Kam s nepřítelem- 10. kapitola
Kapitola č.10: Sevy
Naděje
Brumbál se přemístil do Prasinek, kousek od Tří košťat. Pomalu se stmívalo, ale rozhodl se zajít na jednu skleničku, aby v klidu popřemýšlel o všem co se od svého přítele dozvěděl. Vesměs to byly pozitivní zprávy, ale nikdy nemůže jít nic jednoduše, tedy ani toto. Věděl, že není moc času vzhledem ke stavům Ginny, které se den ode dne horšily, ale nemohl nic uspěchat. Pokud půjde na ty, které má žádat o pomoc moc rychle, mohl by zmařit všechny naděje. Během hodiny, kterou u Tří košťat strávil, se pozdravil s několika lidmi, kteří jej už od dveří zdravili. Poté co vyšel ven, byla už obloha černá a posetá množstvím hvězd, ve chvíli kdy vyšel zpoza jednoho šedého mraku měsíc v úplňku a on zaslechl nedaleké zoufalé vytí, povzdychl si. Bohužel však nebylo v jeho moci chlapci pomoci více, než už pomohl. Jakmile vstoupil do hradu, uviděl jak profesorka McGonadallová běží přímo k němu a už z dálky na něj volá. „Albusi rychle! Ginny…“ víc z ní nevypadlo, jak byla zadýchaná. Brumbál nelenil a okamžitě se vydal k jejímu kabinetu. ●●● Cho se přemístila před chatrč a vstoupila dovnitř. Na tváři se ji objevil sebevědomý a nebezpečný úsměv, když její pohled padl na Hermionu svázanou a usazenou přesně tak, jak před týdny Ginny. Hermiona už byla při vědomí a vzpurně vzhlédla směrem na ženu stojící ve dveřích. Její oči hovořily jasně: „Jen počkej až se odsud dostanu, ty mrcho!“ Cho se jen uchechtla, měla docela jasnou představu, co se Hermioně honí v mysli. „Kdyby jsi svůj frňák nestrkala, kam jsi neměla, mohla jsi být v klidu a radovat se s manžílkem nad tvým těhotenstvím.“ Po této větě se Hermiona zatvářila nechápavě, což Cho potěšilo ještě mnohem více. „Přemýšlela jsem, co bych s tebou tak mohla udělat. Mohla bych tě poslat za tvou švagrovou, ale pak mi došlo, že ty by ses mi to pak mohla pokusit všechno znepříjemnit. Tobě by se nestalo to samé, co se stalo jí, nebo děje? Sama teď nevím, jestli už se stalo, nebo právě děje, ale je to jedno, důležité je, že se ta malá zrzka brzy zblázní! Zešílí až na ní její miláček zcela zapomene. Tedy můj miláček. Věř mi, že o toho tvého nestojím, takže mi k mé lítosti nezbývá, než se tě zbavit nadobro,“ pronesla naoko lítostivě. „Ale víš co? Nechám tě ještě chvíli aby ses mohla potěšit z vědomí, že jsi mohla porodit své dítě a rozšířit už i tak přemnožené Weaslleyovy. „Vidím na tobě, že kdybys neměla ruce svázané, už by ses horlivě hlásila, aby ses mě mohla zeptat na spousty věcí. Těhotným ženám se má prý vycházet vstříc, tak tě alespoň na chvíli zbavím roubíku. Mám dnes dobrou náladu, tak proč neudělat dobrý skutek, že?“ usmála se spokojeně a mávla hůlkou pro jeho odstranění. „Ty mrcho jedna! Okamžitě mě rozvaž!“ spustila Hermiona hned, jak mohla promluvit. „Já jsem tě nerozvázala, abys mi tu něco přikazovala, jestli se nezačneš chovat slušně, přejde mě má dobrá nálada a zabiju tě hned! Tak si to koukej rozmyslet. To Ginny se chovala uctivěji, i když ten vzdor byl taky patrný,“ řekla se zadostiučiněním a znovu se zasmála. Hermiona se pokusila zachovat chladnou hlavu a zmírnila své chování. „Co jsi udělala Ginny?!