MATURITNÉ OTÁZKY-výtvarná
-
materiály a výtvarné techniky pri kreslení a maľovaní v MŠ a ŠKD
-
metódy usmerňovania výtvarného prejavu v MŠ a ŠKD
-
zobrazenia priestoru a vývoj grafických typov v detskej kresbe
-
materiály a techniky pri plošnom a priestorovom vytváraní, modelovanie v v MŠ a ŠKD
-
vývojové štádiá výtvarného prejavu
Detská kresba prechádza vývojom u jednotlivcov v závislosti od ich skúseností, rozvoja intelektuálnych a emocionálnych rozmerov osobnosti a rozvoja motorických schopností. Každé dieťa, za predpokladu, že jeho duševný rozvoj napreduje normálne, prechádza určitými štádiami vo svojej výtvarnej tvorbe v približne rovnakom čase ako jeho vrstovníci. Nie je však možné stanoviť úplne presné časové obdobia, kedy dieťa kreslí určitým spôsobom alebo určité témy.
Vývoj detskej kresby je odrazom individuálneho rozvoja detskej bytosti.
Na vývoj majú vplyv aj rôzne vonkajšie faktory, podpora okolia, nadanie a osobnostné zameranie. Približne však možno poukázať na vývojové štádiá a obdobia.
Kreslenie detí prekonáva tri základné fázy.
-
Prvé obdobie, nezobrazujúce, je doba, keď dieťa len spoznáva spôsob a podstatu kreslenie. Dieťa sa hrá a vytvára prvé čarbanice.
-
Z čmáraníc sa začne formulovať tvar a dieťa sa prehupne do obdobia izolovaných predstáv. Kreslí postavičky a predmety, ktoré nie sú zasadené do priestoru a ani do deja, aj keď dieťa ich interpretuje ako žijúce a konajúce osoby. (Dieťa o svojom panákovi tvrdí, že je to šašo, ktorý skáče, alebo autobus, ktorý vezie deti zo škôlky.)
-
Tretím, najrozvinutejším štádiom je situačná kresba. Malý kresliar spája izolované objekty do celku a zámerne vytvára z nich kompozíciu.
B. Kováč1 porovnáva tieto tri štádiá detského kreslenia s vývojom detskej reči. Obdobie čmárania prirovnáva k detskému hravému džavotaniu, k izolovaným predstavám hľadá analógiu v jednoslovných vetách a situačnú kresbu začne dieťa používať vtedy, keď dokáže vypovedať súvislé celé vety.
Podobný názor, že detské čmáranie je vlastne grafickým záznamom detského žvatlania prvých pokusov o slová, zastáva aj Gustav Britsch2.
V tomto zmysle je kresba skôr písmom a nie rečou, ale každopádne je to prostriedok komunikácie.
Táto hypotéza sa zdá veľmi pravdepodobná, keď si odpovieme na otázku kedy a prečo dieťa prestane kresliť a výtvarne tvoriť. Je to približne vo veku 10 - 11 rokov. V tom období už školák dobre ovláda písomný prejav. Práve v tomto veku si mnohé deti začnú písať denník a tvoria prvé básničky. Hra so slovom vytlačí hru s farbou a tvarom.
Podrobnejší pohľad na vývoj detskej kresby:
V rámci troch základných období vývoja detskej kresby môžeme rozoznávať ďalšie fázy riešenia problému výtvarného vyjadrenia sa najmenších detí.
Približne jeden rok veku dieťaťa:
-
Deti, ktorým je umožnené, aby maľovali, aj keď im ešte nie je ani viac ako jeden rok, robia škvrny. Môžeme hľadať súvislosť medzi bodkami fliačikmi a poznaním a skúsenosťami dieťaťa. Naozaj dieťa spoznáva svet ale pozná len takéto kúsky. Schopnosť kresliť dieťa výrazne posúva vo vývoji.
