsem přes ní vidět, samozřejmě, ale také jsem viděla strukturu tenké přepážky. Moje oko udržovalo zaostření na mikroskopické trhliny a zvlněné části.
"Vidím co jsi myslela,"mumlala jsem když jsem byla přilepená na jinou. Zkušela jsem tentokrát nemrkat. Moje oči automaticky chtěly vypudit tu překážku.
" Jak vypadám?"
Edward se usmál. "Nádherně. Samozřejmě…"
"Jo, jo, vždycky vypadá nádherně," Alice ho ukončila, ačkoliv netrpělivě." Je to lepší než červená, ale je to nejlepší pochvala kterou ti můžu dát. Blátivé hnědá. Tvoje hnědá byla mnohem hezčí. Měj na paměti, že to nebude trvat věčnost - jed z tvých očí se rozpustí za pár hodin. Tak když Charlie zůstane dýl, musíš se omluvit a jít si je vyměnit. Což je dobrý nápad, protože lidé potřebují na záchod. " Zatřásla hlavou."Esme, dej jí pár rad jak hrát člověka, mezitím já zásobím toaletu čočkama.
" Jak dlouho ještě?"
"Charlie tady bude za 5 minut. Bude to jednoduché."
Esme jednou přikývla a vzala mě za ruku "hlavní věcí je nesedět příliš tiše nebo pohybovat příliš rychle," říkala mi.
"Sedni si když si sedne on," vložil se do toho Emmet. " Lidé nemají rádi když stojí."
"Nech svoje oči bloudit každých třicet sekund nebo tak nějak," Jasper přidal. "Lidé nezírají na jednu věc moc dlouho."
"Zkřiž nohy asi na pět minut a pak na dalších pět minut je překřiž u kotníků," řekla Rosalie.
Pokaždé jsem přikývla na každou radu.Stejné věci jsem zpozorovala včera. Myslela jsem, že bych mohla napodobit jejich činy.
" A mrkej nejméně třikrát za minutu, " řekl Emmet. Zamračil se, pak skočil ke konec stolu, kde byl televizní dálkový ovladač. Přepnul televizi na nějakou univerzitní fotbalovou hru a přikyvoval si.
"Hýbej taky rukama.Dávej si vlasy za krk nebo předstírej, že se někde škrábeš," řekl Jasper.
"Řekla jsem Esme,"stěžovala si Alice , když se vrátila. "Zničíte jí."
"Ne, myslím že to všechno mám." Řekla jsem. "Sedět, koukat okolo, mrkat, šít sebou."
"Správně," schválila Esme. Objala moje ramena.
Jasper se zamračil." Musíš zadržet dech jak nejvíc to bude možné, ale musíš trochu hýbat rameny aby to vypadalo, že dýcháš."
Nadechla jsem se ještě jednou a zase jsem přikývla.
Edward mě objal z volné strany. "Dokážeš to,"opakoval, povzbudivě mumlajíc do mého ucha.
"Dvě minuty," řekla Alice. "Možná bys měla už vyrazit na pohovku. Po tom všem se musíš cítit špatně. Poprvé tě nebude chtít vidět, jak se pohybuješ tímto způsobem."
Alice mě položila na pohovku. Snažila jsem se pohybovat pomalu, nemotorně pohybovat končetinami. Protočila oči, nemohla jsem být v tom tak dobrá.
"Jacobe, potřebuju Renesmee, "řekla jsem .
Jacob se zamračil, nehýbajíc.
Alice zatřásla hlavou. "Bello, to mi moc nepomůže vidět."
"Ale já jí potřebuju.Ona mě mírní." Prudkost paniky v mém hlase byla neklamná.
"Fajn,"naříkala Alice. "Drž jí ještě jak dlouho budeš chtít a já se budu snažit koukat okolo ní." Unaveně vzdychla, jako kdyby pracovala o prázdninách přesčas. Jacob taky vzdychl, ale přinesl my Renesmee, a pak rychle ustoupil z rozzlobeného pohledu Alice.
Edward si sedl za mě a položil ruce kolem mě a Renesmee.Opřel se dopředu a velmi vážně se podíval Renesmee do očí.
"Renesmee, někdo velmi zvláštní se přijde podívat na tebe a na tvou mámu," řekl s vážným hlasem, jako kdyby očekával, že bude rozumět každému slovu. Rozuměla?Podívala se na něj zpět s čistýma, vážnýma očima. "Ale on není jako my nebo jako Jacob. Musíme na něj být velmi opatrní. Nesmíš mu říkat věci jako to říkáš nám."
Renesmee se dotkla jeho obličeje.
"Přesně," řekl. " A bude tě dělat žíznivou. Ale nesmíš ho kousnout. Nehojí se jako Jacob."