“ bylo první na co se zeptala. Věřila, že se ji podaří nějak se odsud osvobodit a chtěla toho vědět co nejvíce, aby mohli Ginny zachránit. „Poslala jsem ji do jiné doby, kde pomalu ale jistě zešílí.“ opověděla s leskem v očích. Hermiona, tomu moc nerozuměla, nechápala jak by bylo něco takového možné. „A jak? A co myslíš tím zešílí?!“ kladla rychle další otázky. „Jak? Díky tomuhle mému pomocníkovi,“ vytáhla z pod košile náhrdelník. „Poskytl mi neskutečnou moc a s jeho a svojí mocí, jsem ji rituálem poslala pryč, kde postupně zešílí, jak na ni Harry bude zapomínat. Ale i tak, si to bude v koutku duše uvědomovat a bude neustále něco, někoho, postrádat!“ Hermionu děsil ten smích, kterým Cho své odpovědi doprovázela. „Proč na ni Harry zapomíná?“ pokračovala Hermiona v otázkách. „Protože mu dávám do pití a jídla tohle,“ a z kapsy vytáhla lahvičku s lektvarem. „Zajistí mi to jeho plný zájem a lásku a na nějakou Ginny už brzy zapomene úplně. Pomalu bude zcela můj, tělem i duší! Dnes jsem zaznamenala veliký pokrok a chudák malá Ginny, pomalu ale jistě spěje ke svému trvalému stavu!“ zatvářila se na malou chvilku smutně a hned se rozesmála. Smích, ten smích! Opravdu zešílí jen Ginny? Napadlo Hermionu najednou. „Proč byl James poslední dny tak tichý?!“ „Špehovala jsi dům?“ zeptala se skoro pobaveně. „Uspávám ho, ten malý usmrkanec nechápe, že jeho nová a jediná matka jsem já, ale však on to brzy pochopí, postarám se o to!“ odpověděla s nebezpečným leskem v očích na další z Hermioniných otázek. Tu opět zamrazilo, nedovedla si představit, co by mohla provést jejímu malému synovci, vždyť je to malé bezbranné dítě! Stůj co stůj se odsud musí dostat, umanula si. Přemýšlela, na co by se Cho ještě všechno zeptala, když ji předběhla. „Víš co? Mě už ta hra na otázky a odpovědi přestala bavit, nechám tě tu a půjdu ke své rodině. Brzy se začne pátrat po mé švagrové, tak ať něco nepropásnu!“ uchechtla se. „Ale ještě bych ti mohla prozradit, co udělám s tebou. Že tě zabiju už víš, ale nejdříve si vychutnám tvé utrpení. Těhotná žena by měla pravidelně jíst a pít, že? Jak dlouho to asi bez těchto základních potřeb vydržíš? Taky bych ti mohla ukázat, jak se tvůj Ron po tobě souží! Sice nechápu co na tobě vidí, ale zjevně tě miluje. A až mě budeš prosit, abych to trápení ukončila, třeba ti vyhovím!“ znovu se zasmála a než Hermiona stačila promluvit, přemístila se pryč. Nevadilo, že byla Hermiona bez roubíku, stejně by ji nikdo neslyšel. Té se po tváři mihla vlna zoufalství, velikého zoufalství. ●●● Brumbál během chvilky doběhnul až ke kabinetu Ginny a když vstoupil, naskytl se mu pohled na ženu, která nepřítomně seděla na židli, rukama objímala polštář a houpala se dopředu, dozadu, přičemž po jejich tvářích stékaly veliké slzy. „Ginny?!