Sexy Kristína promluvila exkluzivně: Obvinili mě, že jsem ukradla píseň!
ROZHOVOR - Slovenské zpěvačce Kristíně je teprve 24 let, ale už ji zná nejen její vlast, ale úspěšně proniká i do Česka, kde je o její alba takový zájem, že nejsou k dostání. Zná ji i Evropa, protože svou zemi loni reprezentovala v soutěži Eurovision Song Contest. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz ovšem prozradila, že to se soutěží není tak průhledné, jak se zdá. A řekla nám toho mnohem víc.EZ: Čím jste chtěla být, když jste byla dítě?
Odmala mě bavila hudba a tanec, ale pamatuji si, že když jsem byla menší, hrála jsem si i na učitelku nebo na doktorku. Ale zůstala jsem u hudby.
EZ: Nedostala jste nabídku dělat modeling?
Ne.
EZ: A nepřemýšlela jste nad tím?
Jednu dobu jsem nad tím uvažovala, ale myslím, že by to pro mě nebylo. Takže jsem to ani nezkoušela.
EZ: Když jste se rozhodovala, jestli se věnovat zpěvu jako profesi, váhala jste dlouho?
Ne, protože jsem se dostala na konzervatoř, kde jsem studovala jako hlavní obor herectví a k tomu byl tanec a zpěv. Škola pro mě byla dobrou připravou. Pak jsem se dostala k Martinu Kavuličovi a od té doby jsem začala profesionálně zpívat.
(Foto: Petr Zelinka, EuroZprávy.cz)
EZ: Na vrchol vás přivedl právě producent Martin Kavulič a spisovatel a textař Kamil Peteraj. Jak jste se s nimi setkala?
Martina Kavuliče jsem úplně náhodně poznala přes jednu moji spolužačku před sedmi lety. On tehdy hledal nějakou zpěvačku. Zjistil, že poslouchám populární hudbu a pozval mě do studia, abych mu přišla něco zazpívat. A s Kamilem Peterajem jsme se poznali před dvěma lety, když jsem dokončovala své první album. Chyběla mi ještě jedna píseň – k hudbě jsem neměla text. Tak jsme se přes mého manažera zkontaktovali s Kamilem Peterajem, on mi napsal text a od té doby spolupracujeme.
EZ: Vedli vás nebo jste si prosazovala svou vizi?
Jsou starší, Kamil Peteraj už se dá na Slovensku považovat za legendu, něčím si prošel a je lídrem našeho projektu. A skvělý je i Martin, protože co se týká hudby, dokonale mě zná, ví, jaká jsem a umí mi skládat písně – stejně jako Marián (mrkne na svého manažera Mariána Kavuliče sedícího po jejím boku). Všem jim důvěřuji.
EZ: Co říkali vaši známí na to, že se chcete stát zpěvačkou?
Mé okolí bylo dost šokované. Věděli, že jsem zpívala už jako malá, ale byli překvapení, když vznikl můj první videoklip a poté přišla soutěž Eurosong. Ale moji blízcí mi velmi fandili.
EZ: Tušila jste, co vás ve světě showbyznysu čeká?
Nevěděla jsem, co mě čeká, a stále to ještě zkoumám. V showbyznysu je to takové nestálé, každou chvíli se může něco změnit. Ale zatím je to v pohodě. (smích)
EZ: Jak těžké je prorazit na Slovensku jako zpěvačka?
Každý to má těžké. Ale máte víc možností – můžete si například zaplatit vydání CDčka. Jenže pak na něm nemáte žádné hity a vaše popularita je velmi krátká. Nejdůležitější je, abyste se udrželi na scéně co nejdéle, přinášeli nové písničky. Já mám to štěstí, že mám tým, se kterým spolupracuji – Martin Kavulič, Marián Kavulič, Kamil Peteraj. Písničky a texty vytváříme společně, a to je ta cesta – tvořit písně pro lidi, koncertovat a tak dále.
OBVINILI MĚ Z KRÁDEŽE
EZ: Měla jste už nějakou negativní zkušenost s novinami?
Nejsem konfliktní ani bulvární osoba. Noviny o mě většinou píší dobře, občas si něco vymyslí, ale tak to chodí. První negativní zkušenost byla okolo Horehronie, tam se vyskytovaly různé články.
EZ: Jaké články?
Když jsem šla do Eurosongu, tak noviny vytáhly, že je to ukradená píseň. Na základě srbské písničky si vymysleli, že má podobné tóny, a nasadili to těsně před posledním finále. Nechápala jsem, jak něco takového můžou udělat. Ale lidi to naštěstí nepřesvědčilo a i tak jsem vyhrála (národní kolo – pozn. red.). Takže to je taková nepříjemná zkušenost.
