Nová definícia: komiks – sekvenčné umenie?
Nová definícia: komiks – sekvenčné umenie?
„Komiks je průmyslový výrobek, objednaný a vnucený shora, a funguje podle pravidel skrytého přesvědčování, předpokládá u čtenáře únikový postoj, který zas okamžitě rozjíždí paternalismus výrobců. Autoři se tomuto stavu věcí většinou přizpůsobí, což znamená, že komiksy ve většině případů zrcadlí implicitní pedagogii systému a současně utvrzují platné mýty a hodnoty“ (Eco, 2006, s. 251). Avšak dekódovanie predkladaných informácií vo forme vzájomného striedania sa obrazu a textu, ktoré sa realizuje na abstraktnej vizuálnej báze prispôsobenej širokému spektru čitateľskej základne a je poháňané estetickým zážitkom, nie je vecou jednoduchou. Aby sme vôbec mohli porozumieť tomuto médiu, je potrebné zahĺbiť sa nielen do jeho štruktúry, ale aj jazyka a následne si uvedomiť, že komiks sa už dávno vymanil spod pomerne často zaužívanej definície „epického žánra pozostávajúceho z celej série obrázkov, ktoré sa uverejňujú v novinách a časopisoch na pokračovanie“ (Žilka, 1984, s. 268). Nakoniec to, že ide o akýsi druh autonómneho umenia, predkladá aj Ondřej Neff v predhovore k prvému vydaniu komiksového magazínu Crew z roku 1997, kde píše, že „... comics není ochuzena literatura nebo obohacený obraz. Je to specifický druh umění. Je to průsečík literatury, filmu a výtvarného umění a i to je blbě řečeno. Je to zcela komplementární umění, naprosto samostatné. […] comics daleko lépe než jakékoli jiné médium vyhovuje dnešnímu bleskovému pochopení podstaty věci. Protože comics, to je konglomerát pohledu na věc, slova a dynamiky vývoje. To žádný jiný žánr nedokáže“(Neff, 1997, s. 3).
Termín, ktorý sa bežne používa na označenie „žartovných príbehov alebo napínavých dobrodružstiev“ (Žilka, 1984, s. 268) v obrázkovej podobe, je v dnešnej dobe nanajvýš zavádzajúci a nepresný. Istý čas síce tvoril prijateľné označenie pre ranné americké a anglické komiksové stripy (angl. comics strip) pozostávajúce väčšinou z troch až štyroch „obrazov“, ktoré boli ukončené buď humornou pointou, gagom alebo samé boli súčasťou vtipu s „mravoučným charakterom“, ibaže v priebehu rokov sa objavilo veľké množstvo diel, na ktoré ho nebolo možné aplikovať. Napriek tomu sa o týchto dielach hovorilo ako o komikse (napr. Alan Moore From Hell či Art Spiegelmann Maus).
„V zahraničních kruzích se diskuse týkající se definici komiksu vede již několik desetiletí. Zřejmě nejucelenější vhled do této problematiky nabízí Thierry Groensteen ve Stavbě komiksu, což se zdá paradoxní vzhledem k faktu, že on sám na definici vlastně rezignuje v kapitole „Nenalezitelná definice“. […] Groensteenův přínos ale spočívá především ve vyjmenování, podle jeho názoru, nejdůležitějších pokusů a v následné kritické reflexi, s níž k těmto dosavadním definicím on sám přistupuje“ (Gillár, 2009, s. 18). Napriek tomu, že Thierry Groensteen do istej miery akceptuje aj iné rovnako zaujímavé, avšak stále nejednotné a rozporuplné teórie o komikse ako sekvenčnom umení (pozornosť upriamuje napríklad na Alaina Reya, Davida Kunzla či Billa Blackbearda), „dochází ke skeptickému názoru, že vytvoření definice, která by vystihla všechny znaky a jedinečnosti komiksu, je v praxi nemožné. I přesto však před tímto úkolem neutíká a alespoň se pokouší o vymezení určitého definičního základu. Ten nachází ve vytváření vztahů v pluralitě soudržných obrázků. Vztah propojuje několik operací, jejichž společným jmenovatelem, a tím ústředním prvkem celého komiksu a prvním kritériem ustavujícího řádu, je skutečně ikonická soudržnost“ (Gillár, 2009, s. 19).
Rovnako uspokojivé vysvetlenie nám predkladá americký komiksový teoretik Scott McCloud, ktorý sa vo svojej publikácii „Jak rozumět komiksu“ snaží zadefinovať komiks ako „záměrně juxtaponovanú sekvenci kreslených a jiných obrazů, určenu ke sdělování informací nebo k vyvolání estetického prožitku“ (McCloud, 2008, s. 20). Predložená definícia, bez väčší výhrad akceptovateľná hlavne v americkom prostredí, je široká zámerne. Scott McCloud ňou nielenže nenásilne pokryl celé odvetvie umeleckého zobrazovania (nevynechávajúc obyčajný kreslený návod na obsluhu ľubovoľného zariadenia, sériu nástenných malieb prevažne s biblickým motívom v historických budovách, drevoryt, fotografie alebo reklamné pútače propagujúce rozmanité výrobky určené v prvom rade na konzum), ale i zručne vyzdvihol hlavné prvky komiksu – plošné umiestnenie panelov vedľa seba (juxtapozičné kresby) vo vzájomnej následnosti a vzťahu (zámerná sekvencia). A práve akási neutralita McCloudovho termínu, ktorá „nevypovídá nic o stylu, kvalitě či subjektivním názoru […] je také vhodným východiskem při zkoumání podstaty a definování komiksového žánru, neboť pomáhá oddělit uměleckou formu (médium) od obsahu (stylů, témat, zpracování, atd.). […] zavedením neutrálního termínu sekvenční umění se lze oprostit od subjektivních hodnotových soudů a předsudků a zkoumat toto médium stejným způsobem jako kdysi divadlo, film či hudbu“ (Krajtl, 2006, s. 14).