"Může ti rozumět?" zašeptala jsem.
"Ona rozumí. Budeš opatrná, že jo, Renesmee? Pomůžeš nám?"
Zase se ho dotkla.
"Ne, nevadí mi, že koušeš Jacoba. To je v pohodě."
Jacob se zachechtal.
"Možná bys měl odejít, Jacobe." Řekl Edward chladně, zlostný v jeho směru.Edward neodpustí Jacobovi, protože ví, bez ohledu na to co se stane, že to bude bolestivé.Ale měla bych brát bolest šťastně, když to bude nejhorší věc, které budu dnes večer čelit.
"Řekl jsem Charliemu, že tu budu," řekl Jacob. "Potřebuje mravní podporu."
"Mravní podpora," posmíval se Edward. "Jak Charlie vzdáleně ví, ty jsi ta nejvíc odpuzující příšera z nás všech."
"Odpuzující?" Jake protestoval, a pak sám sobě potichu zasmál.
Slyšela jsem zastavení pneumatik na klidné, vlhké zemi Cullenovic
cesty, a moje dýchání zase bodalo. Moje srdce by tlouklo o závod. Byla jsem úzkostlivá z toho, že moje tělo nemělo ty správné reakce.
Soustředila jsem se na tlukot Renesmeeina srdce, abych se uklidnila. Pracovalo pěkně rychle.
"Dobrý, Bello." Jasper souhlasně zašeptal.
Edward utáhl jeho ruce kolem mých ramen.
"Jsi si jistý?" zeptala jsem se ho.
"Rozhodně. Můžeš udělat cokoli." Usmál se a políbil mě.
Nebyla jsem přesně na jeho rtech a moje divoká upíří reakce mě odzbrojila. Edwardovy rty byly jako výstřel návykové látky do mé nervové soustavy. Okamžitě jsem zatoužila po víc. Sebrala jsem všechno moje soustředění na to, že mám v rukách dítě.
Jasper vycítil změnu mé nálady.
"Ehm, Edwarde, myslím, že bys jí právě teď neměl takhle rozptylovat. Potřebuje být schopná se soustředit." Edward se odtáhl pryč. " Ups," řekl.
Zasmála jsem se. To měla být moje dráha z úplného začátku, z úplně první pusy.
"Později," řekla jsem a předtucha zkroutila moje břicho v míč.
"Soustřeď se, Bello." nutil mě Jasper.
"Správně." Zatlačila jsem chvění pryč. Charlie, to byla teď hlavní věc. Ochránit dnes Charlieho. Když tak máme celou noc…
"Bello."
"Promiň Jaspere."
Emmet se smál.
Zvuk Charlieho policejního auta byl blíž a blíž. Vteřina lehkomyslnosti uplynula všichni byli tiše. Zkřížila jsem nohy a cvičila moje mrkání.
Auto se zastavilo před domem a bylo nečinné pár sekund. Zajímalo mě jestli byl Charlie taky nervózní jako já. Pak motor ztichl a dveře bouchly.Tři kroky přes trávu a pak osm opakujících se bouchnutí do dřevěných schodů. Další čtyři bouchnutí kroků přes verandu. Pak ticho. Charlie se dvakrát hluboce nadechnul.
Vdechovala jsem, což by mohlo být naposledy. Renesmee se hlouběji uvelebila v mém náručí, skrývajíc její obličej v mých vlasech.
Carlisle šel otevřít dveře.Jeho přetížený výraz se změnil na jedno z přivítání, jako když přepnete televizi na jiný kanál.
"Ahoj Charlie," řekl, vypadajíc náležitě v rozpacích. Konec konců, předpokládali jsme, že budeme v nějakém centru pro tlumení bolesti v Atlantě. Charlie věděl, že by lhal.
"Carlisle," Charlie se s ním strnule přivítal. "Kde je Bela?"
"Přímo tady, tati."
Ugh. Můj hlas byl tak špatný. Plus, mám jen omezenou zásobu vzduchu. Rychle jsem polkla a doplnila, potěšená, že Charlieho vůně ještě nenaplnila místnost.
Charlieho prázdný výraz mi řekl, jak mimo byl můj hlas. Jeho oči namířily na mě a rozšířily se.
Četla jsem pocity, které se rolovaly přes jeho obličej.
Šok. Nedůvěra. Bolest. Ztráta. Obava. Hněv. Podezíravost. Větší bolest.
Kousala jsem si rty. Bylo to vtipné. Moje nové zuby byly ostřejší oproti mé žulové pokožce než moje lidské zuby vůči mým jemným lidským rtům.
"Jsi to ty, Bello?" zašeptal.
"Jo."trhla jsem sebou při tom vánku - zvonivém hlase. " Ahoj tati."
Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.
"Hej Charlie," přivítal ho Jacob z rohu. "Jak se vede?"