“ oslovil ji tiše. „Nevnímá Albusi! Když nepřišla k večeři, zašla jsem se za ní podívat a našla ji v tomto stavu, od té doby jsem se z ní snažila nějakým způsobem dostat alespoň nějakou odpověď a zklidnit ji, ale nešlo to. Brumbál k ní přistoupil blíže a pokusil se jako posledně, silněji s ní zatřást, doufal, že by to mohlo pomoci. Nic. Zatřásl silněji a stále nic. Chvíli se na ni díval, než se s lehce zoufalým výrazem ve tváři otočil na Minervu. „Co budeme dělat Albusi? Myslíš, že je nějaká šance jak ji pomoci? Co jsi vůbec zjistil?“ zahltila Minerva ředitele několika otázkami. „Možnost, aby se Ginny vrátila do své doby k rodině tady je a docela veliká, i když bez problémů se to neobejde. Doufal jsem, že když ji řeknu, že by se mohla brzy vrátit k Harrymu a svému synovi“ nedopověděl Brumbál. Mladá žena zvedla k řediteli uslzenou tvář. „Kde je můj chlapeček? Co se stalo? Vraťte mi jej prosím!“ zoufale prosila a plakala. Brumbál k ní okamžitě přistoupil a chytil ji za rameno. „Ginny, vnímáte mě?“ zeptal se ji a znovu jí lehce zatřásl. Ginny na něj opět upřela své uplakané hnědé oči. „Pomožte mi prosím, pane řediteli,“ poprosila místo odpovědi. Na Brumbálově i Minervině tváři se objevila úleva. „Nebojte Ginny, je tu řešení jak vás už brzy dostat domů, jen musíte vydržet! Nesmíte se nechat zlomit,“ promlouval k ní Brumbál tiše. „Je to těžké! Cítím, že už dlouho nevydržím odolávat. Nevím co Cho udělala, ale je to až příliš silné. Snažím se bojovat, neustále myslím na Harryho a Jamese, ale je to pomalu nad moje síly a nad sílu lásky, kterou k ním oběma cítím,“ odpověděla plačtivě. „Láska je ta nejmocnější čarodějka, to si pamatujte Ginny a věřte mi, že ve vašem boji ještě sehraje rozhodující úlohu!“ řekl Brumbál se vší vážnosti a Ginny se chtě nechtě rozprostřel na tváři úsměv. „Řekl jsem něco, co vás pobavilo?“ zeptal se zmateně. „Ne promiňte, jen něco v tom smyslu jste vždy říkal Harrymu, když jsme byli ještě na škole.“ odpověděla. „Jste si jistá tím co říkáte? Nemyslím si, že by ředitel měl čas, vybavovat se s …“ nedopověděla profesorka McGonagallová, která stála dosud v pozadí a vše v tichosti sledovala. „Minervo, nezapomeňte, že nesmíme vědět nic o budoucnosti. Nejspíš jsem měl důvod, bavit se s tím mladým mužem!“ řekl důrazně. Minerva stáhla rty do úzké linky, ale nic už nepověděla. „Teď však musíme probrat důležitější věci. Cítíte se už lépe Ginny?“ počkal než přikývne a pokračoval dál. Dobře, budu vás tedy čekat za patnáct minut u sebe v kabinetě,“ podíval se na obě ženy, které mu přikývly a odešel. „Vstupte“ ozvalo se z ředitelny. Do místnosti vstoupila nejdříve Minerva a hned za ní Ginny, které se potkaly před chrličem. „Posaďte se prosím,“ ukázal na dvě připravená křesla proti stolu. „Jak už jsem vám Ginny naznačil, máme šanci vás dostat do vaši doby. Jednoduché to určitě nebude, ale šance je veliká. Vzhledem k vaším stupňujícím se stavům, musíme jednat velice rychle, ale jelikož váš návrat není podmíněn pouze mými schopnostmi, je nutné jednat zároveň velmi obezřetně!“ odmlčel se na chvíli. Ginny využila okamžité pauzy, aby položila bez meškání otázku. „Co máte na mysli, že to není podmíněno pouze vašimi schopnostmi?!“ zeptala se Ginny obezřetně. „Pamatujete si jak jsem říkal, že ten kouzelný artefakt je dílem skřetů?