V případě příznaků otravy je nutno okamžitě povolat lékaře. První pomocí je většinou vyvolání zvracení a podávání živočišného uhlí.

1. Oměj šalamounek (Aconitum plicatum) vytrvalá prudce jedovatá bylina vysoká až 1,5 m se ztloustlým řepovitým kořenem a modro-fialovými květy tvořícími hroznovitá květenství. Patří do čeledi pryskyřníkovitých. Oměj šalamounek roste na vlhkých místech v lesích a u potoků horského pásma. Vzahradách se vysazuje jako dekorativní trvalka, vpřírodě je chráněn zákonem. Oměj obsahuje směs prudce jedovatých alkaloidů, hlavně akonitin, který je jeden z nejprudších a nejrychleji působících známých jedů. Pro člověka je smrtelnou dávkou již 3 - 4 g akonitinu. Dříve hodně používán v lidovém travičství. Při otravě akonitinem, se první příznaky dostaví za několik minut a celá otrava proběhne v několika hodinách za stálého vědomí. Smrt nastává zástavou dechu a srdce po 3 až 6 hodinách, při veké dávce i po 15 min. I těžce otrávený se může uzdravit, pokud se udrží srdeční a dýchací činnost v chodu. Podobné účinky mají inaše další druhy – oměj vlčí (A. lycocto-num), oměj jedhoj (A. anthora) a oměj různobarvý (A. varie- gatum).

Oměj šalamounek (Aconitum plicatum)

Foto: www.lastura.cz

2. Durman obecný (Datura stramonium), jednoletá prudce jedovatá, až 2 m vysoká bylina, patřící do čeledi lilkovitých. Má bílé květy ve tvaru trubky. Roste na rumištích, kolem plotů a cest. Také jako plevel v dobře hnojených plodinách. Někdy bývají jeho podobně jedovaté šlechtěné odrůdy pěstovány jako okrasné rostliny v zahradách. Nejvíce alkaloidů je v žilkách a řapíku. Používán v travičství, ale také jako rostlina čarodějná, vzhledem k působení na nervovou soustavu formou halucinací. Díky velkým trubkovitým květům různých odstínů přitahuje na zahradách i v přírodě malé děti. Durman není nebezpečný jen pro své silné toxické vlastnosti, ale i díky vyvolávání silných halucinací, kdy se člověk může smrtelně zranit, např. realizací pocitu schopnosti létat, etc. Po odeznění otravy nekončící smrtí, nastupuje amnézie a zůstává jen pocit ošklivého těžkého snu. K otravě může dojít i inhalací výparů při pálení rostliny nad ohněm.

Durman obecný (Datura stramonium)

Foto: Petr Krása

3. Rulík zlomocný (Atropa bella-donna) je prudce jedovatá statná, až 180 cm vysoká vytrvalá roslina z čeledi lilkovitých. Roste od nížin až po pahorkatiny na loukách v polostínech. Má fialové květy, ze kterých se potom stanou nádherné černé plody podobající se třešním. Je považována za nejnebezpečnější středoevropskou jedovatou rostlinu, odhaduje se, že otravy rulíkem zlomocným tvoří zhruba polovinu všech vážných otrav rostlinného původu na území České republiky. Celá rostlina je prudce jedovatá, smrt nastává utlumením srdeční činnosti a zastavou dechu. Člověk se může otrávit přímou konzumací plodů, smrtelnou dávkou jsou u malého dítěte už 3 bobule(!), u dospělého asi 10. Otrávit se dá i nepřímou konzumací přes kozí mléko či kozí maso, pokud koza tuto rostlinu sežrala.

Rulík zlomocný (Atropa bella-donna)

4. Náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) je 40–120 cm vysoká, vytrvalá a prudce jedovatá rostlina z čeledi jitrocelovitých. Světle žluté trubkovitě zvonkovité květy s hnědými fleky uvnitř květu vyrůstají v jednostranném hustém hroznu. Náprstník najdete na loukách a v lesích hlavně v pahorkatinách. Nejvíce alkaloidů je v listech. Nejjedovatější je náprstník velkokvětý, ale i náprstník červený, žlutý a vlnatý je prudce jedovatý. Smrtelně otráví i vodu, ve které před tím byl. Smrtelná dávka pro dospělého člověka jsou již cca 3 listy, ale protože má velmi hořkou chuť, k otravám dochází velmi málo. Při otravě náprstníkem dochází k poruchám zraku a srdečního rytmu vedoucího až ke smrti.

Náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora)

5. Blín černý (Hyoscyamus niger) je 20 – 90 cm vysoká prudce jedovatá bylina, která odpudivě páchne. Má nápadné světle žlutofialové květy s tmavou výstelkou. Blín černý je hojný v teplejších oblastech na rumištích, u cest apod. Zapleveluje hnojené polní a zahradní plodiny. Ve všech částech rostliny a nejvíce v semenech jsou obsa ženy prudce jedovaté alkaloidy. Proto je jakýkoliv styk s rostlinami blínu, především semeny, velmi nebezpečný a při náhodném požití kterékoli části této hořce chutnající rosliny je lékařská pomoc nevyhnutelná. Uvádí se, že smrtelnou dávkou pro dítě je požití již 10 – 20 velmi drobných semen. Ve středověku byl blín využíván jako sérum pravdy, k omámení při bolestivých operacích i jako součást kouzelných nápojů a v neposlední řadě jako účinný jed v travičství. Náhodné otravy jsou vzácné, ale velice nebezpečné! Dochází k nim při záměně kořene za kořen vzácnější kořenové zeleniny nebo semen za zrnka máku. Příznaky otravy jsou podobné jako u rulíku zlomocného (hlavní jedy obou rostlin jsou stejné) tj. tlumením srdeční činnosti a zastavou dechu..

Blín černý (Hyoscyamus niger)

6. Tis červený (Taxus baccata) je keřovitého nebo stromového vzrůstu, až 25 m vysokého, nevoní. Jako okrasná dřevina roste skoro všude. Je náš nejjedovatější strom, prudký jed taxin je v jehlicích, kůře i semenech. Růžové plody, které jsou ozdobou tisu, jedovaté nejsou, dokonce se používají na výrobu sladkého vína a dají se jíst. Semeno je nutné nerozkousnout a vyplivnout, při náhodném požití nerozkousaného semene by se nemělo nic stát. Pokud ovšem otrava nastane, projevuje se velmi rychle – nevolnost, křeče, zvracení, poruchy srdeční činnosti a poté zástava dýchání. Zaznamenány jsou smrtelné otravy po čaji z jehličí tisu nebo po žvýkání jeho větviček či jehličí. Po rozžvýkání jehliček přichází otrava a smrt tak rychle (v řádu desítek minut), že často nepomůže ani rychlý výplach žaludku. Jed je velmi nebezpečný i pro zvířata, většinou zvířata zahynou ještě dříve, než vůbec dokončí hostinu.

Tis červený (Taxus baccata)

7. Bolehlav plamatý (Conium maculatum), tato bylina dorůstá až do výšky 2 metrů. Bolehlav roste na návsích, rumištích, kompostech apod. Otravy bolehlavem jsou poměrně vzácné, protože celá rostlina má odporně hořkou chuť a při odkvétání páchne myšinou. Nebezpečí spočívá hlavně v možnosti záměny s některou kořenovou nebo listovou zeleninou či kořením z čeledi miříkovitých (tj. mrkvovité rostliny). Smrtelnou dávkoumůže být již jeden gram sušených listů bolehlavu. Hlavní účinnou látkou je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Prognóza přežití otravy je obvykle vysoce nepříznivá. I při požití malého množství jedu (rostliny) je nutno co nejrychleji vyvolat zvracení a urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Bolehlavu se od nejstarších dob nechvalně proslul jako travičská rostlina, pravděpodobně ní byl otráven Sokrates.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

8. Skočec obecný (Ricinus communis), v našich podmínkách dorůstá skočec asi dvoumetrové výšky, v tropech a subtropech až pěti metrů. Plod je tobolka s ostny ohsahůjící semena, jejich slupka obsahuje jed ricin, který způsobuje pomalou a bolestivou smrt s postupným kolapsem oběhové soustavy a otravou krve. Proti tomuto jedu neexistuje žádný protijed. Smrtelná dávka je 15 – 20 semen pro dospělého člověka, pro děti 4 – 5 semen. Je považován za nejjedovatější rostlinu na světě. Gram prudce jedovatého ricinu je 6000x jedovatější než kyanid. Dávka ricinu o velikosti jediného zrnka soli dokáže usmrtit dospělého člověka. Ricinovým jedem, který byl nanesen na špici deštníku, byl v roce 1978 v Londýně zavražděn bulharský disident Georgij Markov. Otrava se projevuje po dvou až třech hodinách příznaky podobnými chřipce, jed ricin poškozuje játra, slezinu i ledviny. Jeden z nejprudších rostlinných jedů způsobuje shlukování červených krvinek v těchto orgánech a jejich následné selhání. Smrt nastává pátý až osmý den, pokud se postižené osobě nedostane lékařské pomoci. U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci.