Charlie se jednou na Jacoba zamračil,otřesen vzpomínkou, a pak na mě zase zíral.
Pomalu, Charlie šel přes pokoj, až když byl pár stop ode mě. Skočil obviňujícím pohledem na Edwarda a pak po mě jeho oči šlehly zpět. Teplo jeho těla proti mně pálivě tlouklo s každým pulsem jeho srdce.
"Bello?" zeptal se znova.
Mluvila jsem tišším hlasem , snažíc se nevybočovat z kruhu. "Jsem to opravdu já."
Jeho čelist se zastavila. "Promiň tati." Řekla jsem.
"Jsi v pořádku?" vyžadoval.
"Opravdu a upřímně skvěle," slíbila jsem. "Zdravá jako
řípa."
To bylo to pro můj kyslík.
"Jake mi řekl, že to bylo ..nezbytné.Že by jsi jinak umřela." Řekl ty slova, jako kdby jim ani trochu nechtěl uvěřit.
Zocelila jsem se, soustředíc se na Renesmeeinu horkou váhu, opřená o Edwardovu podporu, jsem se zhluboka nadechla.
Charlieho vůně byla plná ohně, bijící přímo skrz moje hrdlo. Ale bylo to mnohem víc, než bolest. Bylo to také horké bodnutí touhy. Charlie voněl mnohem víc lahodně než cokoliv jiného, co jsem si představovala. Charlie mě lákal dvakrát tolik, než ti přitažliví cizí turisté, když jsme byli na lovu. A byl pouze pár stop ode mě., prosakujíc lákavé teplo a vlhkost suchým vzduchem.
Ale teď jsem nelovila. A byl to můj otec.
Edward mi soucitně mačkal ramena, a Jacob vystřelil omluvný pokoj na mě skrz pokoj.
Snažila jsem se sebrat a ignorovat tu bolest a touhu po žízni. Charlie čekal na mou odpověď.
"Jacob ti řekl pravdu."
"Že z tebe udělaly jednu z nich."zabručel Charlie.
Doufala jsem, že Charlie si mohl minule všimnout změny v mém novém obličeji a číst výčitky.
Pod mými vlasy, Renesmee taky zavětřila, jak se k ní Charlieho vůně zapsala. Přitáhla jsem si jí.
Charlie uviděl můj starostlivý pohled dolů a následoval ho. "Oh." Řekl, a všechen jeho hněv z jeho obličeje zmizel, zanechajíc pouze šok. "To je ona. Sirotek, jak Jacob říkal, že jste ji adoptovali."
"Moje neteř." lhal lehce Edward. Musel být přesvědčený, že podobnost mezi Renesmee a jím byla taky zřetelná k ignoraci. Nejlépe tvrdit, že souvisela z počátku.
"Myslel jsem, že jsi ztratil rodinu." Řekl Charlie, s obviněním vracejícím se do jeho hlasu.
"Ztratil jsem rodiče. Můj starší bratr byl adoptovaný, jako já. Nikdy jsem ho předtím neviděl. Ale soud mě objevil , když on a jeho žena zemřeli při autonehodě, zanechajíc pouze dítě bez žádné jiné rodiny."
Edward v tom byl dobrý. Jeho hlas byl dokonce se správným množstvím neviny. Budu potřebovat cvičit, abych to taky zvládla.
Renesmee se koukla zpod mých vlasů, znovu čichajíc. Ostýchavě pohlédla na Charlieho zpod jejích dlouhých řas a znova se ukryla.
"Je, je, no, krásná."
"Ano. " souhlasil Edward.
"Je to velká zodpovědnost. Vy dva jste teprve odstartovali."
"Co ještě bychom měli udělat?" Edward lehce otřel prsty přes její tváře. Viděla jsem ho jak se na chvilku dotknul jejích rtů - připomínka. "Chceš jí odmítnout?"
"Hmm. Dobře." Nepřítomně zatřásl hlavou. "Jake říkal, že jí říkáte Nessie?"
"Ne, neříkáme." Řekla jsem hlasem ostrým a pronikavým. "Její jméno je Renesmee."
Charlie zaostřil zpátky na mě. "Jak se na to cítíš. Možný by měli Esme a Carlisle…"
"je moje," přerušila jsem ho. "Chci jí."
Charlie se zamračil. "Uděláš mě tak brzo dědečkem?"
Edward se usmál. "Carlisle je taky dědeček."
Charlie vystřelil nedůvěřivým pohledem ke Carlislovi, stále stojící vpředu u dveří; vypadal jako Diův mladší, lépe vypadající bratr.
Charlie si odfrkl a pak se zasmál. "Odhaduju, že se cítím jaksi líp." Jeho oči zabloudily zpátky na Renesmee. "Ona je jistě něco na koukání." Jeho horký dech foukal lehce přes vesmír mezi námi.
