14. kapitola TP
Dozorci si počkali, než nastalo úplné ticho a nastal tak klid, na kterém si stáli. Teprve potom se pustil jeden ze strážných do proslovu, který byl opravdu stručný. „Nechť předstoupí vězeň, který má číslo devadesát tři. A to rychle, nemáme na vás čas.“
Dost mě to zaskočilo, proč volají zrovna moje číslo. Nic jsem neudělal. Někteří se na mě samozřejmě otočili, tedy ti, kteří si pamatovali, že je to moje číslo.
Polkl jsem, postavil se a šel vstříc neznámému. Zastavil jsem se až před strážnými, kde jsem zakolísal a poklesl na jedno koleno díky neblahému účinku mozkomora, který na mě působil obzvlášť silně. Nešlo si nevšimnout, že jsem k nim citlivější než ostatní a nedokázal jsem určit proč. Neslo to nevýhodu. Myslí se mi znovu probíjely vzpomínky, které jsem před několika hodinami uzavíral za velkou zeď. Teď se však hroutila a byla jen otázka času, kdy úplně padne a mě to pohltí, přičemž nebudu nadále schopný jakkoli reagovat a fungovat.
Strážní si mě chvíli prohlíželi, než jejich mluvčí opět promluvil. „Půjdeš s námi, devadesát trojko.“ Tím dal pokyn, aby mě zbylí dva obklíčili a znemožnili mi nějak vyjít z řady, zatímco on šel vpředu a mozkomor tuto sešlost ukončoval. Nemohl dělat nic jiného než poslušně jít, ale dělalo mu to značné problémy, kvůli tomu mozkomorovi.
Po nějaké době mu přes hlavu hodili černý pytel, aby neviděl cestu, kudy půjdou. To ještě více ztěžovalo jeho chůzi. Takto šli další minuty, i když jemu to připadalo spíše jako hodiny. Jediná změna byla v tom, že začali stoupat po schodech nahoru. Schody byly nekonečné, ale i ty nakonec skončily. Pak opět různě bloudili po spletitých chodbách. Bylo to matoucí.
Pytel mu z hlavy sundali, až když se zastavili před masivními dveřmi. Harry to stále nechápal, ale nemohl se na nic zeptat, neodvážil se. Bez vysvětlení ho šoupli do místnosti za těmi dveřmi a následně za ním zavřeli. Harry kvůli prudkosti padl tvrdě na kolena, takže si je pěkně odřel, až mu tekla krev. Nevšímal si toho, protože měl jinou práci a to výhled přes zamřížovaný průzor okna na dění venku. Mohl po tolika dnech vidět zase temnou oblohu plnou hvězd a rozbouřené moře, které obklopovalo celý ostrov. Naprosto dokonalý pohled.
Harry se zvedl a sedl si na jednu ze tří židlí, které tu byly společně s malým stolkem, avšak tu svoji si posunul k průzoru, aby se i nadále mohl kochat pohledem na divokou přírodu tam venku.
Byl do toho pozorování tak zabraný, že si ani nevšiml, že do místnosti někdo přišel, dokud neuslyšel šoupání židle, což ho polekalo, takže vyskočil ze své židle a trhnul sebou dozadu, až narazil do stěny za sebou a přivodil si tak bolest, jak se zdi dotknul svým včera vykloubeným ramenem.
Nevěřil svým očím, koho viděl sedět na židli za stolem a kdo stál za ním s rukama překříženýma na hrudi. Na židli seděl jeho, teď už bývalý ředitel Bradavic Albus Brumbál, který se tvářil velice smutně a starostlivě, a stojící muž za ním byl profesor Severus Snape, který vyučoval lektvary a který si zachovával svůj kamenný obličej, přesto v jeho očích byl vidět nějaký cit, ten však Harry nedokázal rozeznat, co přesně znamená.
„Řediteli, profesore,“dostal jsem se ze sebe a pomalu se opět posadil, nechávajíc si židli stále u toho průzoru.
„Ach, Harry, chlapče. Nechtěli jsme tě polekat.“promluvil Albus Brumbál a pokusil se o vřelý úsměv, moc se mu však nedařil.
„To nic, profesore,“nechávám to být, nezáleželo na takové maličkosti. „Co tady děláte?“ Zajímá ho spíš. Jaký byl důvod jejich návštěvy?
„Chtěli jsme tě jen vidět a ujistit se, že ti tu nic nechybí, chlapče zlatá.“začal a já trpělivě vyčkával. Možná tu byla naděje. „Snažíme se tě dostat zpět na svobodu a očistit tě, ale jde to pomalu. Ministerstvo si pevně stojí za svým rozhodnutím a to jen všechno zdržuje.“
„Ale já jsem nic neudělal. Opravdu, nenapadl jsem toho studenta, ani jsem ho neznal.“spustil jsem. „Věříte mi snad, pane, že jsem nevinný. Musíte mi věřit, když už nikdo jiný tedy kromě Hermiony, pane, tak aspoň vy. “
„Věřím ti, Harry. Ty bys nic takového neudělal. Proto tady s profesorem Snapem pracujeme na tvoji nevinně.“odpověděl Brumbál. „Jinak slečna Grangerová, ti posílá pozdravy. Spolu s tím, že ti i nadále věří, i když jiní kouzelníci říkají něco jiného.“
„Děkuji, pane. Hodně to pro mě znamená,“poznamenám a otočím svůj pohled na dění venku.
