kone
Kůň je domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky. Vývoj koně je velmi složitý. Dříve se koně používali především pro přepravu, dnes už se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň můžeme použít jak pro samce tak i samice koně. Samička koně do čtyř let se nazývá klisnička, starší samice je klisna. Sameček koně mladší čtyř let je hřebeček, starší je hřebec nebo valach (vykastrovaný hřebec). Mládě koně se nazývá hříbě. Věda zabývající se koňmi je hipologie.
Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v pravěku mu sloužili jako potrava. Později člověk koně domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. Koně sloužili v dopravě, zemědělství, nezbytní byli ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých soutěžích a dostizích.
V dnešní době se kůň využívá jednak pro zábavu a jednak pro práci. Přestože jeho pracovní využití je čím dál menší, ještě pořád se využívá například pro stahování dřeva v lesích (zvlášť při kalamitních situacích, v obtížném terénu apod.), nebo pro vození turistů po centrech historických měst. Koně se využívali a využívají i ve zdravotnictví - jednak k výrobě očkovacích látek a sér a jednak k hipoterapii.
Čím dál víc roste sportovní využití koní - existuje velké množství jezdeckých i vozatajských disciplín. Těmi asi nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou:
Drezura je soubor pohybů a zvláštních chodů, které mají ukázat harmonii jezdce a koně. Cvičí se na drezurním obdělníku. Některé drezurní úlohy jsou: pirueta, kontracval, pasáž, letmý přeskok, poloviční překrok.
Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop)a výškově-šířkové (např. oxer) .
Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy. Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St. Leger v Anglii).
Při steeplechase kůň překonává proutěné překážky, příkopy či vodní skoky (Grand National a Velká Pardubická). Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce ne lehkém vozíku zvaný sulka, tyto dostihy jsou velmi oblíbené v Americe, kůň musí pouze klusat.
Arabský plnokrevník
Arabský plnokrevník, nejstarší a nejčistší koňské plemeno, je často považován za nejkrásnějšího koně na světě. Svou ušlechtilou hlavou, konkávním profilem, výraznýma očima, živou povahou a neopakovatelným plavným pohybem je bezpochyby jedním z nejdokonalejších zvířat. Přestože byl po mnoho s'toletí s velkou péčí šlechtěn, jeho skutečný původ není jasný. Jedinečný vzhled arabského plnokrevníka je určován, utvářením páteře, které se liší od ostatních koňských plemen v několika ohledech. Arab má 17 žeber (ostatní koně 18), 5 bederních obratlů (ostatní 3) a 16 ocasních obratlů (ostatní 18).
Arabský plnokrevník pochází ze severní Afriky a okolního Východu - zejména z Egypta. Arabským plnokrevníkem nazýváme pouze ty koně, kteří prokazatelně pocházejí z arabských koní importovaných z těchto oblastí. Pohyb araba se popisuje jako "plavání", Arab je ohnivý a odvážný, ale má neobyčejně dobrou povahu.
Arabský plnokrevník je nejstarší nebo druhé nejstarší domestifikované plemeno koně. Původ má v Arábii, kde byl po tisíciletí chován beduíny bez přimísení cizí krve. Často je používán ke šlechtění a zušlechťování jiných plemen. Velmi se hodí na dostihy. je tak elegantní pohybuje se tak nádherně.je známý svými elegantními pohyby,které vyniknou zejména ve cvalu. V klusu se arab pohybuje velmi harmonicky a uvolněně. Krok není zrovna nejsilnější stránkou tohoto plemene. Na drezuru ani na skoky nemá předpoklady. Arabové jsou velmi chytří, a proto se dají dobře vychovat. Toto plemeno je velmi oblíbené, mimo jiné i Napoleonem. Arabové mají typické znaky, které je zkrášlují. Je to typická hlava, labutí krk a ocas, který si nesou vysoko nahoře. Arábkové mohou být: vraníci (vzácně), ryzáci, palomino, pinto, plaváci, hnědáci, bělouši, strakáči a další šlechtění koně. Arab měří ke kohoutku přibližně 150 cm. Toto plemeno je velice vzácné. Křížením tohoto plemena s jiným vznikl např. anglický plnokrevník a mnoho dalších plemen.