“ Ginny si nervózně poposedla a přikývla. „Tak bude nutné spojit jejich magii s magií kouzelníků.“ oznámil Brumbál jako by mluvil o počasí. Ginny okamžitě zbledla. „Ale to není vše,“ pokračoval. „Bude se jednat o spojení magií, čtyř kouzelných bytostí. Takže k vašemu návratu bude zapotřebí i moc skřítků a…“ nedopověděl, protože vedle Ginny se ozvalo zalapání po dechu. „To myslíte vážně Albusi? Ta socha, domýšlím se správně?“ ptala se Minerva vážně. Ginny zatím nechápavě těkala pohledem z Minervy na Brumbála. Pak ji to došlo. „Kentaur…“ dostala ze sebe ztěžka. Jestli si myslela, že skřet je to nejhorší co ji mohlo při záchraně pomáhat, tak teď věděla, že se mýlila. Kentauři, hrdí tvorové, kteří si vždy zakládali na tom, že lidem nepomáhají, by teď měli pomoct jí dostat se zpátky k rodině? „Tak to jsem nadobro ztracená,“ vyhrkla ze sebe zoufale. „Myslet už jen na to, že by mi pomohl skřet je prakticky nemožné, ale kentaur, to je holá šílenost!“ pomalu křičela. „Uklidněte se prosím, není nic ztraceno! Nebude to jednoduché, ale věřím, že se mi podaří zmíněné přesvědčit,“ povzbudivě se usmál a v duchu si pro sebe dodal: Doufám. „Pomoc domácích skřítků, by neměl být problém. Co se skřetů týká, tak můj přítel Archiwald, má řekněme, že známého skřeta, který mu po jisté odměně prozradil už před lety více o cestování časem. Takže se domýšlím, že by i nám po nějaké adekvátní odměně, mohl pomoci. Za kentaury zajdu hned zítra! Bude potřeba i vašich schopností Minervu, můžu s vámi počítat?“ zeptal se Brumbá. „Jistě Albusi, na to se nemusíte vůbec ptát!“ odpověděla důrazně. Chvíli pak ještě rozebírali veškeré možnosti, než se šli, alespoň na chvíli prospat. Čekal je náročný víkend. ●●● Bylo už docela pozdě, když se v domě Harryho Pottera rozsvítily v krbu zelené plameny. Do místnosti vstoupil vysoký muž s zrzavými vlasy a ustaraně vyhlížející tváří. Harry Potter v té chvíli seděl v pracovně a zabýval se nějakými papíry, které si vzal domů z práce, když ten zvuk zaslechl, okamžitě vstal, aby zjistil, kdo jej v tuhle dobu přišel navštívit. Neudělal ani pár kroků, když se otevřely dveře pracovny, Harry instinktivně namířil hůlkou proti osobě, kterou zahaloval stín. „Harry, zmizela i Hermiona! Neodpovídá na naše smluvené znamení přes minci, kterou jsem po zmizení Ginny, znovu aktivovali. Už jsem byl snad všude a nikde o ní nikdo neví.“ vyhrkl ze sebe Ron zoufale. „Rone! Proč mi to říkáš až teď, mohli jsme ji hledat společně,“ řekl a okamžitě se natahoval pro svetr, které měl položený na křesle. „Jak to myslíš, že neřekl?! Vždyť jsem tu dnes už podruhé a Cho mi slíbila, že ti to vyřídí,“ opověděl Ron zmateně. „Já jsem se dnes vrátil dost pozdě, už spala, jen mi nechala na stole večeři, na kterou jsem stejně neměl chuť. Ale to je jedno, musíme je obě najít,“ Ron nečekal a vyběhnul. Harry se trochu zarazil a… „Obě dvě? Ginny?“ „Pojď už!