Okolo veku dva roky:
-
Izolované bodky a krátke čiarky sa začnú spájať v druhom roku života dieťatka. Prvé skutočné kreslenie sú teda čmáranice. Tak, ako dieťa začína chápať svet a snaží sa usporadúvať si ho, tak sa začne meniť aj kresba. Vo veku 1,5 až 2 rokov naozaj dieťa po prvýkrát vytvára myšlienkový konštrukt skutočnosti3. Dieťa vstupuje do intepersonálnych vzťahov, pozoruje, rozmýšľa svojim detským rozumčekom a vytvára prvé znaky. Tým tiež trénuje spojenie oka mozgu a ruky.
Kreslenie je hra a veľmi zábavná hra. K tvorbe podnecuje hra s predmetmi, ktoré zastupujú iné predmety.
Pred tretím rokom veku:
Dieťa pred tretím rokom života začne nachádzať prvé archetypálne znaky: Kruh (dokonalý uzatvorený tvar) a špirálu (dokonalá nekonečná organická forma).
Kresliarik potrebuje zminimalizovať automatizmus. Aj keď celkom sa to nikdy nepodarí (veď aj dospelí si čmárajú), čím viac sa zapája rozum, tým skôr automatizmus ustupuje. Dieťa začne hľadať rovnováhu a objaví ďalšie dva tvary: štvorec (ako symbol stability) a trojuholník (ako znak lability) Tieto pratvary je možné už zmysluplne kombinovať, obmieňať a vyberať z nich jednotlivosti - uhly a krivky.
Cvičí sa ruka, oko i myseľ.
Už 2,5 ročné dieťa je schopné hrať sa s kľukatou čiarou, z ktorej neskôr vytvorí abstraktný ornament.
Rozvoj kognitívneho prístupu podnieti rozvoj formy. Ten si vyžaduje voľnosť a súčasne individualizmus. To pomáha pri objavovaní zákona rytmu - protikladu zviazanosti a slobody. Proporcie vlastného tela pomáhajú naučiť sa zákonu proporcionality.
Dieťa spraví veľký objav - forma niečo zastupuje. Je jedno, či to objaví v kresbe, alebo pri hre s reálnym predmetom.
Kresba je dematerilizáciou hmatateľného predmetu.
Vtedy už nič nestojí v ceste, aby malý človiečik začal dávať forme na papieri význam, a aby tak vytvoril prvé zoskupenia základných tvarov -kruh a čiary vytvoria hlavonožca - panáka. Zobrazujúca kresba je hra so zámenou. Okolo tretieho roku dieťa kreslí univerzálne postavy ľudí - hlavonožcov. Postava je vyjadrená krúžkom predstavujúcim hlavu aj trup súčasne. K nemu prirobí dieťa dve čiarky - nohy. Niekedy prikreslí ešte ruky. Takto kreslí troj až päť ročné dieťa na celom svete. Ako dieťa rastie, na postave pribúdajú podrobnosti. Dieťa nakreslí oči, ústa, nos. Bodkou, alebo kolieskom znázorní pupok.
Približne v štyroch rokoch:
Dieťa sa pokúša ukladať na papier svoje predstavy. K tomu úsilie o väčšie sa pripája farebné cítenie a konkretizovanie formy. Rozvíja si proporcionálny zmysel. Bezpečne vie zakresliť menší krúžok do väčšieho - nakresliť oko na tvár a gombičky na kabátik.
Nie len tvorca, ale aj divák už môže čítať kresbu.
Dieťa pracuje uvedomelo so zámerom komunikácie s okolím sprostredkúva svoje zážitky, dojmy, predstavy a spomienky.
Vzájomné spojenie abstrakcie a individualizmu vytvára štýl detskej kresby.
Od šiestich rokov:
Až vo veku šiestich rokov je postava človeka kompletná a všetky anatomické náležitosti sú uložené na správnom mieste. Podľa štúdie, ktorú uverejňuje Roseline Davido4, 71,5% päťročných detí kreslí končatiny ako čiarky. U 33% päť až šesťročných sú ruky k telu pripojené na správnom mieste, 4,3% z nich vyznačujú ramená.
Dieťa uvedomelo začne kresliť samé seba, až keď si uvedomí vlastné telo a svoje umiestnenie v priestore. Na to potrebuje skúsenosti a skúsenosti potrebujú čas.
