nesmrtelne duety
Nesmrteľné duety
Ach ta láska nebeská
Byl to komický příběh, dá se říct. Bylo to na konkurze divadlu Semafor a tam jsem přijela z Brna a měla jsem typický brněnský přízvuk. A když jsem pustila písničku: ,,Noc a den bez tebe jsem...", tak v hledišti seděli dva pánové, jeden z nich se strašně smál, pak jsem zjistila, že to byl Karel Štědrý a ten druhý měl takovýho kníra, znechuceně se podíval a odešel. A to byl právě Waldemar. Fakt je, že jsme rok kolem sebe chodili, jeden druhého jsme si moc nevšímali, pouze jsme se slušně pozdravili. O to větší bylo moje překvapení, když přišel Jirka Šlítr a Jirka Suchý s nabídkou písniček do nové Zuzany a dával Waldovi Lásku nebeskú, s tím, že by jí zpíval s Hanou Hegerovou a on říkal: ,,Já to bych radší kusil s tou Pilarkou." Pak jsme spolu začaly zpívat. Mně to samozřejmě potěšilo, říkala jsem si: ,,To je nádherná písnička;" to se nám bude dobře zpívat. Ovšem, když jsme ji zpívali poprvé, bylo to tehdy ve Vojanovych sadech, tak jsme skončili, téměř netleskla ruka, tak zvláštní publikum tam bylo a Walda mi říkal: ,,Víte, co, zkusíme to ještě zítra a když se nám to nepovede, nebo když nezaberou, tak prostě toho necháme." No fakt je, že ten druhý den spadlo to, začal potlesk, začala vřava, byla i po písničce a stal se z toho hit a Zlatá deska Supraphonu.
Motýl
Ide síce o jeden z najväčších semaforských hitov, zato ide o neznámych interpretov. Málokto vie, že pôvodne pesničku s Jiřím Jelínkom nemala spievať ešte Jana Malknechtová, ale vtedy ešte úplne neznáma Marta Kubišová, ktorá prišla na konkurz do Semaforu. Tu je ukážka z knihy Marty Kubišovej (autor Luboš Nečas): Jakmile Marta Kubišová ukončila angažmá v pardubickém Stop divadle, kde působila jednu sezonu, konkrétně v meziobdobí let 1962-1963, a měla nastoupit do plzeňské Alfy, dozvěděla se, že shodou náhod právě hledají někoho nového do pražského divadla Semafor. No a tak se vlastně na otočku zastavila v Praze s tím, že je právě volná a tudíž Semafor plně k dispozici. Jiří Šlítr chtěl, aby zazpívala Motýla, duet, který opatřil textem Jiří Suchý a z něhož že stal zakrátko po premiérovom uvedení v divadle Semafor šlágr. Marta Kubišová na Šlitrovu žádost písničku odzpívala a on povídá: ,,Dobrý, ale my bychom přece jenom někoho, kdo je známejší." Nakoniec pieseň naspievala Jana Malknechtová, o ktorej po dvoch rokoch už nikto nič nepočul, lebo sa vydala do Švédska. Marta Kubišová v knihe ešte spomína: ,,Nezapomenu, jak se namou plzeňskou premiéru přijeli podívat Jiří Šlítr s Jiřím Suchým. Šlitr se nemohl ´dovykoukat´, prý vůbec nevěřil, že ta dívka na jevišti jsem skutečně já. A pan Jiří Suchý tenkrát za mnou po představení přišel a řekl mi: ´Tak se na toho vola už nezlobte.´ Nezlobila jsem se, ale nastoupila jsem do ´konkurenčního´ Rokoka."
Strahováček
Hříbě
Klíč pro štěstí
Je to asi druhý najúspešnejší duet Marii Rottrovej. Ten prvý je S tím bláznem si nic nezačínej s Pavlem Bobkem, pričom zaujímavosťou je, že obe duety vznikly v roku 1985. Marie Rottrová mala účinkovať v populárnom súťažnom programe - Dva z jednoho města, ktorý spočíval v tom, že sa vytvorili dva týmy zo známych osbonstí - zástupcov miest, ktoré spolu súťažili. Jej súperkou bola Hana Zagorová, ktorá naspievala do programu duet s budúcim manželom Vlastimilom Harapesom a aby to bolo spravodlivé, duet mala zaspievať aj Rottrová. Práve pre toto "jednorázové" použitie vznikol tento duet. Neskôr ju Marie Rottrová naspievala aj vo verzii s Josefom Dvořákom pre program Abeceda (diel č.3: D+R), táto verzia ale nikdy nevyšla. Tu je podrobná spomienka na pesničku z knihy Marii Rottrovej (autori Miroslav Graclík, Václav Nekvapil):
Bartoška byl v té doby skoro jediný mužský sexsymbol u nás, ženy po něm šílely a jeho hlas v nich prý vyvolával až orgasmus. Fakt, že neumí zpívat, byl šikovně obejit - místo zpěvu recitoval a netradiční deut stal se hitem. A Jiří Bartoška si tuhle píseň "zaspíval" s Rottrovou i v Divadélku pod věží a ve spoustě dalších televizních pořadů. A samozřejmě se vyvojili fámy, že ti dva spolu zaručeně něco mají. ,,Jirka byl ženatý, já jsem měla tenkrát také silný vztah, takže tam nic nebylo. Jen jsme spolu natočili písničku," řekla po letech v Marie a přidala i jednu neuvěřitelnou historku, která tenkrát fámu o tom, že chodí s Bartoškou, jen potvrdila: ,,Celou dobu jsme si vykali, protože jsme nějak nenašli čas na chvíli, kdy bychom si začaly tykat. U našich setkání byl vždycky můj partner nebo Jirkova žena a proto k tomu tykání nedošlo. Asi pět let po pořadu Dva z jednoho města,, kde jsme tu písničku zpívali, jsem byla s kapelou na Bratislavské lyře. Můj manažer Miloš Zapletal se tam dvakrát bavil s jiným manažerem, který mu říka: ´Prosím tě, řekni mi pravdu, chodí ta Rottrová s tím Bartoškou, nebo ne?´ Miloš Zapletal mu povídá: ´Není to pravda, je to hloupost, vždy oni si pořád vykají.´ ´Možná to není na překážku, někteří manželé si taky vykají,´ říka mu ten manažer a Miloš mu dál říka, že je to blbost, že s Bartoškou nic opravdu nemám. V tu dobu Jiří Bartoška točil na Slovensku nějaký film, a když se dozvěděl, že zrovna probíhá Bratislavská lyra, přijel do hotelu, kde jsme se potkali. Řekla jsem mu, že se jen převléknu a přijdu za ním dole na kafe si popovídat. Jirka zůstal dole v restauraci u výtahu a v ten moment jel výtahem Miloš Zapletal s tím druhým manažerem, kterému říkal, že s Bartoškou opravdu nechodím. Sjeli dolů, sedli si do restaurace a za chvíli jsem sjela dolů i já a hrnu se přímo k Bartoškovi, který mě políbil na obě tváře. Dotyčný manažer se podíval na Zapletala a řekl mu: ´Ty tak kecáš!´ Takové schválnosti v životě přicházejí, ale s Jirkou Bartoškou jsem opravdu mimo společné písničky nikdy nic neměla. Mám štěstí, že když jsem byla mladá, nevycházel u nás žádný bulvár. Jednou jsme se potkaly, zrovna, když jsem šla kupovat nové povlečení. Jirka šel se mnou, spíše ze zdvořilosti, nadšený moc nebyl. Kdybys nás tenkrát někdo viděl, to by bylo teprve řeči."