semena skočce

Skočec obecný (Ricinus communis)

9. Oleandr obecný (Nerium oleander), nazývaný též bobkovnice. Až 5 m vysoký prudce jedovatý stromek s podlouhlými kožovitými listy. Jed oleandru se využíval jako prostředkem na hubení krys, potkanů a myší. Jedovatý je i med z květů oleandru. V historii byly časté otravy, kdy lidé pojídali maso opečené na oleandrovém prutu, to končí těžkou otravou a někdy i smrtí. K usmrcení dospělého člověka stačí obvykle požít jen dva listy, u dítěte list jeden. Projevy otravy jsou podobné jako u jiných jedovatých rostlin – zvracení, průjem, horečka, třesavka, závratě, křeče, srdeční arytmie. Smrt nastává zástavou srdce.

Oleandr obecný (Nerium oleander)

10. Sotorek obecný (Abrus precatorius) nazývaný též sotorek růžencový je bobovitá rostlina pocházející původně z tropů a subtropů Asie, nyní se vyskytuje také v Africe a Americe. Je známá pro svá krásná červeno-černá semena, která se používají pro výrobu růženců a šperků. Jsou však silně jedovatá, protože obsahují jed abrin. K otravě ovšem může dojít pouze v případě porušení jejich tvrdé vnější vrstvy. Otrávit se může člověk požitím narušených semen, doloženy jsou i případy, kdy lidé zemřeli po nadýchání se výparů při výrobě šperků. Otrava se projeví během několika hodin. Otrava se projevuje zvracením, krvavým průjmem, krví v moči a halucinacemi; nakonec selžou ledviny, játra a slezina. U vdechnutí se otrava projevuje dýchacími problémy, horečkou, zvracením a silným pocením; v plicích se objeví voda a nakonec dojde k úplnému selhání dýchacího ústrojí. Smrt obvykle nastává po třech až čtyřech dnech. Smrtelná dávka jsou pouhé 3 μg abrinu. Listy a kořeny jsou sladké a nejsou jedovaté, proto se rostlině lidově říká indiánská lékořice.

Sotorek obecný (Abrus precatorius)

11. Ocún jesenní (Colchicum autumnale), lidově naháček, je vytrvalá prudce jedovatá bylina z čeledi ocúnovité. Obvykle 10–20 cm vysoká s hluboko uloženou podzemní hlízou (10–15 cm pod povrchem). K otravě ocúnem může dojít zejména při neopatrnén použití rostliny v bylinkářství nebo při záměně jeho listů s listy česneku medvědího. Možná je též otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún zkonzumovaly. Smrtelná dávka semen činí 5-10 kousků. Obzvláštní citlivost vůči otravě ocúnem projevují děti. Jed se vstřebává pomalu, proto se první příznaky objeví 2-6 hodin po konzumaci. Jde o pálení a škrabání v ústech, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení, průjem a střevní křeče. Dochází k silnému močení s příměsí krve. Otrava bez lékařské pomoci pokračuje pomalým ochrnutím, otokem plic s dýchacími problémy a selháváním ledvin a může vést ke smrti.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale)

12. Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), je prudce jedovatá rostlina čeledi miříkovitých. Statná, 30-150 cm vysoká vytrvalá bylina, voní podobně jako petržel. Přirozeně se vyskytuje ve střední a severní Evropě, severní Asii a na severozápadě Ameriky. K otravě dochází nejčastěji záměnou nasládle chutnajícího oddenku za kořen petržele, nebo použití listí rozpuku místo listí petržele, celeru nebo pastináku. Oběťmi jsou nejčastěji děti. Smrtelnou dávkou jsou již 2 gramy kořene (oddenku). Otrava nastupuje velice rychle, často se první příznaky objeví již po několika minutách. Objevují se pálivá bolest v ústech a hrdle a zvracení, následně křeče a srdeční a dýchací obtíže a smrt. V případě otravy je nutný okamžitý převoz do nemocnice. U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci. V severní americe se vyskytuje velmi jedovatý příbuzný Rozpuk skvrnitý (Cicuta maculata).

Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pod čarou ve zkratce pár dalších, na které by jsme si měli dávat také pozor.

Kulčiba obecná, lidově strom smrti. Tento východoindický strom rodí semínka, obsahující jeden z neprudších jedů – strychnin. Ten je silně hořký a náhodná otrava je proto vzácná. Strychnin byl také oblíbenou součástí šípových jedů kurare, byl používán v lékařství i jako dopingová látka ve sportu, dodnes se používá v nástrahách na hubení hlodavců. Při otravě dochází k prudkým křečím a smrt následuje po úplném ochrnutí dýchacího centra.