“ ozvalo se z chodby. Harry se vzpamatoval a oba zmizeli s hlasitým puk. Kapitola č.10: Lucy Návrat do minulosti Trvalo jej dlhé hodiny, než sa konečne dostala až ku kentaurej osade. Bola unavená a lapala po dychu, ale s novou nádejou v srdci si to nepripúšťala a hlasno búšila na drevenú bránu. Niekoľko kentaurov s lukmi a šípmi pootvorilo bránu a poodzrievavo si ju prezerali. Keď však spoznali, kto sa dožaduje ich pozornosti, pustili ju dnu. "Potrebujem hovoriť s Firenzom!" dožadovala sa s naliehavou prosbou v hlase a jeden zo strážcov brány ju viedol dedinou k chalupe v strede osady. Predtým si myslela, že je to normálny dom, no napokon zistila, že ide o miesto, kde sa schádza¨jú bojovníci so svojim vodcom pri plánovaní lovu či obrany dedinky. Netušila, prečo ju vedú práve sem, no keď sa ocitla uprostred kruhu asi tridsiatich kentaurov, ktorí na ňu nepekne zazerali, pochopila, že sa nechcene dostala na jednu z ich bojových porád. "Pre...prepáčte, nechcela som rušiť," jachtala nervózne, no nezdalo sa, že by jej prítomnosť rušila toho, s kým potrebovala hovoriť. Firenze na ňu hľadel pokojne a so smutným úsmevom. "S čím ti možeme pomocť? Našla si nejaké riešenie svojho problému?" spýtal sa a ona mlčky prikývla. "Viem, čo by som mohla urobiť, no potrebujem sa dostať späť do minulosti," vysvetlila. "Ginny, už som ti povedal, že návratom do svojej doby nič nevyriešiš. Tvoji najbližší zabúdajú, že vobec existuješ a hoci by si hneď teraz zaklopala na ich dvere, nespoznajú ťa. Budeš pre nich cudzia dovtedy, kým nebude zvrátený rituál, ktorý ťa sem dostal," vysvetľoval pokojne Firenze a jeho výraz bol zamračenejší než predtým. "Viem, pochopila som to," odvetila Ginny, hlasom roztraseným úzkosťou. Bola to hrozná predstava. vedieť, že si na ňu jej rodičia, súrodenci, priatelia ani vlastný manžel nespomínajú. Musí s tým niečo urobiť a aj keby sa jej to nepodarilo, nechce zomrieť s vedomím, že sa o to aspoň nepokúsila. "Potrebujem sa dostať do vzdialenejšej minulosti, než z ktorej som sem prišla," uviedla na pravú mieru a hoci sa to zdalo nemožné, Firenze sa zamračil ešte viac. "Zabiť svoju sokyňu by som ti neodporúčal. Ten rituál je založený na čiernej mágii a tú može poraziť len dobro. Násilná smrť sa rozhodne za riešenie považovať nedá," riekol prísne, až z toho Ginny zamrazilo. "Nechcem nikoho zabiť, nie som vrah. A ak ten rituál naozaj može zrušiť len kúzlo bielej mágie, potom by to mohlo fungovať," bránila sa a jej hlas bol naplnený zúfalstvom i nádejou zároveň. "V tejto knihe som našla ochranný rituál. Musí sa vykonať v deň svatby pred samotným obradom a len ak je vzájomná láska manželov naozaj úprimná, bude táto ochrana fungovať proti čomukoĺvek, čo by neskor mohlo ohroziť manželov. MIlujem Harryho celým svojim srdcom, bude to fungovať!" zvolala zúfalo. "Miluje on teba rovnako úprimne?" spýtal sa Firenze a Ginny sa na malú chvíľu zarazia. Premýšľala o tom a nedokázala sa ubrániť pochybnostiam. Čo ak ju Harry nemiluje naozaj? Možno keby jeho láska k nej bola skutočne silná, odolal by tomu kúzlu, čo naňho Cho zoslala a nevzdal by sa jedinej spomienky na svoju ženu. Nie, nesmie takto uvažovať, zahriakla sa. Samozrejme, že ju Harry miluje! Nesmie o ňom pochybovať! "Bude to fungovať!" odpovedala rozhodne a konečne sa aj Firenze spokojne usmial. "Pomožte