Až od veku 7 rokov:
V závislosti na mentálnom vývoji, sa dieťa snaží kresliť to, čo vidí. Jeho kresba je v období vizuálneho realizmu. Postupne význam kresby a záujem o kreslenie u detí klesá.
Jeden z dôvodov, prečo dieťa začne kresliť:
-
Kreslenie je tiež rozširovanie svojho vlastného ja. Dieťa je zamerané na seba, na vlastné ego, preto pociťuje potrebu takejto produkcie. Kresba je pokračovaním svojho tela, ale obsahuje myšlienkovú náplň. Je tiež prisvojením si sveta. Kresbou nejakého predmetu, si dieťa predmet "privlastní". Kresba totiž pomáha usporiadavať si svet do tvarovej jednoty. Dieťa intuitívne začína hľadať spoločné znaky.
Forma dostane dušu.
Symbolika kresby
Tímto souslovím máme na mysli vztahy, které lze vysledovat mezi určitým druhem obrázku a určitým typem osobnosti. Většinou však této symbolice nelze přikládat neměnný a přesný význam, protože vše závisí na kontextu.
Řeč barev
Řeč barev je součástí základní symboliky, která zřejmě pochází již z dávných dob – již odpradávna se říká – vidět rudě, vidět věci růžově nebo příliš černě, zezelenat závistí atp. V antice lidé spojovali barvy s bohy a každé přikládali určitý psychologický význam. Dnes je vliv barev známý – k uklidnění a odpočinku se používají pastelové barvy, k povzbuzení a chuti do práce se některé stroje natírají jasnými barvami. Bylo dokonce zjištěno, že v červených telefonních budkách mají lidé tendenci rozhovor brzy ukončit a v modrých ho naopak prodlužují. Výběru a použití barvy tedy nelze upřít psychologickou hodnotu, ale při interpretaci výsledku je nutné přihlížet také k věku autora.
Nepřítomnost barvy v celé kresbě nebo pouze při zpracování určitých témat prozrazuje citovou prázdnotu, někdy asociální tendence. Při použití barvy se uplatňují různé její vlastnosti – intenzita, hustota, viditelnost z dálky a odstín. Všechny tyto prvky specifikují hodnotu té či oné části kresby. Například spojení určitých barev působí harmonicky, jiné naopak šokují svou křiklavostí, nesouladem a ukazují nejčastěji na citovou poruchu. Dítě používá barvy dvěma způsoby – buď napodobuje přírodu, nebo se nechává vést svým nevědomím, a to vypovídá o jeho osobnosti a myšlení nejvíce.
Předtím, než se pustíme do interpretace jednotlivých barev, bychom si měli ještě ověřit, zda dítě náhodou není barvoslepé. Pak by tato symbolika přirozeně ztrácela smysl. Ale teď už blíže k jednotlivým barvám:
Červená – Do šesti let věku je u dítěte normální, pokud používá výhradně červenou. U nemocných dětí nemá červená tak sytý odstín. Po šestém roce ukazuje na tendenci k agresivitě a nedostatečnou kontrolu emocí.
Modrá – Používají ji i děti mladší pěti let. Tyto děti se od dětí používajících spíše červenou liší tím, že více kontrolují své chování. Používání modré v šesti letech svědčí o tom, že je dítě dobře adaptované. Pokud však používá výhradně modrou, ukazuje to na přílišnou sebekontrolu.
Zelená – Použití je srovnatelné s modrou a odráží spíš sociální vztahy
Žlutá – Žlutá bývá často používána samostatně nebo v kombinaci s červenou.Někdy ukazuje na přílišnou závislost dítěte na dospělém.
Hnědá – Stejně jako ostatní tmavé nevýrazné barvy (a někdy i žlutá) odráží hnědá barva špatnou rodinnou i sociální adaptovanost dítěte a různé konflikty. Tuto regresivní barvu též s oblibou volí umíněné děti.
Fialová – Tato barva je znakem neklidu a malé děti ji používají jen zřídkakdy. Často se vyskytuje ve spojení s modrou a prozrazuje úzkost. Je používána hlavně v obdobích obtížné adaptace.