Typy
Rozlišují se podle klisen Muhamadových na tyto typy:
Kuhaylan: považován za nejušlechtilejší typ, převládají hnědáci
Salklaví: vyniká krásou a elegancí, převládají bělouši
Muniqui: vyniká v rychlosti a vytrvalosti, nejrychleji dospívá, převládají ryzáci
Hamdani: nejmohutnější, klidní, mírní, vytrvalí
Hadban: mohutnější, rychlí
Dnes už se tyto typy špatně rozlišují, protože často docházelo k jejich míšení
Specifikace
Kostra | na rozdíl od ostatních plemen má jen 16 párů žeber a 5 bederních obratlů a 16 ocasních obratlů |
Využití | parkur, drezura, dostihy, výstavy - všestranný jezdecký kůň |
Výška | 144 až 152 cm |
Barva | v Evropě a Americe nejčastěji bílá |
Lipicán
Lipicán (slovinsky Lipicanec) je koňské plemeno úzce spojené se Španělskou jezdeckou školou ve Vídni. Počátky chovu těchto koní sahají do 16. století a do slovinské vesnice Lipica, podle níž nese celé plemeno své jméno.
Domovem Lipického koně je hřebčín Lipica. Leží na krasové planině 415 metrů nad mořem, několik kilometrů od známého přístavu Terst ve Slovinsku. Nedaleko se tyčí posvátná hora Triglav, která je i na státním znaku této země. Kdysi dávno byl tamníni obyvateli uctíván slovanský bůh téhož jména. Při jemu zasvěcených bohoslužbách prý byl na věštby používán kůň, na kterého nesměl nikdo vsednout. Kdoví, možná už tehdy se jednalo o prapředka dnešního lipicána. Hřebčín i jeho slavní bílí koně získali své jméno od vísky Lipica. Zdejší oblast byla odedávna proslavena chovem tvrdých a vytrvalých koní, kteří se výborně osvědčovali při dalekých obchodních cestách.
Celkem bylo šest hlavních hřebců - zakladatelů kmenů:
- Conversano
- Černý neapolitán, narozený roku 1767.
- Favory
- Plavák, narozený roku roku 1779 v kladrubském hřebčíně.
- Maestoso
- Kladrubský bělouš narozený roku 1773 v Kladrubech.
- Neapolitano
- Hnědák z Polesiny, narozený roku 1790.
- Siglavi
- Originální arabský hřebec narozený roku 1810, importovaný přímo z pouště.
- Pluto
- Bělouš, narozený roku 1795, kůň čistě španělského původu získaný z dánského dvorního hřebčína.
Povaha Lipicánů:
Lipicáni mívají výbornou povahu. Ochotně se podřizují výcvikové kázni, aniž by ztratili svůj ohnivý temperament. Jsou velmi učenliví, vynikají vysokou inteligencí.
Výcvik lipicánů:
Výcvik je dlouhodobý. Kůň se nejprve učí chodit v přirozeném postavení, dosahovat rovnováhy a nakonec se požaduje umělé vzpřímení, velké zaúhlení kloubů a dokonalá pravidelnost chodů. Závěr základního výcviku tvoří piaffa, což je krok na místě. Právě tento cvik je základem vyššího jezdeckého výcviku. Koně musí vzbuzovat dojem, jako by tančili na hudbu. Koně se učí pasáž, což je jakýsi "vydržený klus", vzpomalený a majestátní, vycházející z přirozeného pomalého volného pohybu hřebce.
Nejobtížnějšími cviky jsou figury nad zemí, tzv. airs. Jsou považovány za nejvyšší vrchol jezdeckého umění. Nejprve se nacvičují tzv. z ruky. Znamená to, že jezdec je na zemi a pracuje s koněm pouze na otěžích nebo na lonži. Skoky, které jsou později prováděny, ať už s jezdcem, nebo bez něho, mají poeticky znějící názvy jako levada, kurbeta nebo kapriola.
Komentáre
Prehľad komentárov
Pression arterielle est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/qui-a-deja-commander-du-cialis/
Blood compressing: What is normal
(AShiseathe, 11. 10. 2018 1:35)