mi dostať sa domov!" žiadala. "Poď so mnou!" povedal Firenze a sprevádzaní niekoľkými upretými pohĺadmi vyšli von. Venea, Firenzova družka si pozorne vypočula svojho muža a súhlasne prikývla. Ginny nepočula, o čom sa tí dvaja medzi sebou rozprávajú, no zrejme to mala byť práve venea, kto jej mal pomocť dostať sa z tejto šlamastiky. Firenze k nej podišiel a ich pohľady sa stretli. "Rád vidím, že si nepodľahla beznádeji. Harry Potter si vybral naozaj dobre. Venea ti pomože s návratom do minulosti, no pamätaj na to, že to musí byť tvoje mladšie ja, kto vykoná Ochranný rituál, nie ty," upozornil ju a ona chápavo prikývla. "Ďakujem za pomoc, sama by som to nezvládla,." odvetiola vďačne. "Ako vravieval jeden múdry muž, láska je najmocnejšie kúzlo a prekoná aj tie najväčšie prekážky. Bolo mi potešením pomocť ti, Ginny Potterová. Veľa šťastia tebe i tvojej rodine," lúčil sa s ňou a potom už Ginny s Veneou kráčali bok po boku hlbšie do lesa mimo osady. "Aj ja ti musím poďakovať," ozvala sa venea po chvíli, keď si bola istá, že ju nik okrem Ginny nemože počuť. "Mne?" nechápavo sa spýtala. "Firenze si teraz konečne prestane vyčítať to, čo sa stalo Sue Ling a ja budem mať spä´t toho, koho som vždy ľúbila a obdivolala," vysvetlila pokojne Venea a Ginny sa pri tej predstave zapýrila. "Tak ako sa dostanem späť?" spýtala sa po chvíli, keď zastali na okraji nejakej čistinky. Venea jej úkázala akýsi prívesok a zavesila jej ho na krk. "Určite si počula, že všetky časovraty boli zničené pri jednom útoku na ministerstvo," vysvetľovala. "Keby len počula," povzdychla si Ginny, na ten deň nespomínala rada. "V ten deň tam zomrel Sírius," zamrmlala. "Neuvedomila som si, že si tam bola tiež, prepáč," ospravedlňovala sa Venea. "To je v poriadku. takže vravíš, že toto je časovrat?" zaujímala sa a pozorne si prezerala prívesok na svojom krku. "Áno. Nastavila som ho tak, aby ťa dostal do minulosti, týždeň pred tvojou svatbou s Harrym Potterom. za ten čas musíš presvedčiť svoje mladšie ja, aby vykonalo rituál. Ak to nestihneš, tvoja sokyňa vyhrá a tvoja rodina raz a navždy zabudne," pripomenula jej Venea a Ginny prikývla na znak porozumenia. Ešte presne nevedela, ako presvedčí samu seba, ale bola to jej posledná nádej. "Ďakujem za všetko," poďakovala svojej sprievodkyni a svet sa úred jej očami začal rozmazávať a točiť. Bola vtiahnutá do víru času a so zavretými očami čakala, čo sa bude diať ďalej. Ani sa nenazdala a ocitla sa na kraji lesa len niekoľko desiatok metrov od Brlohu. Prvá vec, čo upútalo jej pozornosť, bola vášnivo sa bozkávajúca dvojica opretá o jeden zo stromov. Okamžite sa v spomienkach vrátila do minulosti na ten deň. Skryla sa za najbližší strom a odtiaľ pozorovala samu seba a Harryho. Boli vtedy takí šťastní... "Čo to bolo?" spýtal sa obozretne Harry, keď začul šuchot lístia. Ginny ukrytá za stromom zmeravela a takmer nedýchala. "Zrejme nejaký vták, nevšímaj si to," odvetilo jej mladšie ja a s neuhasiteľnou túžbou v očiach sa opäť privinula k svojmu hrdinovi a vášnivo ho pobozkala.Ginny to sledovala spoza stromu a srdce