Černá – Vyskytuje se v jakémkoli věku a prozrazuje určitou míru úzkosti.Někdy svědčí o bohatém vnitřním životě. Symbolika černé je zvláštní v období puberty, kdy vyjadřuje nepřístupnost a ostych v projevování citů.
Stabilní subjekt, který je dobře adaptován, používá většinou čtyři až šest barev. Během svého vývoje nebude tentýž subjekt používat stále tytéž barvy. Někdy třeba projde obdobím bez barev nebo naopak obdobím velmi barevným.
V interpretaci kresby nemá barva absolutní hodnotu, ale všeobecně vzato jasné, teplé barvy svědčí o vyrovnanosti, zatímco tmavé barvy ukazují na tendenci ke smutku, úzkosti, případně na odpor k někomu nebo něčemu. Bledé odstíny vyjadřují citovou nevyrovnanost nebo špatný zdravotní stav.
Dalším zajímavým poznatkem je, že extravert používá mnoho barev, které jsou jasné, zatímco introvert nebo člověk se zábranami se omezuje na jednu nebo dvě barvy. Depresivní osoby malují ve smutných, ponurých odstínech.
Základní symbolika
A) Dům
Dům je jedním z nejoblíbenějších dětských témat. Jeho kresba nám může napovědět mnoho o osobnosti a charakteru dítěte, protože když dítě kreslí dům, kreslí ho jako postavu a jeho prostřednictvím vyjadřuje stavbu svého já.
Při interpretaci přihlížíme jak k vlastnímu domu (okna, dveře, výzdoba), tak i k jeho okolí (cesty, stromy, zahrady, ploty), ať už se na obrázku vyskytuje nebo ne. Nejčastěji dítě kreslí zcela běžný, obyčejný dům a zobrazí plošně jen hlavní průčelí. Dům umístěný pěkně uprostřed, s otevřenými okny a několika dveřmi vypovídá o dítěti, které je přívětivé, živé a otevřené. Okolí domu zpravidla bývá nenápadné a harmonické. Je-li však dům malý, dítě nevyužívá celou plochu papíru, okna jsou maličká nebo zcela chybí a okolí je poseto jednotlivými prvky nebo velkými stromy, prozrazuje kresba poruchy afektivity: mezi šestým až osmým rokem nesmělost a připoutanost k matce, starší osmi let pocit méněcennosti a osamění, v pubertě zdrženlivost v projevování citů a senzibilitu. Když dům zaplňuje celý papír nebo “přesahuje”, je velmi pravděpodobné, že malý kreslíř touží po projevech lásky nebo po adaptaci. Domy ve tvaru zámku představují ideální útočiště, dům odpudivého vzhledu obvykle svědčí o tom, že se dítě cítí pod nátlakem rodiny, což pociťuje jako omezování vlastní svobody. Ve všech věkových kategoriích je osamělý, nepřístupný dům, který nemá dveře, je obehnán příliš vysokým plotem nebo k němu nevede cesta, znakem nezdaru a prohry.
Okna bývají obvykle otevřená a děti až do šesti let je kreslívají přilepená po obou stranách průčelí těsně u zdi. Tomuto jevu se říká vyplňování. Dítě si až do tohoto věkového období nedokáže představit prázdný prostor, proto obrázek co nejvíc vyplňuje. U dětí starších šesti let mohou okna umístěná po stranách svědčit o opoždění z hlediska duševního vývoje a vnímání prostoru nebo o závažné citové poruše. Velmi důležitá je cesta. Vede ke dveřím domu a u narušených dětí může být zaslepena, vybarvena černě a červeně (úzkost nebo agresivita). Nejčastěji se vyskytují dva komíny. Někteří odborníci v tom spatřují přítomnost matky a otce. Děti, jejichž rodiče spolu nežijí, obvykle zobrazují dva domy – otcův a matčin.