Bolševník velkolepý vážně rozvrací ekosystém a také svými fototoxickými látkami způsobuje velmi ošklivé podráždění lidské kůže. Kontakt rostliny s kůží způsobuje velmi bolestivé a špatně se hojitelné puchýře, i samotné výpary z pokosených rostlin vyvolává nevolnost a závratě.

Vraní oko čtyřlisté, v lese se často plete s krásnou velkou borůvkou. Jde o rostlinu s prudkými jedy, ale v trávicím traktu se špatně vstřebávají. Chuť bobulí je víceméně odporná a rostlina nepříjemně zapáchá, takže otravy jsou vzácné i u dětí.

Jmelí, je parazitující rostlina, která v listech a větvičkách (ne v bobulích) ukrývá toxické směsi proteinů. Při požití nastávají velmi bolestivé krvavé průjmy, křeče a zvracení.

Koukol, se vysévá v zahradách jako ozdobná letnička, dříve byl plevelem v obilí a mohl obilí po semletí kontaminovat svými jedovatými semeny, s negativním dopadem na zdraví lidí a případně i zvířat obilím živenými.

Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) neboli zlatý déšť je okrasný keř nebo strom s převislými větvemi Je jedovatý, po požití již několika semen může nastat nepříjemná otrava.

Vistárie (Wisteria) je jedovatá okrasná popínavá dřevina. Nejjedovatější jsou její semena, která má uložena v luscích. Ty si mohou hlavně děti splést s fazolovými lusky a ochutnat je, pouhá dvě semena mohou dítě zabít, dospělého člověka asi deset semen. Po pozření semen se objeví nevolnost a křeče. I přes lékařskou pomoc trvá zhruba týden než tyto problémy zmizí.

Rododendron (Ericaceae) je nádherný okrasný keř. Bohužel jsou také velmi jedovatý. Nejnebezpečnější jsou listy. V nich je obsažen jed andromedotoxin, který způsobí nevolnost, potíže a dýcháním a zástavu srdce. Z listů si často sebevrazi připravují vražedný čaj.

Rododendron (Ericaceae)

Foto: Bernt Rostad

Narcis (Narcissus) patří mezi první jarní kvetoucí rostliny. Jedovatou částí narcisu je cibulka. Jsou zaznamenány případy, kdy si ji lidé spletli s cibulí, která se používá v kuchyni. Když si cibulky zkonzumují, dostaví se nevolnost a křeče, které po několika hodinách končí smrtí. Šťáva z rostliny způsobuje nepříjemnou vyrážku, proto bychom měli s narcisy pracovat s rukavicemi.

Hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla) je oblíbená okrasná rostlina s květy všech možných barev. Nejjedovatější jsou u hortenzie její krásné květy. Jed hydragin má podobné účinky jako třeba kyanid. Nejprve přijde nevolnost a celková slabost. Jed poté začne působit na krevní oběh a srdeční rytmus. Úmrtí není časté, dnešní medicína poskytuje protilátky. Lidé s citlivou pokožkou by se hortenzie neměli moc dotýkat, může jim způsobit vyrážku.

 

Chryzantéma (Chrysanthemum) jako jedny z mála rostlin kvetou na podzim. Květy jsou různě zbarveny. Není znám jediný případ, kdy by člověk po jejich konzumaci zemřel. Ovšem především citliví lidé by měli být před ní napozoru, může vyvolat alergickou reakci, zčervenámí kůže, puchýře.

Foto: www.eliteoptin.com

Dieffenbachie, je jedovatá rostlina, běžně pěstovaná jako dekorace. Děti a domácí zvířata by měli být před touto rostlinou chráněnz, protože jim při případném sežvýkání listu oteče krk a mohou se udusit, naštěstí se dá otrava velmi úspěšně vyléčit.

Foto: Wikimedia Commons

Tabák virginský (Nicotiana tabacum) - nepřímo má na svědomí nejvíce lidských životů, na následky kouření ročně umírá několik miliónů lidí.  

Za zmínku stojí  i další jedovaté rostliny, z těch známých např. lilek černý, přeslička lesní nebo bahenní, vlaštovičník, břečťan, blatouch, kosatec, pryskyřník, škumpa, okrasný tabák (Nicotiana alata), zimostráz (Buxus sempervirens), třemdavy, konvalinky (Convallaria majalis) a mnoho dalších, méně známých. Z pokojových květin pozor na brambořík, klívii, fíkusy, fuchsii nebo vánoční hvězdu. Slabě jedovatý je také jalovec (Juniperus communis), cypřiš (Chamaecyparis) a túje (Thuja).