jej zvieralo úzkosťou. Bude mať ešte vobec niekedy šancu Harryho pobozkať? Zovrie ju ešte niekdy v náručí a utiší nepokoj v jej srdci, keď sa bude báť o ich rodinu? Uvidí vyrastať svojho syna? Tieto a mnohé iné otázky sa jej preháňali v hlave a odpovede nie a nie prísť. "Podcenila si svojho nepriateľa, Cho Changová," precedila pomedzi zaťaté zuby, keď v lese osamela, hľadiac za zamilovanou dvojicou. "Ja sa svojho š´tastia len tak ĺahko nevzdám!" zastrájala sa a v hlave pripravovala plán, ktorý ju mal vrátiť späť do života. V tú noc sa Cho zobudila a premýšĺala, čo ju vyrušilo zo spokojného spánku. Otočila hlavu a so spokojným úsmevom sa opäť uložila na Harryho hrudi. Čo na tom, že spali na gauči v obývačke. Bolo to také príjemné, rozprávať sa s ním pri plápolajúcom ohni a okrem jeho mäkkého hlasu počúvať pravidelný tlkot jeho srdca. Srdca, ktoré bije odteraz len a len pre ňu, pomyslela si. Napriek tomu sa nemohla zbaviť dojmu, že sa niečo deje. Nevedela, čo by to mohlo byť, no rozhodne to nebolo nič dobré. Opäť zavrela oči a pokúšala sa upokojiť myšlienkou, že je to len nervozita z toho blížiaceho sa "veľkého dňa". Presne za týždeň bude výročie svatby Harryho a Ginny Potterovcov. A presne o polnoci toho dňa všetci zabudnú, že nejaká Ginny, či už Weasleyová alebo Potterová, vobec existovala.
„Ale copak, ty to nevíš? Moje moc je úžasná, den ode dne cítím, jak sílím a objevuji nové a nové možnosti! Ale ano, jsi těhotná, ten tvůj zrzek se činil. Jen mě u tebe překvapuje, že se oddáváš potěšení i s něčím jiným, než jen s těmi tvými knihami, odporná přemoudřelá šprtko. Byla bych se ovládla a nějak tě snesla, kdybys ten svůj frňák nestrkala, kam nemáš, ale ty sis nedala pokoj nikdy. Nikdy! A teď to máš, alespoň zemřeš s vědomím, že jsi těhotná. Pro mě to bude ještě větší zadostiučinění,“ po chatrči se rozleh děsivý a skoro až uši trhající smích.
Komentáre
Prehľad komentárov
o tom, jak to skončí, nebudu moc prozrazovat, ale slova: jedno špatne, jedno dobře- opravdu nebyly ode mne ani od Sevy, takže možná se dočkáte překvapení.
Jo a k té 13. kapitole... Sevy byla tak zoufalá, že nevedela co by do ní dala, že jsem nakonec polevila a rekla, že na ní netrvám. Ale dál si budu stát za tím, že je to moje nej číslo
Díky
(soraki, 3. 6. 2009 10:47)
holky, z akrásná pokračování. Pořád ještě pletí, že jedne skončí dobře a druhá ne? A jsem s Lucy za 13. kapitol :-D, krásné číslo, resp. prvočíslo... no, každý máme nějakou úchylku, že :-D
ooooooooooooojejku
(Tria, 1. 6. 2009 20:03)
Čo som to ja za čitateľ, keď si až teraz všimnem, že je nova kapitola???
Úplne mi to uniklo... -búcham si hlavou o stôl-
Fakt tomu nechápem, veď som bola v drystárni...
-neveriaco krútim hlavou-
No už som si to aj prečítala a škerím sa ako domáci škriatok, keď si predstavím, ako Ginny zatočí s Cho....mrcha jedna vypočítava
:-)
:-D
A dufam, že obe plánujete šťastné konce, lebo inak si to ani neviem predstaviť
A ďik za objasnenie ako pracujete...myslím, že je to pozoruhodné takto pracovať. Klobúk dole (aj parochňu ak ma niekto príčesok :-D )
tak to ma podrž!!!