Zajímavé jsou také kresby domů, jež vytvořily děti vychovávané v dětských domovech. Tyto děti mají tendenci pokrýt celou plochu papíru a obklopit dům auty, letadly a padáky. Kromě domečku nakreslí dítě, co ho právě napadne. Celý obrázek je podivný a nesourodý. Vyplývá z toho, že tyto děti obtížně soustřeďují pozornost na symbol, který pro ně ve skutečnosti nic neznamená, zatímco prvky jako auto, letadlo nebo příroda jsou jim bližší, důvěrněji známé. Cest bývá na těchto obrázcích několik. Lze se domnívat, že dítě volá o pomoc, aby mohlo z domu odejít nebo cesty považovat za symboly úniku, za vyjádření touhy utéci. Děti vychovávané v dětských domovech také často zapomínají nakreslit dveře a okna, a pokud je nakreslí, jsou menší a je jich méně než u ostatních dětí. Dávají tím najevo, že mají potíže komunikovat s okolním světem, ukazuje to také, že se uzavírají do sebe.
B) Strom a jeho vývoj
Strom je symbolem člověka. Analogii lze spatřovat v tom, že člověk i strom stojí, vyvíjí se a roste. Stejně jako postava,i strom prodělává vývoj podle věku autora kresby. Normální dítě kreslí během svého vývoje různé stromy. První stromy jsou čmáranice, potom stejně jako postava nabývají vzhledu hlavonožce, později se kmen směrem dolů rozšiřuje a na ničem nespočívá. V dalším stádiu však čára znázorňující strom přetne spodní část kmene a strom zakoření – tato nová etapa odpovídá dobrému zařazení dítěte do rodinného a sociálního života. Kolem osmého až desátého roku kreslí dítě strom jako kouli – kmen a listy symbolizuje nepřerušená zahnutá čára. Jak dítě roste, strom nabývá znaků rostliny zvláštního typu. Jestliže dítě po desátém roce stále kreslí strom-kouli, naznačuje to zpoždění duševního nebo citového vývoje.
Velmi důležité je umístění stromu na papíru. Proslulý grafolog Max Pulver k tomu vypracoval následující schéma: Vrchní část listu představuje oblast intelektuální, duchovní a kontakt s okolím. Je to “já” subjektu, jeho probuzené vědomí, jeho city. Naproti tomu spodní část představuje nevědomí, pudy, erotický a sexuální život. Levá část je introverze, minulost, egoismus a pouto k matce, pravá strana je extraverze, pokrok, altruismus, pouto k otci. Takže dítě, které nakreslí strom na pravou stranu papíru, je orientováno k pokroku, sociabilitě a má dobrý vztah k otci. Nakreslí-li však strom na levou stranu, směřuje spíš k egoismu, strachu z budoucnosti a připoutanosti k matce.
Důležité je také důkladně se zabývat strukturou stromu, který se skládá ze dvou částí – stabilní části (kořenů, kmene, větví) a dekorativních prvků (listů, plodů, okolí). Kmen představuje stabilní “já” jedince. Větve vyjadřují, jek subjekt dokáže uplatnit svou osobnost ve vztahu k okolí. Dostředivý nebo odstředivý směr větví naznačuje introverzi nebo extraverzi dítěte. Každé poškození kmene nebo větví je známkou nějakého traumatu v minulosti. Čím výše na kmeni se nalézá, tím kratší doba od něj uplynula. Strom široký dole ukazuje na materiálně založené dítě. Směřuje-li naopak strom hlavně nahoru, dítě bude založené hlavně duchovně a mysticky.
Test stromu
Test stromu sestavili přibližně ve stejné době J. N. Buck a K. Koch. Původní zadání Kochova testu zní: “Nakreslete jakýkoli ovocný strom”. Renée Stora pak navrhuje trochu odlišné zadání, které má čtyři části:
1) Nakreslete jakýkoliv strom kromě jedle
2) Nakreslete jiný strom, ale také ne jedli
3) Nakreslete vymyšlený, vysněný strom, který ve skutečnosti neexistuje
4) Nakreslete se zavřenýma očima libovolný strom, takový, jaký chcete
Díky souboru kreseb lze získat následující poznatky o osobnosti subjektu: První kresba umožní zaznamenat chování v neznámém, cizím prostředí, protože se subjekt kontroluje. Při druhé kresbě ztratí většinou zkoumaný jedinec ostražitost, takže o sobě prozradí víc. Na třetí kresbě vysněného stromu se objevují hlavně neuspokojené tendence. Alarmující jsou hlavně příliš originální stromy, které ukazují na propast mezi skutečností a snem. Čtvrtá kresba naznačuje těžce prožívané situace v dětství, které se znovu vynořují a ovlivňují chování subjektu v současnosti.