EZ: A slyšela jste tu skladbu, kterou jste údajně ukradla?
Ano. Jsou tam nějaké podobné tóny, ale to je vše.
Marián: Je tam shoda tak 2 procenta. Něco se podobá, někdy je podobná melodická linka, ale styl je úplně jiný, všechno bylo úplně jinak. Někdy se stane, že se sobě písně podobají, ale to by se dalo říct, že i od houkačky „týdýtýdýtýdý“ má každý coververzi.
EZ: A řešili jste to nějak s bulvárem? Podali jste žalobu, chtěli omluvu?
Marián: Vydali jsme tiskovou zprávu, v níž jsme to vysvětlili. A tím jsme to uzavřeli. Dali jsme tu píseň analytikům, ti přišli, objasnili to. A ze slušnosti jsme to dali vědět autorům, aby se nevytvářely různé fámy, že jsme Slovensko reprezentovali s jejich písní.
EUROSONG NENÍ FÉR – MALÁ ZEMĚ NEMÁ ŠANCI
EZ: Účast na Eurovision Song Contest v roce 2010, kde jste vystoupila právě s Horehronie, byla zlomem ve vaší kariéře. Jak na to zpětně vzpomínáte?
Ta soutěž mi toho dala hodně. Eurosong, který byl na Slovensku, a i to, že jsem šla zastupovat Slovensko do zahraničí – to pro mě byl obrovský zážitek. Nikdy se mi nesnilo o tom, že budu Slovensko reprezentovat v Evropě. Být tam, celé to vidět, poznat soutěžící z jiných zemí, jaké mají písně, jak to tam funguje. Mám z toho velmi příjemné zážitky.
EZ: Co tam na vás zapůsobilo nejvíc?
Scéna, kterou tam dokázali vytvořit, i organizace celé soutěže. Nejvíc se mi líbilo, jak to celé působí – světla, scéna a tak dále.
EZ: V jednom rozhovoru jste zmínila, že ta soutěž není férová. Proč si to myslíte?
Myslím si, že celá soutěž je o lobbingu.
EZ: V jakém významu?
Země tam lobbují o svá místa. Protože některé písně tam byly skvělé, a nechápu, proč nepostoupily. Mám pocit, že menší země jsou utlačované.
EZ: Ale tam přece hlasují diváci, ne?
Marián: To není pravda. Sice hlasují různé země, ale nikdy se nedozvíme výsledek, nikdy to nebylo zveřejněné. To samé je, že se tvrdí, že polovinu hlasů má porota a polovinu daná země. Ale nikdy jsme se nedozvěděli, kolik hlasů dali lidé a kolik bylo od poroty. Hledali jsme výsledky, ale nikde nebyly.
EZ: Žádali jste, aby vám je ukázali?
Marián: To nemělo význam. Naše země, stejně jako například Česko a možná i Polsko, i když to už je větší, tam nemají šanci kvůli mezinárodním vztahům. S kým mají být? S kým budou Slováci? Když jsme tam přišli, už tam někteří lidé lobbovali s kým budou, jak a s kým si vymění hlasy... Bylo to celé směšné. Nebylo to vůbec o písničkách. My jsme tam například měli jedenáctičlennou výpravu a přišlo Německo, které s sebou mělo 350 lidí. Nevím, co tam přijeli dělat. Je to celé o přípravě. Samozřejmě, že takové Německo nemůže skončit poslední, když s sebou má takovou výpravu. To je prostě neporovnatelné. Člověk hned na začátku vidí, jak se věci mají. Je to byznys – na vlastní oči jsme viděli, jak se tam lobbuje.
EZ: Takže podle vás je celá soutěž zmanipulovaná?
To nemůžeme tvrdit. Ale myslím si, že v dnešní době je to dost reálné.
EZ: Poté, co jste se zúčastnila Eurovision, začali vás lidé poznávat na ulici?
Ano, víc.
EZ: Velký úspěch zaznamenalo i samotné Horehronie – kromě vítězství v národním kole Eurosongu se stalo i Hitem roku a vítězila jste s ním v různých hitparádách. Přitom ale jde o až lidovou píseň o jednom slovenském kraji. Proč o něm zpíváte?
Text napsal Kamil Peteraj. A velmi se mi líbil. Všeobecně mám kladný vztah k přírodě. Po té písni jsem tam jela, navštívila dědinky... a vážně je to tam krásné.
EZ: A čím podle vás tahle píseň tolik zaujala lidi?
