Vychodna katolicka cirkev
Východná katolícka cirkev (iné názvy: katolícka cirkev/katolíci východného obradu, uniati, východná cirkev zjednotená s Rímom) je niektorá z bývalých východných kresťanských cirkví (pravoslávnych alebo orientálnych ortodoxných), ktoré sú, rovnako ako latinská cirkev, súčasťou katolíckej cirkvi, uznávajú za svoju hlavu rímskeho pápeža a ich vierouka je identická s vieroukou latinskej cirkvi. Pri bohoslužbách však na rozdiel od latinskej cirkvi nepoužívajú rímsky obrad, ale svoje vlastné východné obrady. Ďalším rozdielom je, že v právnej oblasti nepodliehajú Kódexu kánonického práva latinskej cirkvi, ale sa riadia vlastným kánonickým právom, ktorého základným prameňom je Kódex kánonov východných cirkví[1] (účinný od r. 1991).
Chaldejská katolická církev (syrsko-aramejsky ܥܕܬܐ ܟܠܕܝܬܐ ܩܬܘܠܝܩܝܬܐ; ʿītha kaldetha qāthuliqetha) je jedna z východních katolických církví, která používá chaldejský (východosyrský) ritus. Je ve společenství s Římskokatolickou církví. Liturgickým jazykem církve je syrština. V jejím čele stojí patriarcha Babylonu. Na celém světě má asi 536 520věřících/v r2013/,536 680/v r.2014-viz www.cnewa.org/.[1] Chaldea bylo označení pro jižní část Babylonie, která se osamostatnila.
Podle legendy založil chaldejskou církev v roce 52 apoštol Tomáš. Po Efezském koncilu roku 431 se chaldejská církev oddělila od ortodoxní církve a od 17. století je katolickou církví, ovšem s vlastní církevní hierarchií.
V roce 1553 římský papež ustanovil patriarchu Šimona VIII. pro Chaldejce, neboť skupina biskupů Asyrské církve Východu chtěla unii s Římem. Po jeho popravě se však skupina okolo něho vrátila do své původní Asyrské církve. Během masakrů za první světové války zemřelo mnoho věřících této církve. Začátek druhé války v Iráku znamenal odchod mnohých věřících chaldejské katolické církve do zahraničí, především do Sýrie.