detstvi
,,Pravidelně jsme celá rodina jezdívali do Přívozu do kina a tatínek nám všem kupoval nanuk. Mně vždycky nanuk upadl, všichni už se dopředu smáli a čekali, až se to konečně stane. Jednou jsme se vracely a ta tramvaj prudce zabrzdila. Lidé se váleli po zemi a jenom já seděla na sedátku, ovšem na docela jiném místě, než předtím. Ale neupadla jsem. Všichni říkali: 'Ta se neztratí.' "
,,Když jsem chodila do první třídy, zašla jsem se na národní výbor zeptat, jestli jsem skutečně Zagorová. Zaklepala jsem se svým rovnou u předsedy, který byl zároveň ředitelem školy. Udivila jsem ho. Chtel vědět, jestli se něco stalo, a já odpovědala, že nic, že jen prostě chci vědět, jestli jsem vlastní dítě. Byli jsme ve vesnici velevážená rodina, tak se měl ředitel ptal, jestli mě snad rodičí bijí. Odpověděla jsem, že jsou na mě všichni hodní a mají mě rád. Prostě jsem se musela to jen zeptat. Pan ředitel to rodičům řekl, až když jsem opouštěla školu. Tehdy se tatínka a maminky zeptal, jesti o tom vědí - ale já už na to dávno zapoměla. Vím, že je to moc mrzelo a divili se, jak mě taková věc vůbec mohla napadnout."
,,Hudbu jsem zblízka poznávala brzy, myslím, že mi bylo pět, když mě maminka přihlásila na hodiny hry na klavír. U paní učitelky jsem se ale nezapsala nejlepším způsobem. Piano mě moc nebavilo a z těch nudných hodin mě vyslobodila jenom náhoda. V té domácnosti, kam jsem na klavír docházela, měli kočku, která jednou drápkem roztrhla záclonu a byla z toho půlhodina přísného šetření. Abych si lekci zkrátila i napříště, nechtěla jsem nic ponechat náhodě a záclonu jsem svými zuby naškubala sama. Tuším, že dvakrát to prošlo, jenomže pak vzniklo podozření, tak kocoura zavřeli a mě přistihli při činu. Malér. Maminka musela zaplatit škodu a omluvila se za nezbednou ratolest.... Po té velké rebelii se soukromým vyučováním si řekla: To tak, tejrat se s pianem a ještě k tomu zpívat opery? To teda ne!!! "
,,Pokud si dobře pamatuju, tak mou první láskou byla slepice Pepina. Linula jsem k ní natolik, že z toho chudinka dostala infarkt. Byl mi rok a půl, bylo horké letní odpoledne a běhala jsem za ní na babiččině dvorku tak dlouho, až jednou ležela bez hnutí. Stalo se to ještě za války v Budějoviciích. V tom domečku a celém okolí jsem potkávala první "lásky". K mé lásce ke zvířatám mě taky ovlivnil táta. Tehdy byla místní honorace u myslivců a tatínek také. Což jsem nikdy nepochopila. Jednou se například místo maminky na předním sedadle auta převážela zastřelená srnečka. Svázané nohy, hlavičku zvrácenou k nám.... Jak já, tak bráška Honzík jsme z toho zážitku byli tenkrát dlouho špatní. Asi i proto oba máme rádi tak zvířata.
Kariéra Marty Kubišové začala na jaře 1961, když se dostala do finále soutěže Hledáme nové talenty, které se konalo v Praze. Písnička se jmenovala Marina. Šlitr a Suchý jí chtěli do Semaforu, měla zpívat původně písničku Motýl s Jiřím Jelínkom. Marta písničku nahrála, jenže Šlitr pak chtěl někoho známějšího. Motýla nazpívala Jana Malknechtová, která se ale po roku odstěhovala do Švédska. Proto nastoupila do Plzeňské Alfy, ze které měla taky nabídku.
Marta Kubišová: ,,Přiznávám, že se mi do Plzně tenkrát taky dvakrát nechtělo, ale když jsem viděla, jak se Jiří Šlitr v Semaforu tvářil a tvrdil, že chtějí někoho s hotovým jménem, tak jsem do té Alfy. Nezapomenu, jak se na mou plzeňskou premiéru přijeli podívat Suchý se Šlitrem. Šlitr se prý nemohl dovykoukat, nevěřil vůbec, že ta dívka na jevišti jsem skutečně já. A pan Suchý tenkrát za mnou přijel a řekl mi: 'Tak už se na toho vola nezlobte.' Nezlobila jsem se, ale nastoupila jsem do konkurenčího Rokoka."
Bylo to představení Ukradený měsíc, ze kterého pochází i její první písnička - šanson Mít doma měsíc jenom pro sebe. Videoklip byl natočen vrámci pořadu Písničky kolem nás (1963).