Možná tím, že má takový národní nádech, skoro jako kdyby to Slováky trochu pozvedlo. A myslím, že Horehronie muselo být nadšené, že jsem je tou písní potěšila.
ČEŠI JSOU SUPER
EZ: Setkala jste se někdy s nějakým obtížným fanouškem?
Vždy se nějací najdou, ale je to s mírou. Nikdy jsem nepotkala žádného, který by mě nějak fyzicky obtěžoval. Spíš jsou někteří otravní – nepočkají, nejsou trpěliví. Ale na koncertě je vždy ochranka, která zajišťuje pořádek.
EZ: Překvapují vás fanoušci něčím?
Posílají mi hlavně maily. Píší, že se jim líbí, co dělám. Většinou je to pozitivní. Na koncertě občas dostanu nějakého plyšáka nebo sošku.
(Foto: Petr Zelinka, EuroZprávy.cz)
EZ: Koncertujete hodně i v Česku. Jen v říjnu jste namátkou v Praze, Českých Budějovicích, Frenštátu pod Radhoštěm nebo na Smržovce. Ve které zemi máte víc vystoupení?
Je to zhruba půl na půl. Ale například skoro celý říjen vystupuji jen v Česku.
EZ: Jak zvládáte ty přejezdy?
Pokud je cesta dlouhá, je velmi náročná. Ale dá se to zvládnout.
EZ: Je nějaký rodíl mezi českým a slovenským publikem?
Je tu trochu jiná mentalita – ale každý národ má svoji. Vím, že Češi, kteří přijedou na Slovensko, jsou nadšení a chválí si, jak je to tam super, a když my přijedeme do Česka, tak jsme také unešení, jaké to tu bylo super. (smích) Podle mě jsou tady lidé na koncertech úplně skvělí, zpívají, baví se. Nemají problém tancovat.
EZ: Překvapilo vás, že jste tak rychle pronikla do Česka?
Nedá se říct, že rychle. Už před Horehronie byla Stonka, která se drží tři až čtyři roky, stále se hraje, lidé ji pořád chtějí. A poté, když přišlo Horehronie, tak se o mně lidé dozvěděli víc. Takže bych neřekla, že to bylo rychlé.
EZ: Váš první singl byl duet s raperem Opakem. Ta píseň je ale úplně jiná než vaše nynější.
Na to se mě ptá hodně lidí, kteří to neslyšeli už dříve a teď to porovnávají s mou současnou tvorbou. Dřív jsem hodně poslouchala americkou hudbu a byla jsem jí dost ovlivněná. A když jsem začala pracovat na albu, zkoušeli jsme mnoho různých stylů, abychom zjistili, co mi bude nejvíc sedět.
EZ: Jaké styly jste zkoušeli?
Většinou R'n'B. Bylo to jedno mé období, tu písničku jsem si napsala já, Martin ji zaranžoval. Byly to úplné začátky, kdy jsem se hledala, poznávala sama sebe. Teď zpívám popové písně, ale i tehdy jsem do toho dala sebe. Ale člověk se každým rokem mění, rozšiřuje si obzory a někde se usadí.
EZ: Proč jste si vybrala zrovna Opaka?
Zdál se mi nejpříjemnější z raperů.
HOKEJOVÁ HYMNA MĚLA BÝT FUNNY, ALE FANOUŠCI TO NEPOCHOPILI
EZ: Nedávno jste také nazpívala hokejovou hymnu k Mistrovství světa v ledním hokeji, které se na jaře konalo na Slovensku. Proč zrovna vy?
Vydavatelství Universal Music si vybralo Martina, aby složil píseň – a Martin si mohl zvolit interpreta. Vytvořil skladbu, kterou mi dal vyzkoušet. Zazpívala jsem mu ji, byl spokojený, mně se to také líbilo – tak mi nabídl, jestli do toho chci jít. Byla jsem trochu na vážkách, protože v angličtině moc nezpívám, ale myslím si, že taková nabídka se neodmítá.
EZ: Vy jste ale nejprve vypustili do světa verzi s názvem „Hej, hej, Slovensko“, proti níž se bouřili fanoušci, sepisovali se petice...
To bylo na popud Fajn rádia, které bylo mediálním partnerem. Vymysleli si, že vytvoří takovou verzi, která bude „funny“ a kterou vypustí lidem, a o týden později vydají jinou, aby lidé byli překvapení, že vyšla jedna a pak druhá. Ale nepočítala jsem, že hokejoví fanoušci budou reagovat tak, jak reagovali. A ani rádio asi nečekalo, že z toho vznikne takový skandál.