„Ani nevíš, jak je mi líto, že jsi tady, Harry. Kdybych předem věděl, co má ministerstvo v plánu, schoval bych tě. Nenechal bych je, aby tě sem vzali.“povzdechl si stařík a prolétl Harryho pohledem, přičemž se pozastavil jeho zranění. „Harry, kdo ti to udělal?“
„Nikdo, pane,“odpovím tiše a trochu se otřesu.
„Kdo to byl, pane Pottere,“promluvil za celou tu dobu profesor Snape, který si ho měřil svým ostrým pevným pohledem.
Chvilku jsem mlčel, než jsem tiše odpověděl: „Belatrix Lestrangeová a několik vězňů.“ Mé prohlášení přineslo hrobové ticho.
„Teď mě pozorně poslouchejte, pane Pottere. Za každou cenu se jí musíte vyhýbat, rozumíte?!“spustil profesor Snape. „Je to nebezpečná a šílená ženská, která se s ničím nepáře.“
„To už vím, pane. Docela jasně jsem to pocítil na svém těle. Našla ve mně oblibu.“pronesu tak tiše, že jsem si nebyl jistý, zda to vůbec slyšeli. Znovu jsem se otřásl nad myšlenkou crucia, pod kterým mě držela. Pro pocit bezpečí jsem si ovinul zdravou ruku kolem skrčených nohou, avšak ne moc pevně, protože mi v tom bránila ruka v šátku.
„Co ti udělala, Harry,“odhodlal se zeptat přímo ředitel a mohl jsem přitom doslova cítit, jak mě propaluje lítostivým pohledem.
Nemusel jsem ani odpovídat, protože zarachotily dveře a dovnitř vešel jeden ze strážných. Kromě narušení této schůzky přinesl do této místnosti i chlad od mozkomora, který určitě stál na chodbě a čekal. Tentokrát jsem se roztřásl naplno.
„Čas vypršel,“oznámil tvrdým hlasem strážný a propaloval nás pohledem.
„Dejte nám ještě chvilku, prosím vás,“poprosil ho ředitel, ale strážný byl neoblomný.
„Čas vypršel,“řekl definitivně a otevřel dveře dokořán, aby mě mohl vyvést. Tím se v místnosti ještě více ochladilo a já v obličeji opět mrtvolně zbělel. Profesor Snape se jen zamračil, ale nijak na něm nebylo vidět, že by na něj mozkomor působil a to samé se dalo říci i o řediteli, který si zachovával svoji tvář.
„Zvedej se, devadesát trojko,“poručil a netrpělivě zamlaskal.
Harry se prkenně zvedl. Naposledy se podíval ven a pak na profesory. „Řediteli, profesore. Moc vám děkuji za návštěvu, bylo to od vám milé. Můžete, můžete za mě něco vyřídit Hermioně?“
„Ale jistě, Harry,“usmál se ředitel a vstal také.
„Vyřiďte ji, prosím, že ji moc děkuji za to, že mi pomáhala a věřila mi. Řekněte ji, že jsem v pořádku a nikdy na ni nezapomenu, že navždy je mou nejlepší přítelkyní, pro kterou bych obětoval vlastní život. Ať dál pilně studuje a ukáže tak všem, že místo v kouzelném světě si zaslouží daleko víc, než většina čistokrevných kouzelníků, kteří svojí mocí často pohrdají a berou ji jako samozřejmost. Ukáže všem, že i studenti z mudlorozených rodin mají právo být obdařeni magií.“ Na chvíli jsem se odmlčil, abych spolkl knedlík v krku. „A povězte ji, že až tohle všechno skončí, opět se setkáme, i kdyby to mělo trvat věčnost.“
„Neboj se, Harry, slečně Grangerové osobně předám tvůj vzkaz.“pousmál se smutně ředitel a přešel ke mně. „Neztrácej naději, chlapče. Budeme se snažit, aby si byl brzy propuštěn a mohl si znovu nastoupit do Bradavic.“ Sdělil mi šeptem a jemně mi stiskl zdravé rameno.
„Tak už dost toho loučení.“ozval se zlostně strážný, který povolal zbylé pomocníky, kteří Harryho surově popadli a odvedli ho nešetrně pryč. Vůbec se s ním napárali. Proč taky, je to vězeň, k čemu by jim bylo s ním zacházet v rukavičkách.
Komentáre
Prehľad komentárov
strašně moc děkuji za věnování :D obsahově to byl skvělý díl ale jinak špatně přecházíš mezi er formou a ich formou, dále se ti tam některé věty vůbec nehodí nevím jestli jsi ted neměla korekturu ale je tam spousta stylistických chybek, ale tak ty to určitě vylepšíš :D jen tak dál ..no mam ještě chvilku čas tak se vrhnu na další díly a koment nechám až na konec
..
(Sanny, 13. 7. 2013 23:51)aach promin.. zase jsem nekomentovala... ale poslední dva dny mi nebylo dobře... takže jsem se léčila :3 otrava být nemocná o prázkách, no ale vidím že si úžasně pokročila... jen mě štve že už kapitola skončila :D ale.. brumlovi šibe na maják, ne? přišli jsme se ujistit, že ti nic nechybí..... hm jasně jako by mu v Azkabanu mělo něco chybět "silná ironie" :3 :D
Re: ..
(sam, 14. 7. 2013 0:13)
díky za komentík :-)
Doufám, že jsi už zdravá. Kdyby ne, tak ti přeji brzké uzdravení.
Re: Re: ..
(Sanny, 14. 7. 2013 15:47)jo už jsem v pohodě.. byla to taková letní chřipěčka.. já jsem nikdy nebyla výžně nemocná :3 :D
:)
(mišule, 17. 7. 2013 13:51)