Stručná terminologická odbočka hľadajúca v súčasnosti najprijateľnejšiu definíciu pre komiks mala predovšetkým upriamiť pozornosť na zastarané a obmedzujúce využívanie tohto termínu odbornou literárnou vedou. Rovnako tak mala poukázať i na prakticky neexistujúcu priamu a ucelenú definíciu aj napriek niekoľkým ustáleným a bežne zaužívaným pojmom nielen u nás ale aj v zahraničí, po ktorých sa siaha zakaždým, ak sa pozornosť obráti práve ku komiksu. Potvrdzuje nám to aj Thierry Groensteen, ktorý snahu o úzkoprsé vymedzenie komiksu vysvetľuje ako „podnik bezpochyby odsouzený ke krachu, vezmeme-li v úvahu – aniž bychom chtěli ověřovat výrazovou chudobu a vrozenou infantilitu, jež mu byly dlouho podsouvány –, že komiks spočívá na koordinované množině mechanismů, jež mají v sobě něco ze zobrazení i z jazyka, a že tyto mechanismy samy řídí četné a různorodé parametry a jejich dynamické interakce nabírá komiks od komiksu velmi rozličných forem“ (Groensteen, 2005, s. 25).
Autor článku: Veronika Inglotová
Obrázky - Oskar Ed (Branko Jelinek)
Použitá literatúra:
McCLOUD, S. 2008. Jak rozumět komiksu. Brno : nakladatelství BB/art s.r.o. ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal – BB/art, 2008. 216 s. ISBN 978-80-7381-491-9.
ECO, U. 2006. Skeptikové a těšitelé. Praha : nakladatelství Argo, 2006. 361 s. ISBN 80-7203-706-4.
GROENSTEEN, T. 2005. Stavba komiksu. Brno : nakladatelství Host, 2005. 218 s. ISBN 80-7294-141-0.
ŽILKA, T. 1984. Poetický slovník. Bratislava : Tatran, 1984. 375 s.
MISTRÍK, J. 1997. Štylistika. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1997. 597 s. ISBN 80-08-02529-8.
PRETTE, M.C., CAPALDO, A. 1982. Tvorivosť, tvar, farba. Bratislava : Mladé letá, 1982. 318 s.
KRAJTL, O. 2006. Estetika komiksu. [Bakalářská diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav hudební vědy. 2006 [cit. 2006-06-27], 42 s. Dostupné na internete:
<http://theses.cz/id/4dgpaw/?lang=cs;furl=%2Fid%2F4dgpaw%2F>
BLÁHA, O. 2006. Co je to komiks?. [Bakalářská diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. 2006 [cit. 2006-05-14], 41 s. Dostupné na internete:
<http://is.muni.cz/th/85479/ff_b/>
BLÁHA, O. 2009. Poetika komiksu. [Magisterská diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. 2006 [cit. 2009-07-12], 115 s. Dostupné na internete:
<http://is.muni.cz/th/85479/ff_m/?jazyk=en;info>
GILLÁR, M. 2009. Teorie komiksu: současné přístupy a jejich kritické revize. [Magisterská diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. 2006, 90 s. Dostupné na internete:
<http://is.muni.cz/th/85701/ff_m/?lang=en>
POVOLNÝ, D. 2006. Narativní strategie v Zeleném Raulovi. [Bakalářská diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. 2006, 52 s. Dostupné na internete:
<http://is.muni.cz/th/102806/fss_b/?id=102425>
NEFF, O. 1997. Ta hovada nám vzala balet. Crew, 1997, roč. 1, č. 1, 3 s. ISBN 80-85892-31-6.
PROKůPEK, T. 2010. AARGH! Výročný speciál. Zlín : Graspo CZ, a.s. s podporou Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna, 2010. 127 s. ISBN 978-80-904467-0-0.
PROKůPEK, T. 2010. Generace nula: český komiks 2000 – 2010. Praha : nakladatelství Plus, 2010. 159 s. ISBN 978-80-259-0020-8.
ČEPELÁK, V.: Branko Jelinek – Ve znamení řezavé kresby, nekonvenčních technik a temných příběhu. In Komiks.cz, 02. 06. 2003.
http://www.komiks.cz/clanek.php?id=511
ČEPELÁK, V.: Petr Včelka – Ve znamení černé barvy, hrubé šrafury a filmového surrealismu. In Komiks.cz, 19. 06. 2003.
http://www.komiks.cz/clanek.php?id=525
ČEPELÁK, V.: Tomáš Kučerovský – Ve znamení hledání, experimentů a novátorství. In Komiks.cz, 19. 05. 2003.
http://www.komiks.cz/clanek.php?id=493