EZ: Psala o tom i média v Česku...
Ale v tom nebyl žádný zlý úmysl, lidé to jen nepochopili. A asi to nebylo mediálně dotažené do konce. Trošku mě to mrzelo, ale na té písničce nebylo nic zlého. Bylo to zábavné. V rádiu složili text, ani jsem tam nenadávala ani se nevysmívala. Měla to být zábava, nemůžeme brát hokej tak vážně. Jenže mnozí to brali tak vážně, že se skoro urazili.
EZ: A proč je ta pravá píseň, Life Is A Game, anglicky, když se mistrovství konalo na Slovensku?
Je to oficiální píseň mistrovství světa. Podmínkou bylo, aby text byl anglicky. A bylo to schválené ze zahraničí přímo od IIHF (Mezinárodní hokejová federace – pozn. red.).
EZ: Měla jste na ni ohlasy i ze zahraničí?
Když se podíváte na YouTube, tak tam jsou nějaké komentáře jistě i v angličtině. Jinak jsme měli ohlasy z Ameriky, Ruska i z Česka. Ta píseň se také umístila druhá v hitparádě TV Óčko.
Marián: Komentáře ze světa byly jen v superlativech, jak je to skvělé a úžasné. Ale na Slovensku ne – hlavně kvůli té první písni.
EZ: Zatím jste vydala dvě alba a obě měla poněkud neobvyklý křest. První vám zdarma pokřtil Leoš Mareš, druhé, V sieti ťa mám, jste křtila na Facebooku. Jak vznikl ten nápad?
Chtěli jsme ho pokřtít jiným stylem a myslím, že se to i podařilo.
EZ: Jak to probíhalo?
Bylo to na Facebooku a šlo o to, kdo mi napíše nejhezčí přání. Já jsem si pak vybrala ty nejlepší, jejichž autoři vyhráli podepsané CDčko.
EZ: Nyní chystáte třetí album. Prozradíte nám o něm něco?
Tým zůstává – Martin Kavulič i Kamil Peteraj. Přidal se Marián Kavulič. Budou tam různé zajímavé písničky, snažili jsme se posunout o krůček dál, abychom přinesli zase něco nového, aby bylo o trochu jiné než druhé album. Ale zůstávám ve svém stylu.
EZ: Kdy by mělo vyjít?
Příští rok. Ale nevím přesně kdy. Stále na něm pracujeme.
EZ: A budete k němu mít i turné?
Chtěla bych. Plánujeme ho, tak uvidíme. Doufám, že to vyjde.
EZ: Skládáte si písně i sama?
Zkouším to. Od Kamila si beru texty, ke kterým skládám melodii.
EZ: A děláte si i texty?
Ne. Ty jsem si psala na první album. A teď, když mám Múzu, když mě něco napadne, tak si napíšu téma, pár vět, ale texty si v současnosti nepíšu.
EZ: Jak vypadá váš běžný den?
Jako u normálního člověka. Jen ráno nevstávám v šest do práce. Vstanu, snažím se stihnout uvařit oběd a potom pracuji. Někdy jen nahrávám, potom koncertuji, jindy cestuji.
EZ: Kde vidíte sama sebe za 10 let?
Přeji si, abych byla zdravá, měla u sebe ty skvělé lidi, které mám teď, abychom stále tvořili písničky, abychom stále měli tvořivého ducha. Uvidíme, co bude za deset let. (smích) Ale plánuji stále pracovat. To je pro mě důležité. Chci být zpěvačka, chodit mezi lidi, koncertovat – a chci dělat ještě spoustu jiných věcí, které neprozradím.
Zdroj : EuroZpravy.cz
Komentáre
Prehľad komentárov
to neni pravda Kristína neukradla pieseň nie,nie!!!
Re: to je hlúposť
(štěpán, 24. 7. 2015 8:29)milá kristínko milujitě zlásky ahoj štěpán zelík
Podle mne se podobáte na naši herečku Kristýnu Leichtovou
(Nela Zbořilová, 23. 11. 2013 12:12)
Ale jen trochu :D dne 21.11v Kroměříži jsem byla na vasem koncertu sedela sem s myma kamaradkama v pravo 5-6řada a na autogramiade ste mi napsala Nelke ja a ty kamosky sme vasi velke FANINKYposlouchame vas od 2 tridy ted sme v 6 :D ten koncert byl nej nej koncert ze vsech ste uzasna zpevacka a vase kapela uzasne hraje :D
nekdy zase prijedte do Kroměříže a ja urcite prijdu :D
to je hlúposť
(Miška, 20. 10. 2013 9:46)