Duch zlé ženy
Jednou jsem byla s kámoškou Ali a rodinou na dovolený v Americe. Bylo to super až do té doby, dokud nám neřekli co se v tom městě děje. Řekli nám, že tu na jedné skále je jedna malá chaloupka ve které zemřela jedna žena Charlotte. Prý ji někdo 5.6 1996 ubodal. A od té doby každého 5.6 zde straší.
Bylo 4.6 když jsme s Ali hráli vadí nevadí. Já řekla nevadí a ona prý "Takže ti nevadí dát pusu Adamovi ." A já řekla, že vadí. Takže mi musela dát úkol. A za ten úkol mi dala, abych zítra večer šla k tomu baráku. Nebyla jsem z toho moc nadšená, ale tak buď jsem mohla dát pusu tomu nejhnusnějšímu klukovi ze školy a nebo jít k tomu baráku. Takže beru barák.
Nastal ten čas kdy jsem tam měla jít. Bála jsem se ale Ali řekla, že se mnou půjde. Strach mě sice nepřešel ale je to pořád lepší než abych šla sama. Když jsme byli už skoro u toho baráku, uslyšeli jsme křik! Okamžitě jsme měli husinu. Na chvilku jsme se zastavili ale pak jsme šli dál.
Byli jsme u dveří když na nás někdo zezadu sáhl. Byl to naštěstí ale ten muž co nám o tomto místě řekl. Ptal se nás co tu děláme a že bychom tu neměli být, protože ten duch té ženy zabíjí jen mladé dívky a chlapy nad dvacet. Ale my jsme mu nevěřili. A tak jsme se jen smáli. On se na nás kysele podíval a odešel.
Najednou jsme znovu uslyšeli ten křik. Už jsme alespoň věděli odkud jde. Šel zevnitř toho baráku. Ali vzala za kliku a prudce otevřela. Nikdo tam nebyl. A tak jsme se otočili a šly pryč. Najednou jsme slyšeli jak za námi někdo běží. Když jsme se otočili tak tam nikdo nebyl ale kroky toho běhu byli slyšet víc a víc. Začali jsme se bát a začali jsme utíkat. Najednou na nás ta běžící osoba zavolala. Byla to dívka v našem věku. Ta co tu celou dobu křičela . Když jsme se společně rozběhli tak po chvíli se nám ta dívka ztratila. Měli jsme strachy nahnáno a tak jsme se jen ohlídly ale nezastavili.
Druhý den bylo ve zprávách, že se našla mladá třináctiletá ubodaná dívka u toho baráku. Když ukázali její fotku my jsme hned poznali, že je to ta dívka ze včerejšího večera. Začali jsme se hodně bát a tak jsme to vše řekli rodičům a šly jsme se omluvit tomu pánovi, který nám to všechno řekl. Pak nám začal říkat kolik dívek mu nevěřilo stejně jako my a že se jim stalo to samé. Trošku mě to uklidnilo ale né moc. Byla jsem ráda, že jsme konečně dojeli domů v pořádku a, že se ten duch té ženy nevrhl na nás. Na tento zážitek nikdy nezapomenu. Ani tomu nechci uvěřit. Teď když si to pořád přehrávám v hlavě, tak mi to přijde jen jako nějaká Hororová povídka
Hodnotenie: 7/10