Renesmee se nahnula směrem k pachu, setřásla pryč moje vlasy a poprvé se mu pořádně koukla do obličeje. Charlie zalapal po dechu.
Vím co viděl. Moje oči - její oči - se přesně kopírovaly do jejího perfektního obličeje.
Charlie začal zrychleně dýchat. Jeho rty se třásly, a já mohla číst ty čísla, které si mumlal. Počítal zpět, snažíc se hodit devět měsíců do jednoho. Snažíc se to dát dohromady ale, neschopný přinutit důkazy správně dopředu aby dávaly nějaký smysl.
Jacob vstal a přešel aby Charlieho poklepal po zádech. Naklonil se aby něco Charliemu zašeptal do ucha.; jen Charlie nevěděl, že to vše můžeme slyšet.
"Týká se to utajených informací, Charlie. Je to v pohodě. Slibuju."
Charlie polknul a přikývl. A pak jeho oči plápolaly, když přišel blíž k Edwardovy s pevně sevřenými pěstmi.
"Nechci vědět všechno, ale jsem hotový z těch lží."
"omlouvám se."řekl Edward klidně, "ale potřebuješ vědět víc obecný příběh než pravdu. Když budeš součástí tohoto tajemství, obecný příběh je ten, který se počítá. Je to ochrana Belly a Renesmee, která je dobrá jako klid od nás. Můžeš s tím souhlasit pro ně?"
Pokoj byl plný soch. Překřížila jsem kotníky.
Charlie se ještě jednou rozzlobil a pak stočil svůj pohled ke mně. " Mohla jsi mi dát nějaké varování, dítě."
"Opravdu by ti to ulehčilo?"
Zamračil se a pak se přede mě klekl. Mohla jsem vidět pohyb jeho krve na krku pod jeho pokožkou. Mohla jsem z toho cítit teplé vibrace.
Stejně tak i Renesmee. Usmála se a natáhla k němu jednu malou růžovou dlaň. Držela jsem její záda. Zatlačila její druhou dlaní proti mému krku, žízeň, zvědavost, a Charlieho obličej v její mysli. Byl tu útlý okraj ke zprávě kterou mi předala, že rozuměla Edwardovým slovům; potvrdila žízeň, ale převyšovala to ve stejné myšlence.
"Hou," zalapal Charlie, s očima na jejích perfektních zubech. "Kolik jí je?"
"Ehm no…"
"Tři měsíce," řekl Edward , a pak pomalu přidal, " raději, je rozměrově tří měsíčně stará, více či méně. V některých směrech je mladší, v jiných víc zralejší."
Velmi vědomě na něj Renesmee zamávala.
Charlie křečovitě zamrkal.
Jacob ho postrčil. "Říkal jsem ti že je zvláštní, že jo?"
Charlie se pod tím dotykem shrbil.
"Ale no tak , Charlie,"naříkal Jacob. " Jsem pořád ta stejná osoba, kterou jsem byl. Jen předstírej, že se dnes odpoledne nic nestalo."
Ta připomínka uělala to, že Charlieho ústa zbělela ale jednou přikývl. "A jaká je tvoje úloha v tomto všem, Jaku?", zeptal se. "Kolik moc toho Billy ví? Proč jsi tady?" Podíval se na Jacobův obličej, který žhnul , když zíral na Renesmee.
"Dobře, můžu ti odpovědět na všechno - Billy ví absolutně všechno - a to zahrnuje všechny věci a vlko.."
"Ungh!" protestoval Charlie, zakrývajíc si uši. "Nevadí."
Jacob se ušklíbl. "Všechno bude dobrý, Charlie. Jen zkus nevěřit na nic, co jsi viděl."
Můj táta mumlal něco nesrozumitelného.
"Woo!" Emmet najednou zařval jeho hlubokým basem. " Jděte Gators!"
Jacob a Charlie nadskočili. Ostatní z nás zamrzli.
Charlie se uklidnil a pak se podíval přes Emmetovi ramena. "Florida vede?"
"Právě dala první touchdown," potvrdil Emmet. Podíval se mým směrem, kývajíc jeho obočím jako lotr z varieté. "Někdo skóruje tady."
Bojovala jsem se zasyčením. Tady pře Charlie? To bylo nepřípustné.
Ale Charlie byl mimo narážku. Znova se zhluboka nadechl, nasávajíc vzduch jako kdyby se snažil ho nasát od prstů na nohou. Záviděla jsem mu. Zakymácel se na nohách, vykročil okolo Jacoba, a polovičně se skácel na volnou židli. "Dobře," vzdech si, "Odhaduju, že by jsme se měli na to podívat, když umím nad tím převzít iniciativu."