Test stromu může být prováděn i v hypnóze. Lze jím odhalit neurotické stavy – propletené větve u lháře, holé větve u neurotika, asymetrické a velmi špičaté stromy u sadisty.
Zobrazení zvířat
Zvířata jsou dětem velmi blízká. Dobře znají i ta, která nikdy neviděly, protože jim o nich hodně napoví knihy, filmy, pohádky a bajky. Zvíře je pro dítě reálnou bytostí, která má charakter vlastní zvířatům jeho druhu. Proto dítě někdy raději znázorňuje zvířata něž lidi. Zvíře však ve skutečnosti představuje samotné dítě a jeho vztahy k vnějšímu světu.
Nejčastěji dítě kreslí nějaké domácí zvíře, což může svědčit o dobrém přizpůsobení dítěte okolí. Je však důležité dívat se na otázku hlouběji. Zjevně dobře adaptované dítě může zakrývat citové problémy (zejména agresi) tím, že nakreslí zvíře, které je sice na první pohled obyčejné, ale přesto o něčem vypovídá – pes kouše a štěká, kočka má vytažené drápky… V jiných případech může dítě prostřednictvím zvířete naivně vyjádřit, že by chtělo být hýčkáno a že touží mít normální rodinu. Námět zvířete, které někdo hladí (pes nebo kočka), se často vyskytuje u malých dětí, jež se rády mazlí; po desátém roce věku tento námět naznačuje citové problémy.
Krvežíznivá zvířata – vlci, krokodýli, tygři atd. obvykle vyjadřují obraz otce, kterého se dítě bojí. Jsou-li však tato zvířata umístěna proti postavě, dodávají jí důležitosti. Přítomnost jakéhokoli divokého nebo krvežíznivého zvířete svědčí o úzkostných stavech dítěte.
Ptáci v letu vyjadřují jistý stupeň mysticismu, zatímco ptáci v hnízdě představují domov, nebo naopak “ztracený ráj”. U dítěte kolem deseti let takový obrázek hnízda ukazuje na určitou formu citové nezralosti.
Ryby se zpravidla objevují v kontextu pohody a štěstí. Neříká se snad, “cítit se jako ryba ve vodě?” Stává se však, že dítě zobrazí rybu jako oběť na rybářově udici. Pak nezbývá než zjistit (podrobnějším vyšetřením), kdo je rybář a kdo oběť.
Zvláštní místo zaujímají fantastické bytosti, v nichž se odráží úzkost dítěte. S neobvyklými zvířaty se můžeme setkávat u duševně nemocných dětí.
Obecně vzato však nesmíme nikdy zapomínat, že obrázky zvířat mívají narativní charakter nebo se inspirují filmem či knížkou.Záleží na opakování tohoto tématu ve výtvarném projevu.
Jestliže některé děti stále zapojují do svých kreseb zvířata, může to být známkou závažných problémů v jejich vztazích s lidmi.
Hvězdy
1) Slunce
Slunce, které nás zahřívá a svítí na nás, hraje v našem životě nezastupitelnou roli. Jeho výskyt v dětské kresbě ukazuje na vliv otce. Dítě, které má s otcem dobré vztahy, nakreslí teplé slunce s věncem paprsků. V opačném případě bývá slunce vybledlé, nebo schované za horou. Jestliže dítě neakceptuje otce nebo se ho bojí, nakreslí slunce agresivní barvou (červenou) nebo barvou vyvolávající úzkost (černou).
2) Měsíc a noc
Když se na obrázku objeví měsíc, lze to interpretovat různými způsoby –měsíc je především symbol noci a skrývá v sobě tajemství. Noc však bývá temná, plná stínů a stává se živnou půdou pro různé fantazie a bývá zdrojem mnoha dětských úzkostí.