(Efka, 1. 6. 2009 16:42)
Najprv Lucy chce tak max 3 kapitolky a teraz sa handrkuje o 13-tu :-))))
Ja som za! Čím viac, tým lepšie. Máme čo čítať a ešte navyše také fajnotky :-)
Ale tiež cítim vo vzduchu už len čerešničku na koláči. Takže sa teším na nové príbehy.
:oD
(Slimča, 30. 5. 2009 13:56)Tak každopádně máte při psaní o starost víc, ale je to bezva... :o)
já bych ještě dodala,
(sevy, 29. 5. 2009 22:57)že do té 4-5. kapitoly jsme si snažily dohodnout body vždy napřed... pak se to už drobet vymklo kontrole... ono taky lucy to měla původně vymyšlené následovně... 1. kap- začátek, ke konci únos...2.k.- hledání a ke konci načrtnuté řešení, 3.k- návrat ginny a likvidace cho... to se mi tada moc nelíbilo, když mě ten námět napadl, těšila jsem se, že si s tím malounko pohraju a ne, že to vezmu takhle zhurta :o))) takže základ byl opravdu na body a pak si každá jela po svém a jen se tedy lucy drží mého zhruba děje, aby nepředběhla a počtu kapitol, který jak jsem zjistila, ještě není dořešený... :o)))
Slimča:
(Lucy, 29. 5. 2009 21:47)
tak to písanie je vskutku zaujímavé a trochu uvediem na pravú mieru, že kentauri vôbec neboli dohodnutí, len Ginny, Cho a Harry. A ako že to prebieha? No, keďže SEvy sa obávala toho, že keby moje kapitoly čítala, mohla by sa nechtiac opakovať, prebieha to následovne: Sevy napíše kapitolu, pošle mi ju, prečítam si ju a napíšem svoju, pričom nejde ani tak o dodržanie presných bodov v deji, ako o to, aby som sa v deji neposunula skôr a neprezradila viac, než mám. Takže ver tomu, že kým ja som mala teóriu o kentauroch vymyslenú od začiatku, Sevy ani len netušila, že ich tam mám, keď o nich písala. Alebo sa mýlim? No... možno som to spomenula, ale bolo to rozhodne písané nezávislé na sebe.
Takže asi toľko k nášmu malému tajomstvu, ak k tomu chce Sevy niečo dodať...
Tak začínám
(Slimča, 29. 5. 2009 19:26)
tušit finále a taky už jsem pěkně napnutá 8o.
Prima kapitolky, díky!
Docela ráda bych věděla, jak takovou zdvojenou povídku vymýšlíte. Co musíte dodržet a v čem má každá volnou ruku... Pro čtenáře je to docela zajímavá věc - baví mě to :). Tak vidím: společná je Ginny odtržená od Harryho, Cho, magický artefakt, posun v čase, kentauři... :D Dobré :)
zajimavá nálada...
(sevy, 29. 5. 2009 12:33)
:o)) ten začátek... šmoulové? ano, díky státnicím tak hrabe, že jeden pomalu neví co se sebou! :o)) a na věcnoooou, pokud budeš mít nápad, co do ni nacpat... :o))) jako lusk? no nevííííím, tím si nejsem přiliš jist! a třinácté platy jsou zbytečnýýýýýýýýý, plýtvání pěnězi! věcnáááá... :o))) (aby ty následky nebyly taky trvalé :o))) )
dupi
(Lucy, 29. 5. 2009 12:25)
dupi dup jé jeee... to si nevšímejte, mě začíná hrabat- Sevy potvrdí, že to dělají ty státnice :-D
Sevyku, kapitola jako lusk, to ti řeknu, čéče, a ty jen piš, já tě brzo dohoním, nebo ti ty kapitoly začnu psát v těchdopisech jak jsi navrhla. No a ještě se vašík hlásí o slovo:
Věcnáááááááááá, 12 kapitol je máááááááááááálo. Proč nemůže být třináááááááááct? To je přeci hezčííííííí čííííííííííslo!
No tak asi tolik, já radeji padam padam padam....
Soraki
(Lucy, 3. 6. 2009 10:53)