Pro některé děti je noc jakýmsi dramatickým rámcem, v němž se navazují mezi dospělými přátelské a milostné vztahy. Dítě, které je náhodou přítomno sexuálním kontaktům rodičů, bývá na dlouhou dobu zmateno a otřeseno. Na jeho obrázcích se scény odehrávají většinou v noci, aby je bylo možné skrýt a demystifikovat.
3) Obloha
Obloha je symbolem tužeb, představuje dokonalost. Pobývají zde bohové a tak je někdy spojována také s posvátnem. U dítěte bývá někdy obloha spojována se smrtí a vyjadřuje úzkost, otevírá ale také cestu k představám o mimozemském dění.
Kresba a enuréza
Bylo by zavádějící tvrdit, že existuje specifická kresba dítěte trpícího enurézou, ale vyskytují se určité typy kreseb, které mohou pomoci při jejím odhalení, jestliže je rodinou nebo dítětem zamlčována. Na obrázcích takovýchto dětí se často vyskytuje velké množství vody, jež se nezadržitelně rozlévá po celé kresbě. Dalším charakteristickým tématem dětí trpících enurézou je pak hasič, který hasí oheň.
Další symboly
1) Loďka
Loďka na vlnách je ženským symbolem, ale přikládají se jí i další významy – samota a touha po úniku. Když dítě nakreslí loďku, zeptejte se, kdo v ní sedí, uvidíte, že dostanete odpovědi, které vám mnohé prozradí.
Děti, kterým vrtají hlavou sexuální otázky, kreslí nákladní lodě s obrovskými falickými komíny. Válečné lodě vyjadřují úzkost nebo agresivitu, všechno záleží na kontextu.
2) Přechod pro chodce a zákaz vjezdu
Přechod pro chodce je motiv, který se v dětských kresbách objevuje pravidelně. Může znamenat povinnost, společenský nebo rodinný nátlak. S přechodem je často spojena značka zákazu vjezdu, která symbolizuje zakázanou cestu a neuspokojené tendence
MATERIÁLY A VÝTVARNÉ TECHNIKY -KRESLENIE A MAĽOVANIE
kresba-obrysové ôínie
maľba-vypĺňame plochu
v MŠ ale hovoríme o maĺovaní aj keď deti kreslia farbami a štetcom len línie,k ploche prechádzajú postupne, deti sa učia spoznávať farby, zaobchádzať s nimi, klásť ich vedľa seba, nanášať ich na seba, držať správne štetec, využívať súčasne veľký a malý štetec...môžu maľovate v ak šikmej ejkolvek vhodnej pozícií, ale uprednostňujeme státie, papier na vodorovnej, zvislej, alebo šikmej polohe papiera
materiál:plagátové farby, temperové farby prstové farby, voskový a suchý pastel, na vypĺňanie kolorovanej kresby vodové, alebo anilínové farby...musia byť netoxické!
papier: rys, kartón, baliaci papier, výkres, prírodný papier, A3 pri individuálnom maľovaní, pri skupinovom zväčšujeme formát
techniky: maľba do klovatiny, jednoduchý monotyp-odtlačok, kombinovaná technika-vosk, vodové farby, preškrabovanie tempery, maľba na textil, rozfukovanie farby....
v škd-maľba na drevo, striekanie cez šablńu, maľba cez šablónu, preškrabovanie, ...
PLOŠNÉ A PRIESTOROVÉ VYTVÁRANIE
Využíva sa materiál,ktorý pôvodne nebol určený na výtvarné účely, rozvoj procesu priestorového vnímania, konštrukčného zmyslu, základom sú pracovné a technické zručnosti-pracovná výchova. Dôraz na výber a kombinácie materiálov.
zbieranie zaujímavýcg materiálov-predchádza ostatným činnostiam
kladenie v ploche-zostavovanie kompozícií z rôznych materiálov na roznych povrchoch,môžeme aj pripevniť
z textilu, papiera- koláž, montáž, dokreslenie polovice
v škd konštrukcie z drôtu tenkého plechu, dreva...
METÓDY USMERŇOVANIA VÝTVARNÉHO PREJAVU
výtvarná výchova úzko dotýka ďalších výchovných zložiek, predovšetkým rozumovej výchovy. Učiteľka preto vo svojom pedagogickom pôsobení nenásilne spája estetické hľadisko s poznávacím. Výtvarná činnosť sa často uskutočňuje až na základe pozorovania a vnútorného spracovania zážitkov z tohto pozorovania, počas ktorého dieťa získalo nové poznatky a dojmy. V radostnej tvorivej činnosti sa dieťa uvoľňuje, aktívne sa regenerujú jeho duševné sily, posilňuje sa sebavedomie. Osobitné miesto má vo výtvarnej výchove hra, ktorá nemá vopred určené pravidlá. Ide skôr o experimentovanie s materiálom, s nástrojmi, a často aj s predstavami. Samotné výtvarné vyjadrovanie predstáv (kreslenie, maľovanie, modelovanie) sa nikdy neobídu bez úsilia učiteľky o plnosť a farebnosť detského prežívania sveta a bez účinnej pedagogickej motivácie. Výtvarná výchova pomáha rozvíjať a konkretizovať predstavy detí. Cieľom zobrazovania nemôže byt optická zhoda výtvoru so skutočnosťou (napr. v proporciách a vo farbe). Preto sa nemôže chápať vzťah medzi výtvarným zobrazením a novými poznatkami zúžene. Emocionálny vzťah k zobrazovanému vedie dieťa často k uplatňovaniu svojrázneho výtvarného vyjadrenia a k určitému výtvarnému nadhľadu, čo môže neinformovaný pozorovateľ považovať za deformáciu a pod. Učiteľka si uvedomuje tieto skutočnosti a výtvarné práce hodnotí odborne, na základe dobrých psychologických vedomostí (pre svoju potrebu, pred dieťaťom sa vyhýba hodnotiacim súdom a hodnotí skôr nepriamo). Rešpektuje vývinové osobitosti daného veku. Vytvára priaznivú socioemocionálnu atmosféru na výtvarné činnosti, posilňuje tvorivý proces vhodnou motiváciou. Výsledky práce vo výtvarných činnostiach sa prejavujú v celkovej aktivite dieťaťa, v jeho schopnosti tvorivo reagovať na vlastné prežívanie (pocitov i skutočnosti) a estetické podnety. Postupne dieťa zaujíma vlastné estetické hodnotiace stanoviská k veciam, k prírode, umeniu i ku konaniu druhých. OBSAH VÝCHOVY A VZDELÁVANIA Podporovať rozvoj estetického cítenia detí – prostredím materskej školy, výzdobou, obrazmi, reprodukciami, knihami. Obsažná čmáranina s prechodom ku znakovej kresbe- umožňovať deťom hravé narábanie s výtvarným materiálom: nechať deti voľne kresliť podľa ich záujmu VÝCHOVY A VZDELÁVANIA Veková skupina: 3 – 4 roky 4 – 5 rokov 5 – 6 rokov Výtvarné vyjadrovanie predstáv Kreslenie Kresliť s radosťou a hravo experimentovať s výtvarným materiálom, skúmať jeho vlastnosti a možnosti (spočiatku pracovať s veľkým papierom na podlahe poležiačky, v kľaku, v sede, až neskôr aj za stolom). Kresliť spontánne a s radosťou z vlastnej Kresliť spontánne, s radosťou a uvoľnené, pri výtvarnom spracovaní vlastných námetov činnosti a grafickej stopy, v kresbe uplatňovať fantáziu a predstavivosť, uplatňovať fantáziu, predstavy a zážitky (najprv vzniká kresba difúzneho charakteru, neskôr znaková kresba). Postupne sa odpútať od umiestňovania. Kresliť na rôzne veľkých plochách kresby len na spodnom okraji papiera a kresby pružne prispôsobovať, zobrazovať (tzv. „základná čiara“) a umiestňovať jednotlivé súčasti kresby na celej ploche papiera, veľkosti tohto papiera. Schopnosť slovne vyjadriť „